laepus

Jeden z mých nejoblíběnějších - zaprvé kvůli Mondrianovi a zadruhé kvůli nádherné brunetmilfce, kterou se rozhodnou oškubat. Jestli se nějaká ženská dokáže vůbec jen přiblížit Jaime Murray, tak je to právě Orla Brady.

Opravdu odporný hejl, což trochu kazí uvěřitelnost závěru, že by to jen tak nechal být a víc se o to nestaral...

Skvělý začátek seriálu. Jednoduchý klasický podfuk - nalákat na nějaké investice, jednou nakrmit, podruhé zaříznout. Každopádně ta úplně poslední pointa tento díl dostává opravdu nahoru.

Občas filmu škodí trochu nelogické řešení (nebo naopak neschopnost řešení najít) některých situací - jakoby každá z postav občas udělala nějakou hloupou botu. Je překvapivé, že to přesto nijak zásadně nesráží napínavost snímku a občas bezvýchodnost situací, do kterých se manželé MacKennovi nejednou dostanou. Scéna v Royal Albert Hall je pochopitelně vrcholem snímku a po ní už přichází jen klasický desetivteřinový hitchcockovský závěr, kdy film skončí zničehonic, jako když prásknete dveřmi uprostřed věty.

Vybroušený film, který ani na chvíli nenudí, i když už na začátku se vlastně stane vše podstatné - samotná vražda. Pak už je to jen psychologicky souboj samolibých studentíků s podezřívavým profesorem. Na jeden zátah to taky natočeno není, ale jelikož to bylo zapříčiněno pouze technickými nedostatky doby, popral se s tím Alfred na výbornou a střih tam opravdu jakoby ani nebyl.

Nebýt Caryho Granta a Alfreda Hitchcocka, tak o tomhle filmu nikdo nic neví. Stojí to pouze na tunách charizmatu toho prvního a na precizní režii toho druhého. Cary Grant po celý film úžasně klame tělem, Hitchcock nenápadně přidává jednu indicii za druhou, aby je hned za chvíli zase popřel. A tak až do konce, který je klasicky hitchcockovsky odbytý za deset vteřin.

Má to své kouzlo. I dnes. Zub času sice zapracoval, ale jen lehce. Určitě to není film pro každého - teenageři (či jiní méně poučení diváci) by se asi unudili, protože by nepochopili, na co se vlastně dívají - jestli na thriller, špiony, komedii nebo romanci. Je tady všechno, navíc doplněné Manciniho (Růžový panter) hudbou a skvělými herci. Některé zvraty čekáte, jiné ne (spoiler: je přece jasné, že Cary Grant nebude záporák), suchých hlášek je zde dost, napínavých scén také... za mě příjemná záležitost.

Samozřejmě burianovská klasika = když je na plátně Vlasta, padám smíchy z pohovky, jakmile zmizí a hrají jiní, film padá o 80% dolů. Samozřejmě tady má své klasické nahazovače z divadla - Šlégla, Trégla a Marvana - tihle tři taky nikdy nezklamou. Jinak je to salva vtipů snad v každé vteřině - telefonické škemrání, rozprodej starožitností...

Jako dítě jsem tuhle pohádku měl moc rád, ale dnes je to pro mě jedna z mnoha nedívatelných. Vše působí až přiliš uměle, Goťák je nesnesitelný a celkově ten kult, že každé Vánoce musí být Popelka mě úplně odpuzuje od toho se na to ještě někdy podívat... možná někdy v budoucnu až přijdou nějaké děti, možná :)

Některé scény už by možná zasloužily trochu přeskakovat, ale je jich minimum. Herecký koncert Hrušínského, Filipovského nebo Kopeckého to hravě nahradí.