CheGuevara

To má jako někomu v něčem pomoct? Nebýt krátkých filmů ze zahraničí je to čirá beznaděj, kterou si tuzemská amatérské kinematografie opravdu nezaslouží.

Tucet úžasňáků v jednom zajateckém táboře. Herecká lahoda s ostříleným režisérem, který své hvězdy krotil už v Sedmi statečných. Film nakonec však doplácí na úmornou snahu odvyprávět všechny osudy zúčastněných. Vím, byla by škoda opomenout nějakého kabrňáka, ale takhle je to až příliš neosobní.

Kdyby mi někdo před tím řekl, že tráva je tak navyková, tak dám od ní ruce dál. Nancy ztratila manžela, nedokáže sama ohlídat svou rodinu a navíc začala dealovat trávu. Americká krása na pokračování s vtipem a ironií Zoufalých manželek.

Vynalézavé ovečky dostaly do vínku nejen bezchybnou animaci ale i kupu dospěláckého nadhledu.

Apatow bez cukru. Apatow light. Apatow zero. Kdyby Apatow nebyl jenom produkčním a Seth Rogen nestál pouze u námětu, asi bych si myslel, že někomu došla pára. Naštěstí tomu tak není a Taylor těmto pánům nekazí jejich blankytné portfólio.

Ondřej Hejma se jako textař nezapře, ale nejen šibeniční periodicita zapříčiní, že některé rýmy jsou více méně upocené a lámané přes koleno. Se samotným obsahem je poměrně horší. Aneb kde nic není ani smrt nebere.

Dokument o virtuální realitě a velkému příslibu počítačové generace. Mediální vizionáří a vyjeté smažky předpovídají budoucnost v podobě nul a jedniček. Bylo by příliš laciné vyčítat tvůrcům nesplněné prognózy, ostatně po bitvě je každý generál. Naopak je až udivující, jaké otázky je už v roce 1995 tolik fascinovali. Komplexní virtuální realita, která překoná všechny možnosti a dá lidem nový a nesmrtelný život. Přestože dokument se nezaobírá nijak kontroverzním tématem (koho proboha může nadzvednout ze židle pár předpovědí o kyberbudoucnosti?), tak mě tento snímek hluboko do morku kostí iritoval. Tenhle arogantně optimistický pohled na růžovou budoucnost, která pokoří nejen přírodu, ale i Boha a člověka, mi pořádně hnul žlučí. A to nejen tím, že vedle odborníků nechal promluvit i svérázné uživatele drog, kteří mimojiné extázy považovali za látku intelegence. Rozhodně se rozcházím se světonázorem, že člověk je pánem tvorstva, který se nemusí přizpůsobovat okolním podmínkám. Postoj o tom, že technika je vždy nad samotnou přírodou, rozhodně s tvůrci nesdílím. Navíc v dokumentu nebyl ponechán prostor pro vyjádření i z řad kyberskeptiků, což na věrohodnosti rozhodně nepřidá. Pokud na mě čeká svět, který ztratil zájem o věci přirozené a lidskou pokoru, tak se toho raději ani nechci dožít. A tenhle dokument mě tímhle tak akorát zvednul ze židle. Navíc ignorování jmenovek u zpovídaných lidí je příklad toho nejhrubšího diletanství. PS: A to všechno mě dokázalo řádně namíchnout, aniž bych kdy uvěřil v Boha.

Chvála bláznovství.

Snaha tvůrců setřást ze sebe amatérské škatulky je sice obdivuhodná, ale zároveň přináší i přísnější pohled diváků.

V době, kdy jsem si začal zoufat nad nedostatkem pravých filmových hrdinů, se mi do života vřítil tenhle umanutý rudoch. Připomněl mi jak moc je důležité mít zajímavého hrdinu. Hellboy je ten stejný důvod, proč jsem tak miloval všechny filmy Indiana Jonese. A propříště bych poprosil rovnou o romantický žánr, neboť tenhle povedený pár je jednoduše k sežrání.