CheGuevara

Absolutní slast pro každého naratologa (to jest ten, kdo hledá potěšení v samotném vyprávění) avšak mě nechal tento "dokonalý" film spíše chladným. Potěšení ze sledování tohoto komplikovaného vyprávění, které je doopravdy božské, v polovině již omrzí, takže zbytek filmu táhne ono soupeření dvou mágů, na které se opravdu dobře dívá. Vzhledem k tak promyšlenému příběhu zamrzí tolik doslovný závěr. Nolanovi přeji víc takových filmů, u Batmana zahazuje jenom svůj talent. Avšak dokonalý film nezaručí vždy dokonalý zážitek.

Světonázor opravdu zručného Sama Peckinpaha mi nikdy nešel pořádně pod vousy a v tomto díle to dotáhl do naprostého absolutna, zejména jeho postoj k ženám. Po celou dobu filmu jsem se nedokázal ubránit pocitu, že starý známý Sam to točí pro svoje potěšení, nikoliv proto aby zhnusil obecenstvo. Stylisticky dokonalé dílo, které mě však doslova odrazuje svými postoji.

Rocková popkultura mě nikdy nebrala a doteď nerozeznám Kiss od Aerosmith (teda ty nejspíš jo, ale jinak je to bída), a proto se nikdo nemůže divit, že tenhle šálek kávy mi nijak zvlášť nechutnal. K tomu ještě plno nechutného a hrubozrného humoru. Tohle u mě nedělá dobrou komedii. Pánové sice nakopali Satanovi zadek, ale já se z nich na zadek rozhodně neposadil. To jsem jediný kdo Jacka Blacka považuje za neschopného komika? Asi jo. Zábavu jdu hledat raději jinam.

Vtipné mi to přišlo napoprvé. Napodruhé už je to jenom scénáristická křeč odříkaná solidními herci. A napotřetí už to raději zkoušet nebudu.

U filmů ze série Hire oceňuji buď nějaké to závažné téma (díky Alejandro za něj!) nebo dětskou hravost (tady díky Tony Scottovi). Iňárritu z osmi minut dokázal dokázal vytěžit maximum. Nápad není zas tak originální, ale to zpracování... to zpracování je jednoduše dechberoucí. Holt, tyhle žurnalisticko - humanistické agitky můžu v míře vrchovaté.

Už dlouho se mi nestalo, že po skončení filmu jsem si na ten samý film chtěl zajít znovu. Svěráci očkují dobrou náladu na 100 minutách filmového pásu, ovšem ta samotná vydrží (možná) víc než je zdrávo. Tohle opium si dám i opakovaně, abych si zase po době řekl, že život...je prostě fajn.

Hodně stylová žánrovka, která sice nemá čím překvapit, ale na druhou stranu aspoň hraje s otevřenými kartami. Ten, kdo se nebude šťourat v těch největších klišé filmového plátna, bude nejspíš spokojen. Tahle akční noirovka je opravdu milou a hlavně poctivou jednohubkou v záplavě "nové vlny" akčňáků jakým je třeba "strašidelný" Crank.

Film plný mnoha geniálních jednotlivosti však bez pořádné gradace je pro mě pouze dobrým nadprůměrem. A právě takovým filmem je pro mě Road to Perdition.

Na některé filmy se podívám proste z čiré zvědavosti, ale v tomhle podniku jsem si připadal, tak trochu jako exot. K beatníkům mám všeobecný respekt, ať už byli jacíkoliv. Croenbergovi jsem se zatím vyýbal a asi dále budu. Do tohohle filmového kroužku nepatřím, takže si mě klidně vylučte. K dobru filmu přidávám opravdu sugestivní režii a fakt, že ač jsem se celou dobu ošíval nad tím vším, co jsem viděl, tak Nahý oběd dokázal udržet celou dobu moji pozornost, a to se cení. Asi půjdu o dům dál, tohle není pro mě.

Komedie, kde z nebeského obláčku mává na hlavního hrdinu zavražděný krokodýl, nemůže být jiná než třeskutě bláznivá, což bohužel platí pouze o prvním zhlédnutí. Tenhle film se totiž nedá recyklovat poněkolikáte. Vtip se každým dalším zhlédnutím vytrácí a už ono napodruhé hodně drhne a právě proto raději zůstanu u toho "napodruhé". Adam Sandler si střihnul agresivního hokejistu, který pod nátlakem okolností musí hrát golf, a je jasné, že hokejové manýry přenese i na golfové trávníky. Takže se dočkáme tradičních hokejových bitek mezi golfisty. Komedie toho hrubšího zrna sice má sem tam pár pekelně hluchých míst, ale napoprvé je to vážně dobrá zábava.