Ariaan

Zoja Kosmoděmjanská se stala symbolem odporu proti nacistům. Píše se rok 1941 a Wermacht stojí před Moskvou. Porážka se zdá být nevyhnutelná. Sovětské vedení zkouší cokoliv, jak Němce zastavit. Přichází zima, kruté mrazy a Němci nemají kvalitní zimní uniformy. Šílený plán - nenechat je odpočívat uvnitř stavení. Jinými slovy... spálit všechny vesnice 30 km před Moskvou. Narychlo vycvičené divezní oddíly, složené z mladých lidí, jdou zapalovat vlastní ruské vesnice. "A co bude s našimi lidmi?" "Pokud nezemřou oni, pak zemřou všichni." Zoju čeká strašný úkol. Musí ho splnit a nenechat se chytit. Jinak bude nacisty umučena...

Moje srdcovka z dětství. Pořád mě to dostává. Svižné tempo. Sovětští výsadkáři. Některé scénky a hlášky jsou prostě parádní. "Pauza na odpočinek. Můžete kouřit. Půl minuty." "Povoleny jsou všechny postupy... krom ostré střelby samozřejmě." Praporčík Volontir v přepadené "dače" sám proti čtyřem trestancům. Závěrečný výsadek Modrých a nebe plné výsadkářů s působivou hudbou. I když se efekty a akce nedají srovnávat se současnými velkofilmy, atmosféra a napínavý příběh to bohatě vynahrazují.

Po několikátém shlédnutí, dnes 9. května 2020, zvyšuji na 5*. Důvod je prostý. Je to moje srdcovka. Žádné umění. Válečný příběh. Hrdinství. Ale mě to dojímá. Zvláště pak naléhavý hlas radistky volající do ticha "Hvězdo! Hvězdo! Tady Země! Ozvi se! Hvězdo! Hvězdo! Tady Země!"