LucTheGreat

Divím se, že se všichni kolem ohánějí frázemi typu "je to sladkýýý jak hovííínko mýýýho pudlíííka", "takovou romantiku jsem nečekal, poplakali jsme si i s mou mrtvou maminkou, která seděla celou dobu vedle a držela mě za ruku", "je to teplý jak Vojta Kotek" a podobně... Matt prostě potká Emily, která jej zaujme, ale než ji stihne vopíchat, tak se musí rozloučit... A jasně, že ho to sere! Jasně, že když ji znovu uvidí, vzpomene si na to, že ji vlastně ještě nevopíchal! A jasně, že to bude chtít změnit! Tak jde na věc, řekne: "Ahoj," Emily taky řekne: "Ahoj," ale než si stihnou říct více, přiběhne banda dementů v kloboucích s tím, že žádné takové, že z Matta musí být prezident... A jasně, že to Matta nasere! Jasně, že teď, když mu to někdo zakáže, bude chtít Emily vopíchat ještě víc! Jasně, že jo! Takže hovno slaďárna, prostě jen potrefená ješitnost hlavního protagonisty! To jen, aby bylo jasno... A teď něco k hodnocení... Vedle občas se vyskytujících dementně roztomilých, úsměvných kokotin (klobouky, příběh o historii činnosti 'Správců osudu') jde o fajně odsýpající příběh se sympatickým rozuzlením, že... *BACHA, SPOILER* ... keď něco skutečně chci (stejně jako Matt skutečně chtěl vopíchat Emily), nějaký OSUD může jít do pí*i... Jinak řečeno, sami sobě jsme si správci osudu...

Scéna, kdy fešakoidní Američan Ben Affleck píše z bombardované Anglie psaníčko své milé, spaniloidní Američance Kate Beckinsale, která je tou dobou někde úplně jinde... Za Američanem Benem vidíme na ošuntělém plotě novotou zářící billboard s nápisem ‚FIGHT FOR FREEDOM‘... Přichází britský velitel, zře Američana Bena, jak něco šmrdlí na papír a ptá se: „Rodině?“ Američan Ben sebou trhne, kouká, kdo ho to ruší, poté s lehkými rozpaky odpovídá: „Ehm, dívce, pane,“ načež hodí zamyšlený výraz (tedy pravděpodobně zamyšlený, kdo se má ve všech těch Affleckových výrazech vyznat..) a zopakuje, „své dívce,“ nato pokývá sebevědomě hlavou a nahodí úsměv na jeden koutek, jak to umí jen on.. Britský velitel chvíli kouká, jako by slyšel něco, co je lepší přejít bez poznámek, což také učiní a povídá: „Hodně lidí Američanům zazlívá, že ještě nevstoupili do války... Ale podle mého, jestli je u vás hodně takových jako vy, tak bůh pomoz tomu, kdo si s Amerikou začne...“ A TOHODLE JE PLNÝ FILM!!! Ale samotný útok na Pearl Harbor je parádní. O tom žádná... Jen je škoda, že jednu z rolí japonských letců nesvěřili Bruci Willisovi... Jeho „Yippee-ki-yay, motherfucker“ by k onomu náletu fantasticky sedlo...

No, co dodat? Ještě retardovanější než jednička... "Nicolasi, asi jsem našla další stopu!" "Ukaž, Diane... Ano, máš pravdu! Píše se zde: 'Osmašedesát bílých vlasů z řiti... Mám tě rád... Vikingský tryskáč se k cíli řítí... Jsi můj kamarád.' Hmm, Hmmm... 68 je číslo Jaromíra Jágra > to je český hokejista > musíme do České republiky > bílé vlasy značí staršího člověka > řiť, řiť, řiť? co znamená ta řiť? PRAHA!! > musíme do Prahy za starým člověkem > Vikingský tryskáč... Vikingský tryskáč... Viking! Viking Leif Ericson objevil jako první Ameriku > ale co a kde v Americe? 'k cíli'!! to zní jako Chile! > a tryskáč! Plnící péro má tvar tryskáče! > Musíme ukrást chilské péro českého prezidenta Václava Klause!!" ... Ale jo, obdivuji Nicolasovy myšlenkové pochody, je geniální... 25 %

Tuhle jsem před kolejí pozoroval srnku souložící se zajícem... Nenudil jsem se, ale přišlo mi to hloupé. Přestože srnka byla roztomilá a zajíc se očividně nebál, prostě k sobě nešli. Byla to sice dupačka, ale dupačky byly, jsou a budou, a to jistě více vzrušující (opravdu jsem hukot z trenek nezaslech, věřte mi!) ... A k takovéto souloži srnky se zajícem bych přirovnal Lovce pokladů... I když vlastně... Ta zvířátka mne párkrát rozesmála...

Hned úvodní scéna vám dá jasně najevo, o co půjde... Nepáčí sa vám to? Pak není nic jednoduššího, nežli kliknout levým tlačítkem myši (mám na mysli takovou tu věcičku, co ovládá šipku na ploše vašeho monitoru, ne takové to zvířátko, kterému lezou očička z důlků, když se chytí do pastičky, vy trdla!) na ikonku s křížkem na vašem přehrávači, případně vyzkoušet funkčnost kláves Alt + F4 (pro pokročilejší uživatelé). Pakliže si poradit nenecháte a přes znechucení úvodní scénou budete koukat dál, jste hloupí, nudní, zasraní, do sebe zahledění kreténi a vaše následné nízké hodnocení je způsobeno vaší nedostatečnou mozkovou kapacitou... Vy z vás, kterým se úvodní scéna pozdává, jste právě dokázali, že smysl pro humor máte a klidně pozorujte tuhle skvělou komedii dále. Protože se i nadále budete skvěle bavit! ... Co je nutné dále poznamenat, že chemie mezi hlavními představiteli šokujícně funguje (což může Amorově úletu závidět většina "daleko romantičtějších" komedii)! Na druhou stranu se posledních asi 25 minut snímek uchyluje do poněkud trapnoidnějších vod, bohužel, ale přesto ve vás po závěrečných titulcích zůstane pocit z příjemně stráveného času... PS Jason s Islou jsou k pomilování... Po zhlédnutí tohoto dílka jsem si na netu objednal jejich nafukovací napodobeniny v životní velikosti a o jednom chladném pátečním večeru, když mi bylo nejsmutněji, jsme si dali parádní ménage á trois...

Kdo viděl pár dní před tímto Boyleovým pokusem parádní Touching The Void rozebírající podobné téma, musel být ze 127 Hours poměrně zklamán... 127 Hours ve všech směrech zaostává a co bylo v Touching The Void strhující, je tady mdlé... Jak jste jistě pochopili, jsem jedním z těch, kteří pár dní před tímto Boyleovým pokusem možnost zhlédnout zmíněné Touching The Void měli... Pokud jsem se o tom ještě nezmínil, podobné téma jako 127 Hours rozebírá i parádní snímek Touching The Void, kde je také namachrovaný dobrodruh ztracen kdesi uprostřed nehostinné prdele, kde se cizí pomoci nedočká do doby, než se tam vrátí natočit svou autobiografii, a musí si tak svůj holý život zachraňovat sám... Vzhledem k tomu, že Touching The Void bylo ve všech směrech působivější, jsem 127 Hours prožíval asi následovně: Hmm, hmmm, docela pěkná slečna, hmm, to je ale jáma! to je ale debil! hmmm, hmm, hm, zíííív, hmm, hm, chr, chr, chr, HM? hmmmm, dobře on! hmm, hm, chr, chr, HM? au, hm, konec? hustýýý, chr, chr, chr... PS Pokud máte o tématicky obdobné snímky, jako je 127 Hours, zájem, vyzkoušejte Touching The Void... Jedná se o tématicky obdobný snímek, je však mnohem působivější a strhujícnější...

"Nyní vám vysvětlím, jaký je Gary člověk. Je to chlap, který ví, že když mu do huby strčíte ptáka, vznikne pouto." ... Team America je elitní protiteroristické komando v čele s tím nejtalentovanějším broadwayským hercem své generace... Teroristi, třeste se!! Team America: World Police je snímek, kde je všechno... Napětí, pěstní souboje, výbuchy, láska, sex, modré oči hlavního hrdiny, pochyby hlavního hrdiny, srdcervoucí znovunalezené odhodlání hlavního hrdiny a Alec Baldwin... God Bless America!!!

Chichichiii, chachachaaa... Frantíci vždy byli a stále jsou přiteplení cucáci s malými frantíky, což si vedle nosánků nahóru a kopání do všech okolo vynahrazují také svou děsně cool kinematografií... Bratrstvo vlků se však vymyká! Ostatním zdejším commentům vůbec nevěnujte pozornost, kecaj! Například kung-fu bylo ve Francii osmnáctého století naprosto běžnou záležitostí, já to jakožto student geografie musím vědět... Jedná se tak o zcela historicky věrný snímek, který je nabitý logikou, chytrými dialogy a po technické stránce navíc brilantními digitálními efekty... Také se mi velice líbily zpomalené záběry, to bylo vůbec to nej, co se autorům povedlo... Je super pozorovat, jak dostává týpek do nosu, hází držku do kaluže a louže se rozstříkává, přičemž to zabírá 5 minut filmu, nebo jak stejnou stopáž sežere přeskok bílého čokla (chápej vlka) přes spadlý kmen stromu.. Naprosto úchvatné a působivé! Jen mě mrzí, že tyto zpomalovačky trvaly dohromady asi jen pět hodin, ale chápu, že tvůrci měli jistý limit, který nesměli překročit...

Učitelka češtiny nám tohle kdysi pustila místo učiva. Nekoukal jsem, jako správný rebel jsem odmítal sledovat kokotiny, co nám pouští a raději jsem pokračoval v bodání kružítkem do spolužáka. Udělal jsem tehdy dobře... Po letech klidného a spořádaného života, během něhož jsem si vypěstoval proKlausovské smýšlení, jsem však byl zajat extrémistickou skupinou pana Góra a za trest jsem byl přinucen tuto telátovinu zhlédnout... A co si budem namlouvat.. Již samotný název "Řada nešťastných příhod" o mnohém vypovídá. Já byl nešťastný celých 108 minut trvání snímku. Opravdu. Nejprve po obrazovce začal poskakovat jakýsi animovaný skřítek a já byl nešťastný, páč mám z animovaných skřítků hrůzu. Pak skřítka vyšoupli, nahodili podivně přiteplený hlas Judeho Lawa a já byl ještě nešťastnější, páč mám hrůzu i z přiteplených hlasů. A když se na scéně objevili ti proklatí haranti, začal jsem na netu vyhledávat kvalitní lano, páč Liam Aiken ve mně vyvolává už vyloženě sebevražedné sklony... Dětští 'hrdinové' jsou vůbec největší slabinou celého snímku. Neustále se trápíte tím, proč jsou tak hrozně blbí, proč v sobě nemaj špetku sebeúcty. K tomu jejich herečtí představitelé NEUMÍ HRÁT (určitou výsadu zasluhuje holčička Sunny, které ty xichtíky občas upřímně věříte, což však nemění nic na tom, že ji povětšinou máte chuť nakopat do koulí). Další obrovskou slabinou je samotný příběh. Ten je plytký jak plytký talíř! Osobně jsem se při sledování tohoto dílka vedle vyhledávání lana na netu a příležitostného spánku stihl věnovat i své nové knize "Jak jsem sledoval Lemony Snicketa a neumřel jsem", a přesto mi nic podstatného neuteklo! A když se nyní pokusím zaměřit na to pozitivní.. Snímek má oscarové nominace v estetických kategoriích, ale i když připouštím, že po vizuální stránce to opravdu tak mizerné nebylo, je to úplně k hovnu, páč se to veze s tím hnusem okolo.. Po 15 minutách mi bylo úplně šumák, jestli tamta chaloupka na srázu je šikovně postavená, jestli jsou tamty chlupy na Carreyho prdeli profesionálně naaranžovány, už mě prostě sralo všechno. Takže nakonec to jediné, co snese kritiku, je 258sekundový výstup Maryl Streep a výkon Jima Carreyho, který si svou roli vyloženě užívá... Btw málem jsem zapomněl dodat, že úplný závěr je 100% gay a boří vše, o co se film celou dobu tak zoufale snaží.. Daniel Handler alias Lemony Snicket se zkrátka nikdy neměl naučit psát...

"Yippee-ki-yay, motherfucker!" BANG! BANG! BANG! Jen mě trošku mrzí to vysoké množství střílení a vraždění sympatických německých 'teroristů' :( ... Ale co jsem se naučil... že nejúčinnějším způsobem, jak si získat pozornost policie, je na kapotu fízlkáry shodit mrtvolu... To si budu pamatovat...