Emjecko

Horor, ať už ho natočil kdokoli, má být především strašidelný. Tento základní předpoklad Purpurový vrch bohužel nesplňuje i přesto, že se opravdu snaží. Lekačky však přicházejí v momentech, kdy je čekáte, a "bubáci" jsou odhaleni příliš brzy a příliš zřetelně na to, aby vás při jejich dalším představení dokázali zaujmout něčím jiným než dokonalým zjevem. Po visuální stránce je to skutečně pastva pro oči, ale bát se u toho nebudete a ani příběh samotný není tak propracovaný, jak se na začátku tváří. Přitom by stačilo "jenom" o špetku více tajemna...

Až děsivě autentický souboj fyzické a duševní síly uprostřed pole tvořeného strachem z neznáma. Fakt, že v tomto snímku hrají především děti, už jenom podtrhuje zvrácenosti, které se zde odehrávají. Nejhorší na tom však je, že takhle nějak by to dopadlo i ve skutečnosti. Vyděste společnost, že může přijít o svou civilizovanost, a připraví se o ni sama. Kromě zopakování si této myšlenky mě ale film nijak zvlášť neoslovil. Od jisté doby se v něm opakuje jedna dějová šablona, která jej činí velmi předvídatelným a v konečném důsledku i nezáživným. Radši si přečtěte knížku.

Představte si, že skládáte puzzle. Puzzle o životě a smrti pěti mladých dívek. Každý jednotlivý dílek této skládačky vám něco sdělí, a když se vám je podaří složit všechny, najdete své odpovědi. Co když vám však některé dílky chybí a vy víte, že je nikdy mít nebudete? Jaký má význam dávat dohromady obraz, který nebude celý? Budete si domýšlet chybějící části a říkat si, jak skvěle to autor zamýšlel, ale záměrně to nedokončil, abyste na to mohli přijít sami? Jistě že ne, vždyť je to nesmysl. Z nějakého důvodu to však není považováno za nesmysl v tomto filmu. Velmi slibně se vyvíjející obrázek tak můžete zbořit, vrátit do krabice a poslat zase zpátky vydavateli. Chybějícími pasážemi prodávanými jako umělecké dílo se přece opíjet nechcete.

Podle Einsteina je definicí šílenství dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky. Jsem šílenec, když se dívám na Marvelovky a očekávám, že tahle bude jiná než předchozí? Nevím. Jsem si však jistý, že šablona, kterou jsem vytvořil k Ant-Manovi, by se po převedení do množného čísla dala použít i tady. Víc postav, větší zbraně, vyšší záporák, delší stopáž, víc, dál, rychleji, silněji, hlasitěji... Přesto je to čím dál tím víc stejné. Kdy dosáhneme pomyslného stropu a uvědomíme si, že méně je někdy více, že kvantita není kvalita? Nevím, ale na Marvelovky se budu dívat dál, abych o ten zlom náhodou nepřišel.

Vážně začínám uvažovat nad tím, že si na některé filmy vytvořím šablonu komentáře, její hrubý nástin může vypadat takto: "Hlavní postava se nachází ve slepé uličce, v osobním životě má problémy a do toho musí zachránit svět. Naštěstí zná aspoň pár lidí, kteří jsou ochotni jí v rámci svých možností pomoct. Úhlavní nepřítel sice zvítězí v pár bitvách, ale válku nakonec prohraje, a tak můžou jít hrdinové spokojeně domů. Svět byl i tentokrát zachráněn a rovněž v osobním životě je zase vše v naprostém pořádku.“ Nijak se tím nesnažím napadat základní myšlenku souboje dobra mezi zlem, ani morálně správného konce, kdy je zlo vždy poraženo právě dobrem, ale hloubku příběhu, nebo spíš v případě Ant Mana (a jemu podobných) jeho plytkost. Je to film bez duše, nevtáhne vás do děje, nepřenese na vás žádnou emoci, prostě se odehraje a zmizí dřív, než si stihnete uvědomit, že jste ho viděli. Pamatujete si ho pouze tak dlouho, dokud se na něj díváte.

Velkolepé vyvrcholení Hunger Games ságy v podobě rozhovorů o tom, jak "tam" lidé pokládají své životy za lepší zítřek, ale záběry na bojové scény v tomto filmu prosím nečekejte. Důvod je velmi prozaický, tvůrci je nenatočili. Důležitou bitvu o District 2 odbyli pár blikanci ve vzduchu na pozadí majestátní hory, skutečné dobývání pastmi protkaného Kapitolu vynechali pro jistotu úplně a to jsem ještě z důvodů vyhnutí se spoilerům některé další poměrně zásadní věci nezmínil. Na co se však můžete těšit, je film o filmu, kterak se natáčí politická propaganda uprostřed zdevastovaného města, uvidíte umírat nedůležité postavy, uslyšíte budovatelské monology i procítěné dialogy a na konci se stanete svědky hned několika (ne)překvapivých zvratů, které jinak loudavý děj mílovými kroky urychlí, abyste už už byli na konci a pak i trochu za ním. Jednoznačně nejslabší díl z celé HG série, který dobře vypadá, vyloženě nenudí, ale na to, co všechno se snažil sdělit, toho moc neřekl.

Hloupoučká relaxační jednohubka s větší než malou dávkou bezduchých dějových sekvencí. Možná je ale přesně tohle ten důvod, proč si oproti mnohem povedenějšímu Labyrintu: Útěk získala větší oblibu. Prvoplánová načančanost á la zdevastovaný svět (všimli jste si, že snad v každém postapu jsou vždy záběry na zničené mrakodrapy?), raplové (všimli jste, kolik různých synonym už existuje pro slovo zombie?), hrdinské repliky (všimli jste si, co všechno jsou postavy schopné vypustit z úst?) či předem známé vítězství na první pohled prohraného boje (všimli jste si, že tenhle aspekt tvořil jeden ze základních pilířů poměrně chaotického děje?) je zřejmě to, co si dnešní nevšímavá divácká obec žádá. Do budoucna mi tak nezbývá než vyslat varování ohledně toho, co si přejeme, protože se to vždycky může splnit, a až si i jinak nenároční konzumenti začnou stěžovat, že to na ně bylo moc jednoduché, bude už pozdě.

Nevím, kdy naposledy jsem se díval na film, který jsem nepochopil, natož abych na internetu hledal možné významy jeho jednotlivých scén. Přitom to na začátku vypadalo jako mozaika, která je sice rozbitá, ale na konci ji spatřím v celé její kráse (podobně jako třeba 21 gramů). Buď se tak nestalo, nebo ji neumím ocenit, ale já ji prostě nevidím. Na Mulholland Drive se určitě ještě jednou podívám, můj první dojem je však takový, že si Lynch udělal radost a natočil několik zcela nesouvisejících příběhů, občas i s fantaskními výjevy, přičemž nic z toho nedávalo žádný smysl. Lidé se ho tam přesto pokouší nalézt, vypadat důležitě, chytře, ale pravda je taková, že si napřed vytvořili závěr ("výborné umělecké dílo od Lynche"), a až pak začali hledat, čím vším ho lze obhájit. Kdybyste na to šli obráceně, zjistili byste, že zas až taková pecka to není. (kapitolou samou pro sebe jsou potom lidé, kteří přiznávají, že film vůbec nepochopili, ale druhým dechem dodávají, jak to bylo skvělé, úžasné, bravurní..., jako opravdu?!)

Roztomile neškodná pohádka o mluvícím medvídkovi, kterou "zabíjí" postavy namačkané do charakterových škatulek. Už po pár vteřinách strávených s kteroukoli z nich je jasné, jakou bude zastávat roli, a buďte si jistí, že se to do konce filmu nezmění. K čemu to vede? V každé další scéně poznáte už jenom podle jejího obsazení, jak se bude vyvíjet, a vzhledem k tomu, že Paddington nemá jinak moc co nabídnout, udělá to ve výsledku od začátku do konce předvídatelný příběh plný "nutných" a nudných klišé, tuctovitosti, šablonovitosti... Ale nezoufejte, jednak je to krátké, potom je to opravdu roztomilé (i když občas hloupým způsobem), pro děti vzhledem ke své jednoduchosti jako stvořené a je tam i pár scén, u kterých se zasmějí rovněž dospělí, čili proč ne. Na víc než tři hvězdičky to však rozhodně nevidím.

Horko těžko se mi objektivně hodnotí film podle knižní předlohy, který se tak zásadně odklonil dokonce i od hlavní dějové linie. Drobné úpravy nejsou u filmových adaptací až tak nezvyklé, v určitých případech jsou dokonce žádoucí, ale tvůrci filmového Insurgent zcela bez skrupulí vyřadili ze hry i poměrně důležité postavy a co víc, zcela překopali nosnou příběhovou linii. Během sledování filmu v kině jsem tak většinu času trávil dumáním nad tím, co se to tam k... děje a hlavně PROČ?! Pokud bych měl však Insurgent hodnotit z pozice člověka neznajícího knižní trilogii, záleželo by, jestli jsem (ne)viděl Divergenci. Za předpokladu že ano, jedná se díky většímu množství akce o atraktivnější pokračování nenáročné na přemýšlení, čili u toho můžete rovněž nad něčím dumat, ale jestli jste úvodní díl neviděli, tak na to ani nechoďte. Věřte mi, jednalo by se o ztrátu času.;-)