Boris313

Čekal jsem něco na styl Django Unchained a inu, bylo to blíže k From Dusk till Down. Zde se mi ale scény plné krve a násilí zdali trochu uměle vsazené do děje, pokud se dá dějem nazvat ta jednoduchá nepřesvědčivá story, která do sebe z teoretického pohledu tak nějak zapadá, ale i na Tarantina je příliš přeexponovaná. Mohu říct, že mne bavil spíše úvod a některé vtipné vsuvky a dialogy, než ten zbytek. Trochu zklamání. Od druhého, více než dvouhodinového westernového příspěvku Tarantina jsem si představoval mnohem více stylu, děje a spádu. Problém je, že se Tarantino snaží půl filmu budovat napětí, poté diváka téměř uspí a následně se tam lidi začnou střílet. Klobouk Samuel L. Jackson a Walton Goggins.

Musím přiznat, že jsem se nenudil. Film měl správný spád bez „hluchých míst“. Připomenulo mi to Shutter Island, který měl ale o něco děsivější atmosféru. Stonehearst Asylum oproti tomu odlehčuje mrazivé prostředí sanatoria dialogy postav a jednáním místních rezidentů. Je to zábavné, žánrově pojato to ale působí napůl nedotaženo. Ne že by to tak vadilo, ale už od začátku jsem bral všechno s rezervou a tím pádem mi ani nevadilo, že scénář po několika kličkách nedával smysl.

David Fincher je pán režisér a presne takéto drámy vie zinscenovať do dokonalosti. Dejová línia vyniká dramatickosťou, komplexnosťou a prepracovanosťou. V tomto mi pripomenula Eastwoodov Mystic River. Páči sa mi, ako všetko do seba postupne zapadá a naväzuje, ako je dej popretkávaný množstvom zvratov a podnetov. Oproti Mystic River ale z hereckého obsadenia vyniká akurát Rosamund Pike. Neil Patick Harris mi až tak nevadí, i keď skôr preto, že má iba pár výstupov. Horšie je to s Benom Affleckom - vôbec neviem, čo si mám o ňom myslieť. Nehovorím, že je to zle zahrané, ale jeho postava je nevýrazná - zrejme to aj malo byť úmyslom, ale hlavne začiatok, keď sa dozvie o zmiznutí, nepôsobí vôbec dôveryhodne. Najvyššie hodnotenie si film vyslúžil za to, že predstavil zvláštny a veľmi podnetný obraz manželstva. Svojím obsahom pritom prispieva do tzv. "Hollywood Comedy of Remarriage" (napr. The Philadelphia Story (1940) alebo It happened one night (1934), i keď možno nie žánrovo, ale tematicky (tento subžáner tak pomenoval Stanley Cavell). Film pokladá základné otázky týkajúce sa podstaty manželstva. Zaujímavo znie hlavne záverečná diskusia Nicka a Amy o ďalšom trvaní ich vzťahu, v ktorej rezonuje téza Stanleyho Cavella, že "vzájomná vôľa manželov vrátiť sa k sebe je to, čo manželstvo skutočne stvrdzuje". Je však vôbec možné o tom za týchto okolností uvažovať?