lillien

Rozhodně bych nedoporučila tento film mužům. A dokonce i mnohé ženy snadno podlehnou dojmu, že jde o nudnou, utahanou harlekýnku, jejíž jediné plus je podrobný recept na broskvový koláč. Netroufnu si kritizovat taková hodnocení, protože chápu, že přesně tenhle pocit film může vyvolat. Pokud si v něm někdo najde trochu víc, pak určitě alespoň díky skvělé Kate, která se mi s přibývajícími léty v melodramatech strašně líbí. A když přistoupíte na pomalejší tempo, neodsoudíte tu ženu jako zapšklou, osamělou a zklamanou myš, která se snaží starat o syna, ale díky prázdnotě a díře po něčem, o co přišla, jí to stojí hodně sil, tak zjistíte, že je to především film o neskutečné a nepřekonané ženské bolesti. Nic patetického jsem v tom neviděla. Cítila jsem s ní. A muž, který se objeví díky útěku z vězení a najednou jí polije živou vodou... Ano to je přesně ta pasáž z harlekýnky, případně to lze taky zaškatulkovat do kategorie stockholmského syndromu. Ale to je přeci úplně jedno, dokonce i kdyby se jí ten chlap jen zdál, jeho role v tom příběhu fungovala jako katalyzátor, on dal možnost té ženě k rozhodnutí, zda ještě cítí schopnost vrátit se k životu. A protože silnou bolest lze zmrazit jedině silnou vášní a vyléčit snad jedině silnou láskou, tohle léčení se nabízí samo, ačkoli to samozřejmě zavání klišé. No a co, klišé se stalo klišé, protože funguje, znáte-li nějaký lepší recept, neváhejte ho zveřejnit, ale domnívám se, že film o vracení se do života skrze zenbudhismus a celodenní meditace nebude pro širokou veřejnost atraktivní. Závěr mě trochu zklamal, větší nálož by to asi byla bez pohádkového happyendu, ale i přesto film hodnotím velmi kladně.

Všechny díly ságy nejsou vlastně o ničem jiném, než o rozhodování Belly, zda se vyspí s upírem, nebo vlkem. V tomto směru úplně chápu její umučený výraz, který se táhne napříč celým tvajlajtem. Rozhodovat se mezi gayem a chlápkem, co vás při sexu pravděpodobně rozdrtí a ještě aby si s ním do postele bral člověk termo prádlo, tomu teda říkám romantika..

Ben Kingsley fenomenální. A tyhle drámy z blázince já prostě můžu. Mysteriozní, mrazivé, napínavé po celou stopáž a hvězdu navíc lepím za nečekané rozuzlení na konci, tentokrát mě fakt podfoukli, neodhalila jsem:)

Achjo, to se nedalo dokoukat. Vrkání zamilované dvojice jak z pera hospodyňky Meyerové, rodinka k pomilování se díky své "rockovosti" měla vlichotit, bohužel mi to nepřišlo vtipné a reálné, jen nucené. Poletování v astrálním těle postrádalo švih a nebylo o ničem jiným, než že zmatená Moretz mluvila na lidi, kteří ji neslyšeli. Kurva, tak takhle si teda ten život po životě nepředstavuju, zlatý tunely. Nejsympatičtější mi ve finále přišlo to vrzání na čelo. Dál už se mi nechtělo mrhat časem, takže tentokrát bez hodnocení.

Hodně sympatický příběh. Momenty z kuchyně hltám, zběsilost šéfa Carla si nezadá s Pohlereichem. Jídlo v hlavní roli pomalu střídá vztah otce a syna (překvapivě príma dítě). Na to, jak je to ukecané, zoufale málo opravdu vtipných hlášek, kvůli tomu trochu snižuju hodnocení. Komedie desetiletí z toho nebude, ale gastronomický zážitek roku na obrazovce tutově ano, plus výborná sonda do života s twitterem. Moderní, odsejpající a nebezpečně nabuzující chuťové buňky. Bulimičkám a diabetikům nepřístupno!

Začátek mě chytil. Mám ráda válku hodně zblízka. Bláto přetéká z plátna, únava v tvářích vojáků, pot dlouho nemytých těl je nejen vidět , ale přímo i cítit . Akce na sebe nenechá dlouho čekat, sotva jsem se stačila trochu zorientovat v postavách, nemilosrdně jsem vtažena mezi kulky. Jsou to jen dvě dé a přesto mám pocit, jako by dávku schytal i soused po mé pravačce. Nikdo nepochybuje, že nejhranějším hitem války je „Otčenáš, jenž jsi na nebesích“... Sestava Fůrie (tank v hlavní roli) se začíná postupně vybarvovat. Osobně mi nevadí často omílaná zápletka s nováčkem, který ani nemá čas se rozkoukat a je vhozen mezi drsné a vyhořelé kolegy a následně do krvavé lázně. Spíš mi trochu dělá problémy casting. Logan Lerman v roli mladíčka v posádce hraje dobře, ale jeho retardovaná vizáž mi nesedí. Ostatní členové tanku až na Pitta (ten chlap snad nemůže vadit nikomu, fakt neuvěřitelný!) mi taky k srdci nezamířili, takže finále s tradiční sebevražednou misí mě nerozloží na atomy, jak bych si přála. Nicméně chválím, že patos není tolik armagedonský, zastávka na nádech mezi vybíjenou rozhodně méně utahaná, než Ryanovo dostaveníčko s Edith Piaf. Zážitek umocňuje kino, na plný počet mi ovšem chybělo větší citové pouto s postavami. Největší překvapení filmu je pro mě hudba. Vkusná, sugestivní, na tuty musí jít pro oskara. Pecka, která šlape Zimmerovi silně na paty, možná s ním i rovná krok!

Velmi akční opičí válečné drama. Jednu a půl hvězdu sundávám pouze za malilinko přepálenou stopáž a vyvolání až přehnaně vtíravého pocitu, že každá rasa, jejíž zástupci se za čas budou umět podepsat křížkem, má bez diskuze nárok na svůj prales a neregulovanou populační explozi.

Když jsem odcházela z kina se svým pánským doprovodem, jako bysme oba viděli jiný film. Já zářila jak měsíček, celé mě to příjemně překvapilo a bavilo, jen jsem nebyla pořádně schopná vypíchnout proč. Zatímco on si stěžoval, jak je zklamán, jak to bylo laciné, nudné, málo temné, ošizené atd. Po zralé úvaze jsem pochopila, že se rozcházíme kvůli syndromu, který jsem nazvala "hodnocení rozkrokem". A pokorně přiznávám, že jsem ještě nedávno hudrala nad tím, jak jsou chlapi tupí dobytci, když bez výjimky opětkují každou sračku s Evou Green jen proto, že tam vytasí balony. Nicméně Dracula je skutečně jen průměrně zábavný a průměrně vizuálně povedený počin na to, jaký potenciál ta legenda má. A přesto jsem si pohrávala s myšlenkou tomu vpálit pět. Pominu-li jediný univerzálně a bez diskuzí pozitivní a originální prvek (stvůra - vampýr ze skály), moje nadšení mohla způsobit už jedině hormonální disbalance, za kterou může Luke Evans. Jeho magnetismus nabral po scéně ve vaně na síle a pak už se prakticky mohlo dít cokoli. Omlouvám se, ale tentokrát je mé hodnocení ryze subjektivní a povrchní. Ten chlap tam byl tak skvělý, že jediné, na co jsem se soustředila byl fakt, že i já bych ho vysála, až by se hory zelenaly..

Lehce předvídatelná, ale velmi milá pointa, podivín na pusinku a úsměv nad tím, jak je "samčí" onanie krystalicky trapná, když se jí účastníte pouze jako divák.

Dostala jsem doporučení neotálet a okamžitě na doktory z Knick vlítnout. Než jsem se osmělila, skeptik ve mně opět vytrvale prudil: No, vypadá to jak Chigaco hope z prostředí Willyho Foga, to zas bude nuda. A co ta ojetina Owen, s divným hitlerovským účesem a knírkem, vždyť vypadá jak iluzionista z přelomu století, bude dost charismatický, aby utáhl chvíle nudy, co zákonitě přijdou? Nebudu muset čučet na nějaký kudlankovský mávání kadidlem a přikládání pijavic, já, která nosím na spaní tričko s nápisem I love science? Och, to jsem se spletla. Už několik nocí kvůli Knicku usínám ve dvě, nemůžu se nabažit naturalistických operací, drsnýho Owena, naprosto skvělé futuristické hudby, která v kontrastu s dobovým prostředím vytváří neskutečně temnou a napínavou atmosféru. Je to věrné, je to dramatické, je to psycho a skalpel tam má tolik prostoru, že prostě nemůžu jinak, než do plných!