lillien

Princeznovský sen je ve skutečnosti docela nudný opruz. Jediné, co jsem Grace Kelly opravdu záviděla, byly ty úchvatné šaty. Začátek šedesátých let byl pro ženy požehnáním. Mravy se lehce uvolňovaly, takže odhalené nohy a dekolty byly v kurzu, přičemž styl a střihy nevulgárně podtrhující ženskost, eleganci a půvab už žádná jiná módní vlna takovým způsobem nebyla schopná zdůraznit. Bohužel kostýmy a výprava byly vlastně na tom filmu to jediné zajímavé a strhující. Nevtáhl mě ani snaživý a pečlivý výkon Nikol Kidman. Pohádka o tom, jak blondýna s dobrým srdcem zachránila Monako před francouzskou invazí společenským večírkem? Tak to jsem jim prostě neuvěřila. A kromě obětavosti k rodině se z filmu o Grace Kelly už nic zajímavého nedozvím. Tudíž to ani nijak neovlivnilo moji neschopnost vnímat osobu Grace Kelly jako oběť tragického osudu. Páč když někdo imrvere řídí na silnicích vhodných leda tak pro pomalejší osly jak splašená menstruace, co naděláš..

Musela jsem slevit z původního očekávání (mytologické příšery, do detailu propracované plnění bájných úkolů..) a smířit se s tím, že tuhle legendu tvůrci pojali spíš jako bitvu u Thermopyl. Nechalo by se to shrnout do kaleidoskopu: rvačky, Dvejnova pompézně vysteroidovaná musculatura, Herculova soudržně bojující družina, Dvejnovy megatrapézy, sem tam forek, Dvejnovy stehna, další rvačky, bitky, souboje a intriky, Dvejnovy žilnatý bicáky. A tak jsem si v tom našla to své, prostě takové to vikingské krvavé mrdání a tudíž oddechový bijáček se sympatickýma trikama. Johnson se poctivě naposiloval a už jen za tu odvahu do sebe v dvaačtyřiceti nasypat vagon anabolik dávám palec nahoru. Podobný srdcař byl snad jedině Arnie, ale narozdíl od něj se Dwayne v té roli dokázal místy i "nějak" tvářit.

Je to pěkný a originální námět, výborně zpracované, ale postupně jsem se přistihla, že se nudím. Podobný nápad už kdysi použil Peter James v knize Parazit. Jeho nahraná mysl v počítači měla ale s lidmi úplně jiné úmysly a začala se chovat nebezpečně, vyloupl se z toho narozdíl od Transdendence chytlavý thriller. Tady se více ubíráme k budoucnosti lidstva, k otázkám evoluce, k technologickému vývoji, k manipulaci s lidmi a kontrolou nad světem. No bohužel mě z toho vůbec nemrazilo, poselství nula, zítra zapomenu.

Svižné, drsné, akční. Akorát Arnie mezi těma vocasama (plus jedna žena, ale výzorem a chováním babochlap, takže spadá do množiny drsní vocasové) působil jako Miloš Zeman vedle Usaina Bolta. Sice prezident, ale těžce nestíhá.

Vůbec se mi nechce pouštět se do filozofování nad "předlohou", když jsme k tomu nikdo z nás tomu stvořiteli ani Noemu nesvítili. Přísahám, že jsem zaujala pohodlnou polohu ležící, objektivní divačky, rozhodnuta předem neodsuzovat a ateisticky posměšně neprskat. Prostě hodnotím filmový zážitek. A ten lze shrnout takto: vcelku opulentně natočená apokalyptická fantasy (respektive spíše pohádka) o chlápkovi, co se rozhodl pečlivě plnit šéfovy instrukce , i kdyby to mělo znamenat definitivně si to rozházet se svojí starou. To chce dost odvahy a potud mě Russellův herecký výkon bavil a uspokojil. Vizuál jinak zaslouží pochvalu, snad jen s výjimkou kamenných obrů, to byla nejspíš nějaká kopírka z Hobita. Dokoukat se to určitě dá, nebojte se toho, ale že to dokáže opětkovat ještě někdo jiný než Frenštát a jeho máma, to mě celkem překvapuje.

V první třetině jsem začala poznávat, že už jsem ten samý příběh někde četla. A on z toho vylezl Léčitel od Mo Hyder (v originálu The treatment). Jeden z mála thrillerů od Hayder, který opravdu stojí za to. A kdo nerad čte, tomu lze tuto belgickou krimi chuťovku doporučit, coby absolutně uspokojivou alternativu. Povedlo se jim vycucat z knihy to podstatné a hlavně to výborně natočit i zahrát. Detektiv sympaťák, atmosféra po celou dobu mrazivě pedofilní. Upozornění: Není vhodné pro matky majoritního etnika s dětmi do deseti let. A to si tentokrát nedělám srandu. U otců nejsem míru zhnusení schopná odhadnout, chlapi jsou prasata vesměs všichni.

Depardieu dosáhl rozměrů Obelixe už i bez břišních polstrů a chvílema to vypadalo, že při rychlejší chůzi musí padnout k zemi v nehrané infarktové křeči. Přesto je stále i filmovým gigantem, nejen obvodovým. I jako hvězda zůstává civilním a přirozeným, to se mi moc líbilo. Příběh je trochu nadsazená konstrukce o vraždících fakanech z přeživšího válečného experimentu. No proč ne, moc dobře vím, co ty malý likvidační zmije dokážou. Sousedovi parchanti v tom určitě museli taky hrát, též mi dokonale ničí ušní bubínky.

První třetina mě slušně navnadila, blairwitchovské pojetí slibovalo veliké bubání. A přesně, když se mělo začít bubat, došly autorům nápady. Zato dorazil dealer se vzorkama a výsledek je blikající, totálně nudná, halucinogenní píčovina. Noční můra sjetého střihače a kameramana mě jako horor dost zklamala.

Trochu jsem se bála, aby nešlo o přeslazené, cukrovatové drama plné afektovaných dialogů a chňapání po penisech. V tomto směru jsem byla překvapená mile. Námět silný, scénář výborný, herci se mohli přetrhnout. Sledovat historii nástupu a rozvoje AIDS mě bavilo moc. Ono samozřejmě není pro žádnou bytost příjemné trpět, bez ohledu na preferenci děr. A tahle nemoc sebou nic jiného nenese. Potud měla gay komunita ve filmu i v životě můj soucit a drama to bylo každým coulem. Ale čím víc se hlavní postava Ned Weeks urputně a nediplomaticky rval za to, že musí svět začít řešit jejich právo na léčbu a výzkum AIDS, tím víc mi začalo vadit, jak mnozí z nich samotných vzdorovali tomu, že by se měli ve svém životě vzdát promiskuity. Raději svoboda sexu, než život. Máme tedy plakat nad osudem kuřáka, který strašně trpí v pokročilém stadiu rakoviny, ale cigára se nevzdá, protože je to prostě jeho vášeň? I narkoman a alkoholik je k politování, když si s nefunkčními játry musí odepřít to jediné, pro co žije a dýchá? No prostě to chvílemi působilo, že než by se homo v osmdesátkách vzdal olézání druhých bez gumy, raději bude riskovat léze. A tady pak nejde nesouhlasit s tím, co nad přehlížením jejich zoufalé situace prohlásil Sheldon (ano, Jim Parsons opravdu zapomněl změnit svůj Big bangový herecký výraz, případně jiným nedisponuje): "Prostě nás nemají rádi!" Je to tak, jeden z důvodů, proč se zřejmě vláda ne a ne rozhoupat začít nastupující epidemii AIDS řešit byl, že se to nejprve jevilo jako problém homosexuální komunity a jejich promiskuity. Vaše smrt nás nezajímá, buzeranti. To samozřejmě smrdí diskriminací. Pravdou ale také je, že virus HIV je nesympaticky výchovný virus. Stavění sexu a užívání si nade vše ostatní, chybějící pokora a zodpovědnost ve vztazích si vybírala největší daň právě na lidech, kteří jí pohrdali nejvíc. Herecky za pět, příběh za čtyři, ale citově to tlačilo a manipulovalo až moc.

Steve Carell se tentokrát dotýká nebe trapnosti, nedokázala jsem to dokoukat do konce, ačkoli jsem byla zvědavá na Zacha Galifianakise. Ano, i ten bývá obvykle trapný, ale tak nějak přirozeně, nenásilně. Je to jeho parketa, image a styl. Carell byl trapný otravně a nesympaticky. Komu přišel původní francouzský originál příliš divadelní a potrpí si na opravdu stupidní a jednoduchoučký styl humoru, nejspíš se mu povede dobrat se konce , otázkou ale zůstává, proč si kazit večeři blbcem i blbým remakem.