Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Drama
  • Akční

Recenze (1 545)

plakát

Host do domu (1942) 

Námět dobrý, trochu připomínající Hostinec u kamenného stolu, herecké výkony a dialogy také, ovšem zpracování poněkud nudné. Nejlepší byla asi hned úvodní scénka na pouti prokazující, že Horstovi Fuxovi předkové pocházeli z Čech, a zatímco jejich potomek mohl využívat všech vymožeností moderní techniky, takže to nekonečné množství karosérií propálených po neúspěšném smažení vajíček jednoduše z reklamy vystříhal a viděli je tak na vlastní oči maximálně popeláři, těm jejich ustřiženým kravatám a poskvrněným sáčkům se vesele chechtalo početné obecenstvo, strážníky nevyjímaje.

plakát

Hostinec „U kamenného stolu“ (1948) 

Jedna z nejlepších komedií. 1) Hraje tu Dagmar Frýbortová, jedna z našich nejhezčích hereček 2) Hraje tu Václav Špidla, otec jednoho z našich nejlepších politiků 3) Tatrmuž narozdíl od Poláčkovy předlohy zradu manželky přežil, takže to není tak smutné 4) Nachází se zde jedna z nejlepších scének, co jsem kdy viděl - když Beneš upřeně zírá na místního plejboje Gastona, a na jeho výtku, co pořád tak kouká, říká, že se vůbec nekouká - a to asi 3x opakováno.

plakát

Hoši o ou kodomo (2011) 

Jak praví klasik, o čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet. A protože (téměř) absolutní krása se nedá slovy vyjádřit, nezbývá mi nic jiného než nepsat žádný komentář.................................................anebo přece jen: Kresbou nejlepší anime, které jsem doposud viděl, a to mám za sebou všechna Miazakyho díla. Děj za výtvarnou stránkou také nijak nezaostával. Film mě ani na chvíli nenudil, klidně by člověk snesl další hodinu(y) navíc. A navíc obsahoval patrně nejroztomilejšího tvora v dějinách kinematografie - tu malou kočičkoveverku.

plakát

Hotarubi no mori e (2011) 

Dlouho jsem se bál, že příběh skončí špatně (tj. banálně), ale závěr mě příjemně překvapil... Je dobré, že jsou Japonci v těch anime tak zdvořilí a neustále opakují stejné fráze, člověk se naučí základy slušné japonštiny vč. správného přízvuku (např. aligatóóó = děkuji). Animace je na standardně velmi vysoké úrovni, vyzdvihl bych zejména realisticky znázorněný úder klackem do hlavy z pohledu bitého, při kterém má člověk pocit, že se mu seknul počítač.

plakát

Hotel Modrá hvězda (1941) 

Tak ke Gollové mám poněkud rezervovaný postoj od doby, kdy jsem se dozvěděl, že si za okupace zvolila umělecké jméno Ada Goll. A tenhle film jí v mých očích moc nepomohl, což ji určitě velice mrzí. Jak se mohla zamilovat do Nového, který vystupoval jak mamánek prvního stupně? Každá jeho druhá věta končila odkazem na rodiče. Asi chudou holku zlákalo jeho postavení no. Potěšil mě Futurista, můj idol a vzor z mládí, bohužel jsem to v životě nedotáhl tak daleko jako on. Jeho víceméně monolog určitě stojí za zaznamenání, ten si nejspíš napsal sám: "Apríl – tak promiňte, já už to napřesrok neudělám – dovolte prosím, měl bych malou otázku, jdu tady dobře po Zemi? Děkuju, já jsem myslel totiž, že je středa, a von je tady průvan. Já totiž pospíchám na vlak. Von stejně dneska jede dřív. Von dřív jezdil pozdějc, ale pozdějc zase bude jezdit dřív. Já to mám zařízený.Apríl". Filmu ubližuje poněkud více nudná pasáž na té zábavě, kde zní onen slavný hit, opěvující protahování krčních svalů, který mě ale v nejmenším nezaujal. Ošíval jsem se ve dvou případech - při hereckých výkonech Antonína Novotného a u scénky, ve které se protagonisté snaží průhledně nahradit cizí slovo šlágr naším hezkým českým chytákem. Ale... koneckonců, ta snaha zvláště v době okupace a poněmčování byla vysoce záslužná a dá se říci i odvážná, svou výtku beru zpět. A byla by vysoce potřebná i v dnešní době, kdy se bezhlavě a dokonce se dá říct s velkou chutí přebírají anglická slova a nikdo se nenamáhá s vymýšlením českých ekvivalentů (ne, ekvivalentů ne, to taky zní moc cize, řekněme náhražek). Ať byli komunisti jací byli, jedno se jim upřít nedá, za jejich panování se na čistotu češtiny dbalo více. Dobrá dobrá, samoobsluha nezní moc libozvučně, ale ty dvě oo uprostřed mají něco do sebe a pořád lepší než dnešní suprmarket. A slovo rádio se snažili nahradit slovem rozhlas, což se jim povedlo, slovo televize pak slovem rozvid, což už se ale neujalo. Nikoli proto, že by se jednalo o nepovedený výraz, ale proto, že se později zjistilo, vzhledem ke kvalitě pořadů, herců a politiků v tomto novém médiu se vyskytujících a kvalitě diváků na toto nové médium čumících, že tele-vize vlastně není cizí výraz, ale navýsost český. Někdo by mohl namítnout, že zde existuje nebezpečí sklouznutí k tolik vysmívaným břinkotruhlám obrozeneckých brusičů, ale za a) stačí oslovit skutečné mistry, kteří český jazyk perfektně ovládají a za b) třeba v angličtině se nacházejí daleko horší složeniny než naše hezká česká břinkotruhla, např. nohamíč (kopaná), košmíč (košíková), rukamíč (házená), nebo z jiného oboru radosttyč (joystick, my sprosťáci víme, že by se tím dalo označovat i leccos jiného). Cheché, a to prý má být světový jazyk, no fuj, že se Angličani nestydí! Takže já jsem rozhodně proto, vrátit se hezky k oblečení, obilovinám a vápníku a odložit outfit a přestat jíst cereálie a kalcium. A např. místo nehezkého slova chip bych navrhoval používat hezké české bobek. Tvarově tam určitá podobnost je, a určitě by hezky znělo, kdyby se kucí na parkovišti vychloubali, jak si pěkně nabobkovali své stodvacítky nebo dokonce fábie, takže z nich vytáhnou nejméně o dva koně navíc.

plakát

Houbař (1980) 

Zajímavé. Houba má krátkou nohu a přesto uteče daleko, směje se naposledy, ale ne nejlíp, protože kvůli červům, co se rozlezou, nemůže nakonec do ničeho strčit nos!

plakát

Houpačka (1984) 

Neuvěřitelně uspávající film. A to se na těch tisících a tisících houpačkách ovce nevyskytla ani jednou.

plakát

Howlův kráčející hrad (2004) 

Ještě že se toho Disney nedožil, asi by jen těžko rozdýchával, jak moc dostává od nějakého Japončíka na zadeček: 1. Animaci nemá smysl srovnávat. 2. I když je libovolný americký příběh natočen ve 3D, pořád nemá tolik rozměrů jako tenhle japonský 3. V podobě Howla předběhl Mijazaki dobu o dobrých dvacet let, žádný současný hrdina se mu nevyrovná.. no, schopnostmi možná jo, ale filozofickými myšlenkami ne ("jaký smysl má žít, když už nejsem krásný?"), a už vůbec ne péčí o vzhled..protože je od pana režiséra hezké, že ukazuje, že i takový pašák se někdy zmýlí a s tím barvením vlasů a nastřelováním náušnic to přežene. No a dále se mi na Mijazakiho filmech líbí, že v nich v podstatě neexistuje zlo. I přes vybombardování půlky města má člověk na konci pocit, že se vlastně nic hrozného nestalo. PS: Nejen Disneymu, ale i babě Jaze by myslím nasadil tenhle film spoustu brouků či jiného hmyzu do hlavy, pod stromeček by si od dědy Mráze nepřála už nic jiného než tuhle báječnou vytuněnou chaloupku na muřích (nebo kuřích?) nohách.

plakát

Hra o trůny (2011) (seriál) 

Každý díl má sice 60 minut, ale ze začátku je třeba si na sledování vyhradit větší časový prostor. Každou chvíli je totiž nutné seriál stopnout a kreslit si graf, kdo je kdo, za prvé rozlišovat od sebe herce fyzicky a za druhé podle vztahu mezi nimi. Za prvé fyzicky: po prvních dílech jsem začal pomalu rozeznávat následující postavy: 1. skřet - poměrně snadno i na dálku a v davu identifikovatelný a nesnadno zaměnitelný za někoho jiného. 2. ta jasně blond dračí princezna - pozor, dá se v některých momentech zaměnit za jejího bratra, který používá stejné odbarvovadlo a stejný typ účesu. 3. její manžel, takový ten Sandokan zkřížený s Přeučilem, co si maluje oči a dělá copánky na vousech. Má největší svaly a furt jen mlčí. 4. Průvodce a rádce dračí princezny, který mi nejvíc připomíná Vašuta, když měl ještě trochu vlasy. Zatím se drží, ale však on se jednou zapomene a něco o Prostenalu ukecne! No a to je tak všechno. Absolutně nečitelní jsou Starkové, ti jsou vzájemně kompatibilní, jeden jako druhý. Všichni mají černé vlasy a používají stejného kadeřníka. A co mě mate ještě víc, údajně se jedná o vysokorozpočtový seriál a přesto hraje kvůli úspoře gáže Neda Starka a krále Roberta jeden a tentýž herec.

plakát

Hrátky s čertem (1956) 

Jedna z mála pohádek, která neskončila šťastně... Káče by totiž nestačil k dokonalému uspokojení ani celý pluk, natož jeden dragoun, takže nejdýl pár dnů po veselce umřel Kabát na celkové vyčerpání organismu. Chudák Bek, a to je jeden z mých nejoblíbenějších herců, protože z něj přímo tryská optimismus a vládne řinčivým veselým basem. Podobný projev měl např. Otomar Korbelář, ale u něj mi to připadalo hrané. Peklo i nebe zde vystupují jako instituce nedokonalé, jejichž verdikty a činy musí napravovat člověk. Např. bůh odpustí loupežníkovi všechny hříchy bez jakéhokoli trestu, Bek mu tak musí udělit trest sám. A naopak, za jeden prohřešek má jít zbožný poustevník do pekla, tak to opět musí spravit dragoun a to zcela v souladu s křesťanskou naukou vyjádřenou heslem "Ora et labora". Z ostatních nezapomenutelných výkonů vyčnívá zejména Vojta se svým výkřikem, vhodným zejména jako odpověď v situaci, kdy si člověk lebedí v jisté malé místnosti a je vyrušen nervózním boucháním na dveře a otázkou, co tam tak dlouho dělá: "Já si tu přemýšlíííím!".