pytlik...

Spolu se Smyczkem se ptám Proč? Proč? Proč Chytilová nenechala Sklepáky celý film dělat nezávaznou srandu, proč se do toho snažila naroubovat "vážné" téma? A navíc naroubovat silně nelogicky (původně se mělo jednat o žloutenku typu C, která má příznaky popsané ve filmu, a ne o tehdy moderní ajc).

Na závěr dílu přišla hvězdná chvíle Kolářové. Zatímco předtím a potom je jen vzteklá a/nebo fňuká, v okamžiku, kdy spolu s ostatními vyhání tetičku, je roztomilá a neodolatelná.

Permanentně unavený element Cupák ožil jen při dvou příležitostech: když si prohlížel časopis s nahotinkami a když oznamoval, že poletí na Kubu a půl roku tak rodinu neuvidí. Se třemi kluky se mu ani nedivím.

Co se to jen s těmi ženskými stalo? Ve čtvrtém díle učily Káču, jak manipulovat s mužským, a v tomto díle otevřeně a tvrdě zakážou Oldříškovi pejska. Ženy ze čtvrtého dílu by ho poučily, že pejsek by se u nich trápil, pronásledovali by ho raubíři a taky poldinky by to špatně snášely.

Nejparádnějšími hláškami oplývá Štěpánková. "Naše výročí? Copak my jsme měli za těch jedenáct let nějaké výročí?" "Když holčičku nechcete za odměnu, dostanete ji za trest" a nejodvážnější "Nic nevíš, protože pořád čteš noviny!"

Díl krásně ukazuje, že je to eros, který hýbe dějinami. Kdyby byl Jegorov impotent či éterická bytost, nějaké nahotinky by ho nezajímaly, sešit by Adamovi vrátil a výprava by ho našla ve skrýši.

Naštěstí nerealistické. V realitě by se žádná štíhlá holka pro bonbon nesehla, páč drží dietu. Sehnuly by se pouze ty, u kterých rozhodně nechceme, aby se sehnuly.

Konečně jsem se dostal k povinnému filmu pro nás, Holzmannovy milovníky. Bohužel, pořádně jsem viděl jen první povídku, protože stačilo nahlas vyřčené nevinné srovnání postavy mé partnerky s postavou Sophie po sedmi(!) těhotenstvích a od té chvíle jsem sledoval děj jen jedním okem, druhým jsem zkrátka nemohl. Nejsem bystrozraký, abych viděl skrz studený obklad, že. Jinak jsem kroutil hlavou nad tou nelogičností, žádná normální matka sedmi dětí se nebude snažit dostat z vězení, kde má s sebou děti jenom dvě, a těch zbylých pět visí doma na krku tatínkovi. Naopak by si snažila tu pohodu co nejvíce prodloužit. Ke druhé povídce snad jen větu na účet Lorenové, "pěkně na šestou k pásu do továrny, ony by tě ty pseudoromantické kecy přešly!". A třetí povídka na mě působila značně depresivně. Chudák kluk, na chvilku se mu blýskla šance na normální život, než ho spojený kartel babičky, dědečka, prostitutky a jejího zákazníka přinutil vrátit se na kněžskou dráhu. V tichu klášterní kobky musel Lorenovou sublimovat pěkně dlouho.

Tvůrci po slabších předchozích dílech chytili dech, co snad nikdy neměli. Za mě jeden z nejlepších dílů, zvlášť ta část s mafií je dokonalá.

Ano, děj je slaboučký s logickými dírami velikosti té, co má slon v chobotu. Ovšem dávám za pět jednak za výpravné scény sestávající se ze skutečných lodí a né jen modýlků, jednak za nádhernou Silvii Monti, ale hlavně za parádní způsob, jakým Hill s touto krasavicí vyběhl. Pozměnil a přivedl totiž k dokonalosti heslo, kterým jsem se za zlatých časů řídil taky (ach, kde jen ty doby jsou?). Totiž "ošustit a opustit" vylepšil na "ošustit, vyměnit za tučné výkupné a opustit"!