pytlik...

Mareše, Deyla a ostatních komunistů mi bylo fakt líto... tolik bojovali za naši vlast, a přitom si neuvědomili, že by je za to Moskva rozhodně nepochválila, protože dělnická třída nemá krvácet v buržoazních národních válkách. Správný komunista se do odboje zapojí až po napadení SSSR, jak nám předvedla naše KSČ. Tím nechci říct, že se komunisti ve filmu projevovali hloupě, naopak, Deyl sice nejprve kulometem kosil co se dalo, ale pak si chytře uvědomil, že na druhé straně stojí taky dělníci, byť v jiných uniformách. Proto se pod průhlednou záminkou zavolání pomoci pomalu vytratil, ačkoli do té továrny mohl zavolat rovnou z kasáren, neboť jak další vývoj ukázal, telefon v pohodě fungoval. Zato Mareš zůstal zaslepený až do konce, navíc prokázal, že nikdy nechoval žádné zvíře, jinak by nemohl protivníkům nadávat do německých psů. Hodně mě pobavil začátek, kde jedním z těch, kdo nejvíc protestoval proti příkazu k opuštění opevnění po Mnichovské dohodě, byl Slovák. To už fakt autoři přehnali.

Asi světový unikát, neznám žádný jiný film, kde by úvodní titulky běžely nejen přes úvod, ale i přes gradaci, vyvrcholení a závěr, zkrátka po celou délku díla. Což ukazuje na velké režisérovo sebevědomí a nedostatek sebekritiky, protože málokterému diváku stačí ke štěstí číst, kdože všechno se to na podílel na výrobě filmu.

Mourková - nomen omen, byla to fakt kočka. Hofbauer - nomen omen, mířil fakt vysoko. Koloušek - nomen neomen, to umí pouze Helenka Vondráčková, vypadat furt na patnáct. Vaculík - nomen neomen, žádnej culík neměl. Vetchý - těžko říct, na scéně se zjevil jen párkrát a vypadal celkem pevně. Původně jsem očekával, že Hofbauer srovnání s majorem Zemanem odmítne ze skromnosti kvůli tomu, že jako Brabec má daleko větší schopnosti, takže malé, nicméně nezanedbatelné plus za to, že tomu bylo přesně naopak.

Binoche za mlada viděti a zemříti (a to přesto, že má hnědé, nikoli modré oči). Mimochodem, ve filmu kromě Landovského hraje i jeho synovec, který je mu velmi podoben (je to ten muž s vykloubenou rukou).

Kdyby neměl Oskar dítě, byl by jeho styl života jistým způsobem fascinující... Ta nezodpovědnost, žití okamžikem, nepodřízenost konvencím. Ovšem coby otec by si to dovolovat neměl.

Ech bóže, že jsem se místo sledování tohohle veledíla radši nedíval na mouchu na stěně jako náš pes, to by bylo rozhodně zajímavější... Byla to tragédie, ostatně jako vždy, když se američané snaží o kapku filozofičtější film. Nechápu, proč měl hlavní hrdina po své přeměně takové trable ze svého vzhledu, myslím, že u leckterých pank či gotik kvíns by měl obrovský úspěch. Jinak je film takovým potvrzením Nietzscheových názorů - krásný nadčlověk soucit a přátelství nepotřebuje, ty potřebuje jen člověk slabý a závislý.

Futurista je pro mě vzorem, jak se vypořádat se životem, Hrušínský už poněkud méně, ovšem nad vším ční Kohoutova kongeniální věta: Však vy kdybyste byl jen o trošku hezčí, tak byste nebyl tak ošklivej!

Po slibném začátku se seriál po pár dílech neuvěřitelně rozplizne v nedějovost a vztahovost telenovely, aby ke konci opět nabral dech k velkolepému finále. Navzdory svému názvu obsahuje jen pár postav, u kterých by člověk neviditelnost a neslyšitelnost ocenil, třeba takoví Bartoška a Hádek ve svých rolích nijak zvlášť nezaujali. Naopak jsem poprvé slyšel Sobotův civilní hlas, a nikdy bych neřekl, že může existovat byť jen desetiminutové dílo, ve kterém se tenhle herec nezasměje. Tady vydržel absolutně vážný až do smrti. Nejúchvatnější výkon předvedla Barbora Poláková, jedině díky ní se dala přežít i ta nudná střední část seriálu. Co se týče dějové stránky, pravda, bylo zde pár věcí z morálního hlediska né zrovna nejčistší. Za á, adorace tunelářů. Vůbec bych se nedivil, kdyby jedním ze sponzorů díla byl Janoušek, Langmajer ho svým vzhledem celkem připomínal. Naopak bych vyloučil jako sponzora Rittiga, to by pak totiž musel hrát hlavní roli typově jinej herec, třeba Jandák. A za bé, tvůrci, herci, koneckonců i diváci mají velké štěstí, že seriál evidentně neviděl kardinál Duka. Když mu tolik vadilo jisté divadelní představení, nedokážu si představit, jak musel řádit při tomhle.

Jednu hvězdičku dávám hodinkám, tu potupnou smrt utopením si nezasloužily.

Ty plastové figurky byly jak živé, mnohým lidským hercům by neuškodilo, kdyby si z ladnosti jejich pohybů vzali příklad. Ale zajímalo by mě, jakou speciální sadu Lega režisér použil? Třeba já ve snaze zjistit, jak vypadala Květuška bez luxferové stěny, zničil při svlékání už pátou figurku, a furt nic.