Huguette

Myslela jsem, že když nebudu očekávat nic zásadního a hlubokomyslného, tak se jen tak mile a zlehka pobavím nenáročnou tuctovou romantickou komedií, proč ne, občas je to potřeba......ale nevyšlo to, je to moc ukecané, se zbytečně mnoho postavami a zápletkou velmi povrchní, předvídatelnou a neoriginální. Nějak zvlášť to nezachraňuje ani Glenn Close, kvůli které jsem to viděla, ani John Malkovich, který byl těmi dekadentními kecy až protivný, a ani Patrik Stewart, který připomínal vypelichaného slizkého ex-striptéra. Milé ale přece jen bylo vidět Markýzu de Merteuil a Valmonta zase pohromadě.

Spolu se Světly velkoměsta a Kidem je toto můj nejmilejší Chaplin. V této poloze se mi líbí nejvíc - hřejivé, vřelé, smutné a krásné. U Chaplina se mi nejvíce líbí jeho citovost, a zde jí je požehnaně! Klaním se! BTW Charlie dovedl být i celkem okouzlující muž, nemyslíte?

Asi to ještě není vyloženě geniální dílo, ale je to zábavný film, který nenudí. Občas se mi dost líbily některé záběry, které opravdu byly potěšením pro oko.

Nečekala jsem to, ale Světla Velkoměsta u mě překonala i Kida, dle mého názoru je tento film úžasně vybalancovaný - tak akorát dojemný, tak akorát veselý, tak akorát citlivý...slova jako "vtipný" či "smutný" mi přijdou jako extrémní. Krásný, citový snímek!

Podle mě je toto nejlepší verze tohoto muzikálu. Musím uznat, že verze s Angelou Lansbury a taktéž Georgem Hearnem měla své kouzlo, ale trochu víc mi sedí tato verze, kde herci hrají na jedom jevišti s celým orchestrem, nepotřebují příliš mnoho rekvizit a mnoho věcí je jen tak "jako"...Na divadle preferuji střízlivou scénu, kde nic neodvádí pozornost od herců. Patti LuPone byla skvělá, vtipná, ale jinak než Angela. Angela byla až roztomilá. Filmová verze je úplně mimo a nikdy se mi moc nelíbila. A alespoň podle střípků, které jsem viděla, tak novější Broadwayská verze z roku 2005 opět s Patti jako paní Lovettovou a Michaelem Cerverisem (Sweeney) je úplně jiná, než výše zmiňované verze a asi nesedne každému. Oproti koncertu, který byl hbitý, živý a energický, je tato verze ponurá a "línější". A na závěr si dovolím zmínit citát neznámého uživatele YT, který pronesl: ""Angela Lansbury for Acting, Patti LuPone for voice, Helena Bonham-Carter for making the other two looking even better than before"" ANO, naprosto souhlasím!

Film jsem viděla dvakrát a dost souhlasím s Markem1991 - prvních několik minut se opravdu jeví jako zmatek, ale během dalšího sledování jsem si vždycky nějaký útržek z úvodu vybavila, zajímavé pro mě bylo porovnání Ouisy na začátku a pak takřka shodné jednání jejího muže na konci. Ve filmu se objevilo mnoho věcí, které mě donutily přemýšlet, ale nejsem si jistá, jestli tomu rozumím nebo jestli tomu rozumím dobře a nebo jestli je vůbec možné tomu rozumět "dobře" - zda si každý nemá najít ten svůj způsob, jak si určité momenty a podněty vysvětlit. Ráda bych ...nechci říkat "ve filmu" - spíše v příběhu pochopila všechno, co sděluje. K tomu "filmu" - myslím, že příběh a myšlenka díla je lepší než jeho filmové zpracování... obsah mě velmi zaujal, ale filmu podle mě schází větší atraktivita.

Geniálně napsané (miluju Agláju Vopajšlíkovou) a zahrané snad ještě lépe. Můj oblíbený moment je hláška babičky: "Cilkooo,... ŠTUPUJ!" Stačilo pár dílů a nezkazili to ustavičným nastavováním... (ale film se přecejen natočit musel :-( )

Divné, jiné, nepřirozeně symetrické, snad teatrální, barevné, zvláštní.....vlastně geniání! Velice originální styl Wese Andersona mi docela sednul. Život pod vodou mám ráda, ale na Rodinku nedám dopustit.

Bette Davis je úžasná a její Rosa je úžasně zlá, sobecká a unuděná ženská. Až tak moc, že i když ji člověk chápe, tak ji nemůže litovat. Zatím vždy, když Bette hrála potvory, tak mě bavily a určitým způsobem jsem je měla ráda, ale Rosu ne. K takovému chování byla "chudinka" vlastně donucena nudným a nenaplněným životem, což mi přijde, že se film snaží sdělit a aspoň trochu přimět diváka, aby si řekl: "vždyť je vlastně chudáK", ale ta zkaženost musela být v ní, když ji frustrace, které se bez jakéhokoliv boje, či snahy o něj, poddává, dovedla až k takovému jednání. Nebyl tam jediný moment, který by ji objektivně omlouval, nic, kdy by si jeden řekl: aha - snažila se, ale nevyšlo to...ta marnost toho všeho nezdaru pramenila jenom z ní, ne z okolností. Třeba se pletu, ale měla jsem pocit, že jsem cítila snahu o vzbuzení pochopení a snad i lítosti nad ní, ale připadalo mi to zbytečné, neúčiné. A pokud to mělo být o ženě - prvpoplánově mrše, pak mi tam chyběla výraznější osoba, která by jejím chováním déle či očividně a zřetelně trpěla (narážím na film Of Human Bondage, na který jsem během sledování tohoto snímku hodně myslela, kde Bette jako Mildred byla taky sobecká a manipulativní mrcha a odnášel to - a bylo to více vidět a cítit - Leslie Howard)... Beyond the Forest ve mě zanechal jakési rozčarování, které se špatně popisuje.... Nicméně jsem si opravdu užívala poslední minuty, kdy jsem si náramně, ještě o něco víc užívala hraní Bette Davis, takový stav moc často nehrála, takže to pro mě bylo trochu jiné a "osvěžující"...Nicméně, film, jeho zpracování, byl jenom o jejím hraní, které je jako vždy fascinující, ale to je pro celek přece jen trochu málo.

Neobvyklé a okouzlující. Když jsem tehdy náhodně přepnula televizi, začali se objevovat lidi před zrcadlem a představovali své charaktery a vzbuzovali otázku, proč jsou takoví. Netušila jsem, co že to je, ale doslova jsem zůstala civět na obrazovku... po čtvrt hodině jsem kamarádce v obavách řekla:"Snad to nezkazí tím, že promluví!" Nezkazili =) Tančírnu mám moc ráda a trochu se zdráhám zajít na její obdobu do divadel, kde se to dnes hraje (zatím vím o dvou).