Mairiel

Už dlouho mi žádný film neudělal takovou radost, už dlouho mě žádný film nenutil smíchem a napětím kousat se do ruky. Film o fotbale - pro snobské intelektuály. Atraktivní obrazové kompozice, helikoptéra jak od Coppoly, prostřihy jak od Hanekeho, průzračná práce s výběrem materiálu. Je mi úplně fuk, jestli jsou návštěvníci a pořadatelé fotbalových zápasů opravdu takoví idioti, jak by se podle tohoto filmu mohlo zdát, protože já jsem se nesmála jim samotným, ale způsobu, jakým Dva nula s jejich postavami pracuje. Navíc mi tento film dokázal kvalitně zprostředkovat pocit z takové události, energii masy lidí, která společně něco prožívá. Teď už si dokážu představit, že s vypnutým mozkem by mě takový zápas mohl i hodně bavit. A úplně nejlepší je Jiří Peňás, takový můj objekt identifikace: "To mi přijde docela fotbalové, že nerozlišíš hrneček na čaj od hrnečku na kávu."

Manifest prokrastinátora.

- další film, na kterém jsem na semináři ruských filmů usnula -

- usnula v kině -

- První hodinu jsem měla pocit, že autoři snad ani nevybírali záběry a do závěrečné verze filmu dali prostě všechno, co natočili. Pak jsem musela odejít. -

- letmé neúplné sledování, kravaťáci skandující "bomb-ha-noi!", hořící děti -

17. 4. viděno s živým doprovodem kapely Květy, boží.

Nemám s filmy tohoto žánru moc zkušeností, ale Pink Prison jsem byla příjemně překvapena. A to jak ve srovnání s mainstreamovým macho pornem, tak mou představou ženského porna jako klasického romantického filmu s hardcorovými scénami navíc. Hrdinka jako aktivní hybatelka děje, lehce absurdní humor, roztomilé detaily, všechno dobrý.

Film mi totálně nesedl do nálady, pro udržení pozornosti jsem si ho potřebovala rozdělit do dvou dnů a proložit snad padesáti přestávkami, ale slovníková scéna se závěrem stačila pro zanechání silného dojmu. A kéž by aspoň jeden takový film vznikl u nás. (Mimochodem, unikají mi nějaké nuance v režisérském rukopisu nebo jsou filmy Cornelia Porumboiu opravdu tak zaměnitelné s těmi od Cristiho Puiu?)

Zauvažovala jsem, která z českých rádoby-středověkých pohádek vyrobených v posledních deseti letech mi nejvíce utkvěla v paměti a vyšla z toho tahle. Možná proto, že to vlastně není pohádka.