venalce

Od seriálu jsem vlastně nic nečekala, o to překvapenější jsem byla. Tvůrci si s tím vyhráli, každá epizoda má nějaké téma, kterému se věnuje, takže vás ty skoky v čase nezačnou nudit. A je to nejen velice romantické, ale i vtipné. Jednoho dne mi tenhle seriál zlomí srdce.

Tak se stejně jako mnozí ptám, proč tohle nebyla ta verze, která šla původně do kin? Protože v přesně takovýhle film jsem tenkrát doufala.

Pokud máte rádi balady, tohle je něco pro vás. Krásné dobové ladění, ať už jde o kostýmy, chytlavou hudbu nebo příběh, který má příjemnou baladickou hloubku a je z větší části veršovaný. Mimo jiné vyzdvihuji postavu šaška, který zde není komickou postavičkou, ale naopak střízlivým, byť kousavým komentátorem děje. Na jeho "I pro lásku se těžce umírá!" jen tak nezapomenu.

Takhle si to představuji. Pěkně sestavený příběh ze starého známého i nového, zajímavý a oku lahodící podmořský svět, který prozkoumáme skrz naskrz, nějaké ty příšerky a monstrózní akce, ale hlavně plně využitý potenciál herce v hlavní roli. Po Lize spravedlnosti jsem se trochu bála, co s Aquamanem udělají, ale tohle byla parádní jízda. A nějak se stalo, že si zrovna Aquamana ze všech komiksáren, co jich je, pouštím nejraději. POZOR SPOILER! Jen by mě kurnik zajímalo, jak se ti dva vlastně dostali ven z pouště?

Wow. Už bych měla být zvyklá, ale stejně mě vždycky překvapí, co všechno dokáží Japonci z původní zápletky vydolovat. Hoch se rozhodne vzít nápravu světa do vlastních rukou, to zní jednoduše, jenže vzápětí se z toho stane souboj dvou géniů, kdy chtě nechtě fandíte oběma stranám už jen proto, že kdyby jedna z nich vyhrála, seriál skončí. Sledujeme, jak se postupně mění celý svět a jeho smýšlení, jak vám ten seriál klade otázky přímo na tělo. Japonci se prostě nebojí nejednoznačných filozofických problémů. Bylo to skvostné, propracované a chytré (souboj géniů, víme?). Obzvlášť se mi líbil zvrat, kdy do hry vstoupil nový nečekaný hráč, v tomto případě upištěná a dětinská modelka. To jsou celí Japonci, najednou se vytasí s novým hru komplikujícím prvkem, kdo by to čekal? Právě pro tyhle zvraty je miluji, u nich je možné všechno, jejich fantazie je bezbřehá. Konečné šílenství, kdy se ukazuje, že diktatura i s původně dobrou myšlenkou je pořád jenom diktatura, byla silnějším poselstvím, než jsme v euroamerickém světě zvyklí. Manga má oproti seriálu zajímavou tečku navíc.

Poněkud netradiční film o krizi středního věku. Došlo i na enviromentální témata a jsem ráda, že rozuzlení nebylo tak kýčovité, jak se nabízelo. Plusové body jdou i za opravdu netypickou romantickou dvojici, konečně měl někdo odvahu na něco vskutku exotického. Přišlo mi trochu úsměvné, jak si hlavní hrdina neustále stěžoval na špatnou výslovnost svého příjmení, ale sám ho nevyslovoval hezky česky...to už dopadl lépe jeho srbský kamarád Dušan.

Bylo to krásné a zpěváci byli úžasní. Na můj vkus tam bylo moc věcí z Bídníků a třeba bych tam naopak ráda slyšela něco z muzikálu Notre Dame de Paris (ano, existují k tomu české texty, třebaže se u nás muzikál ještě nehrál, pokud vím), ale poslouchalo se to samo. V hlavě mi utkvěl hlavně kousek z Jesus Christ Superstar, Hříšnej jazz, Fantom opery a Samotářka z Bídníků.

Mezi prvními dvěma filmy s Thorem a tímhle je propastný rozdíl, před kterým jsme byli včas varování vtipným videem o tom, co dělal Thor během Občanské války. Myslela jsem tenkrát, že si jen dělají srandu. Nedělali. Tenhle film má blíž ke Strážcům Galaxie, ale víte co? Thorovi to prospělo. Herecké obsazení je neskutečné, Hela je fantastická a děsivá (člověk vzpomene na legendární "All shall love me and despair."), Goldblum střelený přesně tak, jak byste od něj očekávali, hvězdná camea potěšila (Cumberbatch a Hiddleston po letech v jednom záběru, co víc si přát?), snad jen sympaťák Karl Urban tam byl jaksi do počtu. A ten soundtrack, ten soundtrack! Od Avengers už nic víc neočekávám, tohle bylo jak epické, tak třeskutě vtipné, to nejlepší, co současný "popkorn" nabízí.

Hrozně mi tohle univerzum chybělo, o to víc jsem si návrat do něj užila. Nejvíc lichotil tenhle počin Daredevilovi a Elektře. Elektra se rozvinula v postavu, která mě konečně zaujala, a Matt/Daredevil vynikal svým nelidským chováním. Ti ostatní jsou takoví lidští, ano, supersilní, neprůstřelní a se zářivou pěstí, ale jinak "normální", Daredevil má nelidské instinkty a z nich všech je nejtrénovanější. Za vyjádření jeho odlištěného chování vděčíme v mnohém Charliemu Coxovi, který tu jasné ukazuje, že, co se hereckých schopností týče, hraje poněkud jinou ligu, než jeho kolegové ze čtveřice. Iron Fist je pořád pubertálně na pěst, ale docela se těším na novou řadu Jessicy. Líbilo se mi i jak se tu uzavřely otevřené linie z předchozích seriálů a konečně jsme se dozvěděli, co je Ruka zač a kdo ji tvoří, hurá! A teď prosím novou řadu Daredevila a navázání na větší provázanost postav, než tomu bylo dříve. Ostatně, teď už se všichni znají.

Tak takový film bych od Guye Ritchieho nečekala. Zajímavá práce s obrazem i zvukem, vlastně je to opulentní podívaná pro oči s parádním soundtrackem, pohráváním si s prolínáním časových rovin scén a originálním pojetím profláklé legendy. Ano, je to moderní pojetí, ale ne tupá řežba nebo bezduchá popkornová honička. Ten film mě prakticky ohromil.