AweDuckling

Není to film, na který se stačí jen dívat... Je nutné ho procítit. Děje tu příliš není. Je to báseň. Emotivní. Audiovizuální. Je lepší prokázat svou lásku druhému člověku tím, že se ho ze všech našich sil budeme snažit zachránit, tak jak to zkoušel Tommy, nebo že s ním budeme každou možnou chvilku po zbytek jeho skutečného života a využijeme co nejlépe společný čas, co nám zbývá? Vyznění je prosté: je to vědomí vlastní smrtelnosti, která dává lidské existenci smysl a naplnění... A nutno dodat, že píseň "Death is the Road to Awe" od Clinta Mansella je prostě naprostý soundtrackový skvost!

Strašně zvláštní film. Vlastně mám z něj dost smíšené pocity. Ale zážitek to byl vskutku nevšední a silný. Už hodně dlouho mě žádný film tak nezaujal a svým způsobem "nedostal"... Ta kombinace uhrančivého a atmosférického obrazu a úžasné hudby... Tak excelentní herecké výkony... Tolik lásky... Tolik temnoty, melancholie, deprese... Podivné, děsivé, ale temně krásné.

Hudba je výborná, pro mě naprostá srdeční záležitost - Enya snad odjakživa patří mezi moje největší oblíbence. Ale její samotné videoklipy jsou svou vizuální formou kvalitativně docela proměnlivé.