KlonyIlony

Velice příjemné překvapení. Film má silný příběh, který vrcholí vyvražďovačkou, ve které nejde o prvoplánový krvavý spektákl, ale celý příběh je budován tak, aby mohl vyústit v něco šokujícího, v čemž se trochu podobá Hitchcockově Psychu. Absurdní tragika filmu a stupňující se děsivost je doplněná špetkou satiry. Jsou tu postavy jako z nějaké frašky (čemuž odpovídá i herecký styl): neúspěšná herečka, její falešné kamarádky, přiblblý šéf restaurace, kde rádoby herečka pracuje, slizský producent filmu, čímž film nabývá žánrového rázu, zároveň je v něm ale hodně situací a interakcí mezi postavami, které divákovi budou připadat běžné, jakoby "ze života". Tento mix divadelní stylizovanosti a scén ze života umocňuje napětí mezi jednotlivými situacemi, které hlavní postava prožívá, a dělá z filmu celkem netradiční podívanou - zvláštní mix mezi hororem a psychologickým dramatem. Havní síla filmu je kromě jeho uvěřitelné děsivosti (hlavně co se týče psychických stavů hrdinky, které jsou mimochodem velice dobře zahrané) to, že dobře vystihuje úzkosti mladých lidí s přehanými ambicemi a malými perspektivami, což je možná pro dnešní dobu typické; taky je tu silné téma až kanibalistické povahy zábavního průmyslu (či kapitalismu obecně), který jako nějaké monstrum z lidí vysává život - v SE je toto pojato zcela doslovně.

Na Sona film vpravdě velmi civilní. Dedikace na konci filmu asi svědčí o nějakých osobních pohnutkách, proč udělal odbočku od svého radikálního stylu. Sono si zaslouží uznání za to, že se ve filmu dokázal vypořádat s tématem terminálního onemocnění bez upadnutí do pathosu - klišovité momenty někde hraničící s trapností mají vždy svoji pointu. Docela ale po shédnutí tohoto filmu chápu, proč Sono v jednom rozhovoru prohlásil, že pokaždé, když se pokouší natočit něco vážného, z toho vyjde komedie. Tento film není komedie jenom díky režisérově talentu. Uznání si zaslouží také nelineární způsob vyprávění, který nese Sonův rukopis.

Těžko říct, jaký film chtěl Ferrara natočit - o nezávislý film se nejedná, je z něj trošičku cítit komerční motivace, ve výsledku se ale Ferrarův nekonvenční rukopis nezapře. Příběh je možná trochu moc "jednoduchý", jako plus je ale nutno započíst dobrá filmařská práce. Na filmu mi připadá zajímavé, že je vyvážený v ukazování emocí osob na jednotlivých znesvářených stranách (Číňané a Italové). Žádná ze stran nemá morálně navrch, obě zbytečně udržují sociální bariéru, jde jim jen o sobecké zájmy. S tím kontrastuje čistá láska dvou mladých lidí, kteří chtějí tyto bariéry překročit... Jestli je flm hloupý a sentimentální, nebo jestli Ferrara dokázal říct něco víc, ať každý posoudí sám. Pro mě jsou to **** ...už pro tu atmosféru 80. let a uliček China Townu.

Tento film není radno strkat do vyhraněné „škatulky“; je to originální, překvapivý mix hongkongské kungfu famtasmagorie s prvky nadpřirozena s filmem o záhadnu alá Šestý smysl, který je vizuálním podáním a výpravou (zasazením do konkrétního kontextu) posunutý někam blíž běžným „realistickým“ filmům, a k tomu všemu docela inteligentně v posmodernistickém duchu tematizuje fatalistický pohled buddhismu na život. Hlavním postavou - spíš superhrdinou - je odpadlý „šaolinský“ mnich hraný Andym Lauem v gumovém svalovém obleku - Big/Daai chek liu (napadá mě vtipný překlad Hromotluk nebo Valibuk, překlad filmu by potom mohl znít naprosto vyhroceně: Inteligentní hromoluk), který “vidí karmu”. Big se protlouká Hong Kongem, kde se sblíží se slečnou Lee (Lee je policistka, která ho zatkne při stryptýzu), která má problematickou karmu a je jí souzeno zemřít. Big prožívá duchovní zápas, ne snad, že by chtěl Lee(ovou) nutně dosta do postele, spíš s ní má soucit, deptá jej nezvratnost koloběhu karmy, kterou nezastaví ani superhrdina. V závěru se film odpoutá od reality totálně, přejde do jakéhosi nevyřčeného (rozuměj neobjasněného) mystična. Na filmu mi připadá zajímavý hlavní hrdina – dal by se označit za crossover mezi typickým komixovým hrdinou na způsob Batmana (osamělý bojovník, který je nad “obyčejnými lidmy”, ale zároveň s nimi stále sdílí “Dasein”) a čínským typem legendární postavy YOUXIA (svět jianghu nebo wuxia); výsledek by se dal nazvat „spirituální superhrdina“. Originálnost filmu bych ilustroval příkaladem jedné scény, ve které se ironizujícím způsobem filozofuje nad koloběhem karmy nad talířem masa při večeři (postmodernistická dekonstrukce metanarativu). Nemusíte být skalním příznivcem Johnnyho Toa, aby vás film oslovil svou neotřelostí.

Tento film vás omámí jako dýmka bengálského opia. Po počátečním krátkém nájezdu váš mozek zaplaví stále zuřivější akce. Ve finálním souboji, ve kterém maladík s useklou rukou a za pomoci rozbitého meče chce pomstít smrt svého otce, jsou na obraze vidět – s trochou nadsázky – dvě ozbrojené, zápasící káči. Tsui kašle na nějaké hluboké prokreslování postav – v případě kladných hrdinů a hrdinek to jsou snové přeludy, záporné postavy jsou přízraky z nočních můr (někteří zloduši mi připadaly jako z Felliniho Satyrikonu – divná to asociace). Zápletka děká dojem šachové partie mezi dobrem a zlem – postupně jsou vyřazovány nižší figurky, aby nakonec došlo ke spektakulárnímu souboji dvou králů. Dobro zvítězí, film skončí, vy zůstanete sedět s vykulenýma očima a s nutkáním si ho pustit znovu.

Ann Hui je naprosto všestrnná režisérka, vedle psychologicky velice vypjatých (Night and Fog, Goddes of Mercy), nebo zase intimních (Jednoduchý život, The Way We Are) umí i odlehčenější žánrové filmy. All About Love je romcom v jejím osobitém podání: scénář čerpá z narativních postupů typických pro žánr, je zde spoustu komických situací, na druhou stranu je film "vážný" tím, že podvrací genderové role, reflektuje situaci práv gayů a leseb apod.

Nepovedená variace na Hitchcockovi Ptáky? (lol) Film sice není úplně béčkový: najde se pár pěkných záběrů na (možná) hitorickou pevnost, kostýmy docela zapadají do imaginárního světa wuxia (až na toho robota z plakátu), režie není úplný propadák; jinak si od něj moc neslibujte. Zápletka je naproto bizardní, nezajímavá; většína děje probíhá v katakombách, kde se schovává parta bojovníků, kteří jsou hororovým způsobem ohrožováni motýly. Dostaví se další bojovníci (kromě katakomb zde motýli i lidi lezou i větracími průduchy), kteří mají s předem zmíněnými nevyřízené účty, nakonec se vše vyřeší bitkou mezi dvěma (nechápu proč) znepřátelenými bojovníky; do bitky se přidá "zaklínač motýlů"; obě méně symapatické a charakterní postavy v bitce najdou svoji smrt. Během bitky zemře i jediná postava z filmu, kterou jsem si oblíbil - bojovnice v zelené róbě, která umí zacházet s lany jako Spiderman s pavučinou. Zabije ji dynamitem naložená vrána... to už mluví samo pro sebe. Ještě že Tsuie nechali v Hong Kongu natáčet dál. Skvost jako jsou "Bojovníci z hory Zu" (ne remake), nebo srdcový film Tenkrát v Číně by si nikdo neměl nechat ujít. Die ban ale vážně není dobrý film.

Klasický sitcom podle schématu pár vtípků - občas se nějaký povede - a kýčoviá poenta na závěr. Koncept bohatého pána s bydlištěm v přepychovém bytě na Manhattanu, který si adoptuje dva chudé kluky z Bronxu nebo Harlemu, mohl napadnout snad jedině pedofila.

Sterilizovaná Taipei bez přelidněnosti, bez stánků na betelové oříšky, bez lidí, kteří nesundají žabky ani v lednu (a k nim nosí péřovku), bez smradu ze stánků s jídlem, bez smogu a ohlušujícícího hluku motorů, bez sběračů papírových krabic a plechovek... prostě žádný hluboký kritický pohled na kapitalistický systém v hyperurbanizované a přelidněném "provinčním sídle" Taiwanu. Ale jelikož uznávám, že takto mondénně, povrchně a s klapkami na očích, jako postavy "36. příběhu", se dá taky žít, a protože jsem sentimentální, hodnotím vysoko.

Hodně "národní" film, i když kromě historie a japonských reálií v něm je hodně univerzálního a člověčího - dojemná láska mladé dívky - prostitutky k vdovci Akagimu, patetická víra Akagiho v přínos japonského imperialismu asijským zemím a naděje ve vítězství Japonců až do úplné prohry (Akagi totiž nevidí jinou možnost, než v tyto věci věřit, protože má syna na frontě), Akagiho pokorné přijetí životního poslání jako doktora v malém městečku, jeho boj s byrokracií,... Film je natočený skvěle, iluze "dobovosti" je dokonalá.