mirliflore

Dvěma slovy: skvělá jízda!

A tak jo, dívat se na to dá, minimálně jednou. Toho cukru je na Lásce nebeské hodně, ale (až na pár výjimek) ve stravitelné míře, protože humor vcelku funguje. Převážně britské herecké smetánce dominuje v komentářích často zmiňovaný Bill Nighy (nechtělo se mi věřit zvěstem, že zde zastínil Alana Rickmana, ale opravdu to tak je), jeho stárnoucí rocker má fakt grády. Párkrát jsem se od srdce zasmál ("To je špatná zpráva. Potřebujeme Kate a potřebujeme Lea, a potřebujeme je hned."), celkem asi 10krát, a jelikož se od romantické komedie nedá čekat, že vám po jejím shlédnutí budou muset sešívat prasklou bránici, dá se mluvit o spokojenosti. O nejlepší romantický film se nejedná, ale když už se člověk dostane do situace, že se na nějaký ten slaďák musí podívat, Láska nebeská poslouží docela dobře a nezanechá po sobě žádný významný pocit znechucení. 70%.

Velmi silné tři hvězdičky. Nejvíc bodů získává Jak vycvičit draka na hudbě a na lítacích sekvencích - sice nevím, jak draci fungují po aerodynamické stránce, ale přesto mi animace v tomhle ohledu přišla velice realistická a užíval jsem si ji. Další plus jsou sympatický hlavní hrdina a hrdinka, i když u většiny dalších postav se tohle úplně říct nedá (ale zas to není žádná tragédie). Příběh v rámci mezí docela ujde, rodinná a romantická linie ho ale sráží trochu dolů - žádný doják se nekonal. Bránicirvající humor se taky nekoná, ale jinak se na Jak vycvičit draka dívá dobře a na hodinu a půl dokáže tenhle animák zabavit slušně. 70%.

No, ani nevím, proč jsem se nakonec rozhodl po 3 hvězdičky. Film je čistých 50%, takže něco mezi 2* a 3*. Vyšší hodnocení dávám asi proto, že mám rád Jakea Gyllenhalla. Ale k filmu. Akce standard, triky taky - neurazí ani nenadchne. Příběh nebudu moct rozpitvávat, přeci jen od filmu založeném na počítačových hrách nelze čekat Shakespeara. Jediné momenty, které stojí za to, jsou odlehčené scény Jakea a Gemmy, v nich funguje správná chemie a které protagonistům vyložené sedly. Horší už to bylo ve vážnější poloze - v těch momentech se na plátno/obrazovku/monitor skoro nedá dívat. Ostatní herci včetně Bena Kingsleyho předvádějí svůj průměr. Abych to shrnul, určitě existují horší způsoby, jak zabít dvě hodiny, ale taky mě napadá dost lepších. Kdo viděl, nic nezískal, kdo neviděl, nic neztratil.

Škola princů se možná nedá úplně zařadit mezi ty největší české pohádkové klenoty, ale v produkci posledních let podle mého názoru reprezentuje nadprůměr. Místy vtipná, ale ne příliš pitvorná, docela sympatičtí herci (i Matouš Ruml) a na televizní film dobré souboje s meči (nedají se samozřejmě srovnat se souboji v akčních hollywoodských spektáklech, ale na pohádku dobré). Já jsem spokojen. 75% si Škola princů podle mě zaslouží.

Velmi vtipná záležitost. Nejlepší jsou scény, ve kterých se jemně (no, možná spíš dost tvrdě) ukazuje na některé chybičky v Lucasově sáze. Jako třeba v rozhovoru dvou imperiálních důstojníků po zničení druhé Hvězdy smrti v E6: -Soustřeďte všechny lodě na Endor! Měsíc zničte a povstalce vymažte ze světa! -Je mi líto, pane, ale bohužel nemůžeme. Povstalci vyhráli. -Jak to myslíš, vyhráli? Máme desítky tisíc lodí. -To jo. -Ovládáme nespočet planet. -To jo. -Velíme milionům vojáků. -Ale oni právě zničili druhou Hvězdu smrti a zabili císaře. -Takže? -Takže to znamená, že vyhráli. -Proč by to to mělo znamenat? První Hvězdu smrti zničili už před lety a bojovalo se dál. -To jo, ale nezabili císaře. Museli udělat obojí. -A nemůžeme jim to vrátit? -Ne, je mi líto. Tohle je konec Impéria. Vážně.

Tonari no Totoro nemá možná propracovanou zápletku a je určen spíš pro děti, ale co by ne, je to přece pohádka. A pěkná pohádka, plná fantazie a krásné, do detailů propracované animace. Některé scény v Totorovi svojí krásou a pozitivnem (divné slovo, co? ale přijde mi výstižné) přímo uchvacují - nejlepší je ta s rostoucím stromem, ale i Meiino pronsledování malých Totorů (ten prostřední se mi líbil nejvíc) nebo jízda v kočičkobuse - a spousta dalších - opravdu stojí za to a dokonale pohladí dušičku. Kvůli takovýmhle scénám se koukám na filmy. Škoda jen, že scén s Totorem nebylo víc. 90%.

Hodně slabé 3*. Jen pro pořádek, dokážu se docela dobře přenést přes fakt, že fyzika se při Wanted musela asi obracet v hrobě. Relativně bych snesl i to, že na propracovanou psychologii a motivaci postav nezbyl čas, že se Berkambetovovi očividně nechtělo přemýšlet nad logickou soudržností všech zákonitostí světa, kterého vyvtořil, a když zavřu jedno oko a druhým se dívám jinam, přehlídl bych těch pár děr v příběhu (který ostatně není sám o sobě žádný zázrak). Koneckonců, jedná se přece o komiksový akční film, že. Jenže tady je jádro pudla. 1. půlka je sice docela zábavná jízda, jenže to nevydrží. Jakmile se ukáže, jak je to ve skutečnosti, stává se z Wanted dost nudná podívaná. Akce, i když povedená, už nepřináší nic nového a jen opakuje, co už jsme viděli v první polovině, a prostě to nefunguje. Jediný zábavný moment je zabití řezníka, které mi připomnělo styl starých dobrých naivních akčních filmů z 80. let. Když k tomu všemu připočtu poměrně slabé herecké výkony (promiň, Morgane, ale je to tak), z nichž jediný McAvoy za něco stál, suma sumárům se Wanted jen tak tak přehoupne přes 50%. P.S. Fakt bych chtěl tu Ladu, co si vypůjčila Angelina Jolie - fakt by mě zajímalo, co to bylo za Moraváka, který ji vytunil tak, že dokázala dohnat Pendolino :)

Tak nejdřív klady - herecké výkony jsou opravdu výborné, Dustin Hoffman exceluje, a Stevu McQueenovi musí jeho proměnu uvěřit snad každý. Také některé scény stojí za to - třeba celá samotka je dechberoucí, a i závěr, podložený krásnou hudbou, stojí za to ("Hey, bastards, I'm still here!"). Jenže tím to taky končí. Knížní předlohu jsem nečetl, a zvlášt v druhé polovině jsem toho litoval, protože jsem měl pocit, že jsem byl o to nejlepší ochuzen a že to, co se dělo na plátně, muselo být v (podrobnější) písemné podobě mnohem působivější. Druhá polovina byla celkově nějaká slabší, dost se tam přeskakovalo a tak působila nekompaktně. Celkově to vidím, zejména díky hercům, na 70%.

Přemýšlím, přemýšlím, jak Rodáky ohodnotit, ale nakonec musím přece jenom z původně zamýšlených 4* dát plný počet. On totiž celý film plyne velmi nenápadně a pro mě dokonce i bez výrazných emocí (aspoň většinou), ale teď, po skončení filmu, ve mě Všichni dobří rodáci něco zanechali, jemný pocit melancholie a smutku ze zbytečné ztráty něčeho krásného. Na polích se už nezpívá... Jinak k ději a obsahové výpovědi asi nemá moc smysl něco dodávat, tady mluví film sám za sebe. Vy jste to teda zrychtovali...