Desiree

Je Vám smutno? Potřebujete získat trošku odvahy nebo optimismu? Chcete pohladit po duši? Chete se zasmát i dojmout? Není jednodušší cesta k okamžité úlevě z Vašich problémů s láskou, než si lehnout, sednout, pít, nepít, to je jedno, a pustit si tento báječný odzbrojující film :) Jen škoda, že netrvá déle. Když skončí, chcete, aby tomu tak nebylo, aby bylo pokračování...

Představte si, že znám člověka, opravdu živého a inteligentního člověka...nebudu jmenovat..., kterému se tento styl "humoru" líbí!!! Neuvěřitelné. Jestli se mi z něčeho ježí chlupy, tak je to zvuk polystyrénu, skřípání tvrdé křídy na plechové tabuli, vypsaná pastelka jezdící po papíře a Austin Powers a jeho odporné dialogy. Ta 1 * je za barevnost a celkovou výpravu, to muselo stát hodně práce i peněz.

Chudák Václav, a chudáci lidé, kteří museli snášet a tolerovat jeho nebezpečné úlety. Film měl skvělou reklamu a chválím překrásný plakát. Bohužel se ale za něj schovalo až příliš mnoho dlouhých, nezajímavých záběrů, které měly snad více prohloubit i tak dost nízko položené dno českého dramatu. Holt, kde chybí kvalitní, promyšlený, hluboký scénář, tam ani Ivan Trojan náležitě nezazáří. Bohužel. Ale podle mého, čistě laického soudu, se z toho snad dalo vytřískat o něco více, nebo ne??? Možná se na filmu mohl podílet pan Bohdan Sláma, ten blátu a zoufalcům v montérkách poněkud více rozumí, zdá se.

Neuvěřitelně poutavé! Od krásně bezelstného dětského humoru po slzičky, nás, dospělých. Opravdové, nevtíravé, vtipné i dojemné a na české kraje až nezvykle věrohodné, lidské, nepodlézavé a originální rodinné dobrodružství. Velmi zvláštním zážitkem byla samotná návštěva kina...sobota...15:00 hodin, předposlední adventní neděle a k tomu vstupné za 50.- korun. No umíte si to představit. Do poslední sedačky zaplněný sál dětmi se svými maminkami, tatínky ( vlastními i z jiných planet ). A k mému velkému překvapení byl v sále absolutní klid! Děti děj prožívali s naprostou soustředěností. Smáli se tam, kde jsme my, dospělí, už nedokázali rozumět, a maminky i tatínkové, i my bezdětní, jsme zamačkávali slzičky dojetí........

Těch pět hvězdiček není uděleno tak dočista fér...s ohledem k jiným filmům. Jistě to není kousek, který by mě nějak duchovně obohatil, ani to není dokonalý a nezapomenutelný kulturní zážitek, je to, stručně řečeno, zábava! ..první tři * dávám filmu za skvělý začátek, celkový vtip, příjemné obsazení a celkovou atmosféru. A taky proto, že miluju komixy. Ty zbylé dvě patří jen a pouze Robertovi D. jr. protože mě baví, má takové minimalistické grimasy, ktreré ve mě vzbuzují zvláštní pocity, takové to mravenčení kdesi v podbřišku a podobně...znáte to taky! Je to prostě fešák! :)

Ať už je Wall-I podobný komukoli, je jedinečný! A jeho kamarádka Eva je opravdu k pomilování :) Příběh rytíře, který už kapánek zreznul a neznámé krásné cizinky s oblými křivkami a tajemným pohledem... Dobrodružství, které lidi znají od nepaměti. A jak už to tak u pixaru bývá, i takový dalo by se říci, okoukaný příběh, dokázali zkomponovat v úžasnou, zábavnou ale hlavně neotřelou podívanou.Jinými slovy: Bolelo mě břicho od smíchu a slzička taky ukápla...

Uplně nejvíc nejvtipnější seriál!!! Víc není co dodat.

Jako příběh dost dobré, ale nevím, jak Vy, ale já měla trochu problém uvěřit tomu prostředí. Často mě napadlo, při začátku scény, jako bych ještě slyšela řežisérův výkřik "klapka, kompars na místa, a ....AKCE!" Záběry mi pak připadaly, jako že se dalo všechno do pohybu až teď. A ty kulisy byly podle mě fakt dost "kulisácké", nikde žádná louže, odfouklá omítka, plevel, skvrna nebo svinčík...(vždyť každý správný kovboj jistě zvrací za roh a ne na toaletě.) To mi tedy trochu vadilo. Ale jen trochu:) Akorát s tím vžíváním se, byl zákonitě problém. Ale asi jsem tentokrát moc rejpavá...určitě to stojí za podívanou!

Mazec, mazec, mazec. Asi šestkrát jsem v kině bezděčně vykřikla: "ty vole!". A že tady nebývám vulgární. A ještě tak půl hodinky po filmu jsem nebyla schopna vyslovit souvislou větu :))

Pohádka, která ve mě vzbudila jisté zklamání. Čekala jsem opravdu více. Ale čeho vlastně více? Jak říká May, je to opravdu pohlazení, jemné pohlazení po tváři, které je ovšem sotva cítitelné. A za nejsilnější vjem z celé té pestrobarevné, bláznivé komedie, považuji pocit ze sounáležitosti s milovanou bytostí, která neustále uniká nastraženým sítím lásky do kterých se tak snadno spousta lidí zamotá, ale ona je jiná, nezdá se být bystrá, ale i přesto stále uniká, a v momentě, kdy už přestáváme doufat a klást pastičky, je to ona, milovaná bytost, která sítě sama napne a vklouzne do nich. A my jen zíráme a nevěřícně kroutíme hlavou.