Desiree

Jedním slovem perfektní. Nikdy bych nevěřila, že pocítím tak silnou náklonnost k masovému vrahovi. A to do předposledního dílu ani nevíte, že je Dexter vlastně nevinná oběť v zajetí vlastní kruté a příšerné minulosti, která se nám totiž odkrývá až ve finále. A tak dává vyniknout úžasnému, dynamickému, propracovanému a rafinovanému scénáři. Zvláštní pochvalu si zaslouží civilní ztvárnění a osobitost jednotlivých postav, zejména pak nevlastní Dextrova sestra "Deb". Ta je podle mně snad nejvěrohodnější postava, a policista vůbec. Její neomalené a snad až "kobylí" vystupování je vážně přesvědčivé, ono k téměř dvou metrové (čistě dle odhadu) slečince, vyrůstající v drsném rodinném prostředi, se totiž snad ani jiné chování nehodí. Skouknuto jedním dechem, asi bych těžko snášela týdenní mezery mezi jednotlivými díly.

Zábava, vtip, plejáda hvězd, svižné tempo, úžasné detaily dotvářející celou Batmanovu legendu, asi nejlepší, civilně zpracovaný komix, jaký jsem kdy viděla.

...k tomuto tématu se hvězdičky nehodí. Možná jen těch padesát, které zdobí vlajku USA. Jak snadné je oklamat veřejnost...spousta otázek visí ve vzduchu a je potřeba na ně znát odpověd, a to co nejdříve. "Spousta věcí se dá zamést pod prezidentův koberec, ale už tam začíná být dost těsno". Dříve nebo později tkanina povolí a pak už nikdo nepochytá uniklá "smítka" , která se ihned usadí na tak, do té doby čisté, lidu odevzdané americké vládě. Nikdo už to nebude schopen vzít zpět. Zajímejme se o to, tohle nemůže nikomu jen tak projít...! Ani tomu přívětivému strýčkovi Samolibovi...

V tomto filmu vyplouvá na povrch více než dost otázek okolo zneužívání mladistvých, ale na většinu z nich si musíte nakonec odpovědět sami. Otázka trestu, pomsty a nevinnosti je zde hlavním motivem. V mnoha případech zůstával můj rozum stát nad chybami, kterých se mladá "mučitelka" dopouštěla, ale zároveň mne šokovala svým neskutečným rozhledem a slovníkem, který připomínal spíše řeč zkušené vyšetřovatelky FBI a psycholožky s dlouholetou praxí, než slovník amerických náctiletých děvčátek. Ačkoliv chápu, že v americkém školství jsou komunikační schopnosti považovány za jedny z nejdůležitější... vcelku to na mne působilo nevěrohodně.

Je to jízda, pro někoho třeba prvoplánovitá, předvídatelná a nudná, ale každopádně bylo na co koukat, a ačkoliv jsem takový filmový skeptik, stalo se, že jsem se opravdu dobře bavila. Nasmála jsem se a byly chvíle, kdy jsem zvýšenou hladinu adrenalinu pozorovala i u sebe při povalování na gauči.

Nepatřím mezi skalní fanoušky Bjork, a v některých pasážích se mi zdá její hudba přímo protivná. Nic proti nikomu, ale ruku na srdce, vy, kdož jí zbožňujete, jak dlouho ji vydržíte poslouchat? Je to jako jazz, nebo Led Zeppelin, buď si je zamilujete, nebo si na ně zvyknete a nebo je prostě nemůžete poslouchat, protože je vám z té hudby mdlo. To je můj případ s Bjork, nemůžu její hudbu vystát a nesnáším, když mi ji někteří děsně vnímavý rádoby intelektuálové předkládají jako geniální a libou muzikantku...(ne, pardon, jistě taková je, ale já, takový hudební analfabet...) a na večírku, kde by se dalo klidně vesele křepčit v rytmu nějaké melodické, předvídatelné muziky, většina lidí spíše sedí a užírá se nějakou vnitřní depresí, kterou u nich Ta Bjork vyvolala. Asi na to nemám orgány, moje vnitřní, hudbu vnímající ústrojí je hold již pěkně zmlsané tou skvostnou hudbou Michala Davida, Standy Hložka, Petra Kotvalda, Britney Spears, Spice Girls a všech světových superstár;-). O filmu až jindy...omlouvám se všem, kdož jste se chtěli něco o něm dozvědět...ode mně...tak.

Je to jednoduchý film o lásce, o úctě k rodině, o smrti, o tradicích, které jsou dnes spíš jen pro pamětníky. Film je pěkně po asijsku srdceryvně zkomponovaný a krásný. Plný symboliky, touhy, nádherných barevných kontrastů. Hudba s jednoduchým motivem se postará o to, že Vám je najednou tak smutno, že je dobré mít na blízku nějakého gentlemana, který Vám podá kapesník, nebo nabídne alespoň svůj rukáv...

Za obrazovou i hudební stránku by to bylo rovných pět hvězd, protože nejméně tolikrát mě toto, výpravou dokonalé dílo, VELMI potěšilo svou originalitou a úžasnou barevností. ALE chyběl mi takový příběh, který by i dospělému přinesl ponaučení a moudrost přesahující běžné černo-bílé, klasické dobro-zlé smýšlení.

I bolest a zoufalství může spojit dva životy dohromady. A to možná i pevněji, nežli to dokáže rybářský vlasec s háčkem na konci a zaseknutý kdesi v tělesných útrobách...

Úžasně strašidelný kousek pro náročnějšího diváka. Nádherně barevné, mysteriózní, hrůzunahánějící, brutální i jemný, prostě asijský způsob, jak ukázat světu, že nahnat člověku strach, jde i bez krvelačných příšer z vesmíru a potoků krve. Bohatě stačí rodinná tragédie, dvě dospívající sestřičky, podivná macecha, nechápající otec, mrtvá matka ve skříni, ptáčkové v kleci ... Nakonec je ale stejně všechno jinak než na začátku, a ukazuje se, že největší hrůzu prožívá člověk sám ve své vystrašené, okolím nepochopené mysli.