Smrtholka

Tak tohle jsem rozdýchávala ještě pěkně dlouho.

Vedle Alexe Proyase je Alan Parker jedním z režisérů, jehož filmy nejsou širší veřejnosti dostatečně známé, a to jen potvrzuje jeho kvalitu. Syrový a drsný příběh o mladém Američanovi, který byl za pašování drog odsouzen ke třiceti letům vězení v nelidských podmínkách turecké věznice, vedené sadistickým ředitelem, patří k těm nejlepším vězenským dramatům. John Hurt ve vedlejší roli drogově závislého Maxe je natolik úžasný, že se mi nechce věřit, že tenhle člověk hrál Kanea ve Vetřelci, Bruttenholma v Hellboyovi, či Michaela Poolea v romantickém dramatu Noční vlak ad. Pozornost si zaslouží i Mike Kellin za roli Billyho zoufalého otce.

Přeplácaný megaspektákl, na kterém se patrně odrazil velkroyse do hajzlu spláchnutý rozpočet. Všichni jsou toporní, cedí ,,fakt drsný hlášky" a některé dialogy jsou neskutečně tupé: ,,Kdo to je?" ,,To jsou trpaslíci. Pilní, ale zlí." A jestli to měla být pocta starým draculovským filmům,tak to se pan Sommers zakousl pěkně vedle, neboť takovéhle monstrum, jenže na celuloidu, samo o sobě znehodocnuje všechny ty krásné legendy a filmy o transylvánském hraběti. Richard Roxburgh vypadá jak přemaskovanej Bob Geldof a Kate Beckinsale může být sexy jak chce, ale její latinskoamerické herectví je zde jen kulisou, neustále se vlnící a zakřivující. Chápu, že se to někomu může líbit,ale je nejspíš nutná přítomnost aspirinu, slunečních brýlí a románu Brama Stokera.

Všichni nadávají, jaká je to vykrádačka různých filmů, ale já jsem na hru přistoupila a zklamaná jsem nebyla.

Zdálo se mi o tom ještě několik nocí. Jen závěr trochu zklamal, ale mohl být horší. Policista-prasák Quentin je tím, kdo dělá největší dusno, a tak to má být. Tahle skupina lidí by se pozabíjela i v zavřeném supermarketu.

Film s přehršlí klasicky amerických scén s pseudodialogy typu ,, Máš na to, vždycky jsi na to měl, a tak to zůstane", apod. Zhruba to samé, co u Posledního samuraje vyvolávalo salvy smíchu. Závěrečná scéna je asi nejhorší- všichni tleskají vestoje ,,zavržené" hrdince, dokone i ten nejzavilejší nepřítel- Meg Ryan jako manažerka boxerů působí podivně v kontextu filmu s konfrontací se svými předešlými romantickými rolemi a vrcholem je, kdy se k 70.-ti kilovému boxerovi chová jako k malému dítěti. Nejvýraznější postavou je výborný Tony Shalhoub v roli protivníka M. Ryan a nevím proč, připomněl mi nejen svým fyzickým vzhledem postavu Viktora z Tuctu špinavců, kterého hrál John Cassavetes. Nechci více prozrazovat, bohužel asi odrazuji, což nedělám úmyslně, je to jen průměrná americká rise, fall and glory.

Malá Jenna je vlastně outsider a za kamaráda má jen tichého Matta. Jenna zbožňuje módní časopis Poise a touží být dospělá, bohatá, nezávislá a pracovat v Poise. Jejích pět spolužaček, které jsou hvězdami školy, vedené Lucy Wyman,ji přehlíží. Jenna se chce však dostat do jejich přízně a pozve je proto na svoji narozeninovou oslavu. Pozve i Matta, který Jennu tajně miluje. Stane se, že nešťastná Jenna, které spolužačky utekly, se zamkne v komoře, kde na ní spadne kouzelný prášek-dárek od Matta. Příští den se probudí v novém těle, je redaktorkou Poise, je bohatá, má milence, je nezávislá a její nejlepší přítelkyní je bývalá nepřítelkyně ze školy-Lucy, avšak jak později zjišťuje, takto si svůj život nepředstavovala, a uvědomuje si, že ublížila mnoha lidem, zvláště Mattovi. Návrat do dětství je tím posledním, co může pro záchranu své lepší budoucnosti udělat. Prostě klasika. Potěší Andy Serkis alias Glum v roli šéfa Jenny.

Konečně po dlouhé době francouzský film, kde se vyskytuje velmi jemný humor.

Překrásný film, vychutnávat pozvolna... Souboje v potápění jsou úchvatné, ale míchání komorního dramatu s přímočarým francouzským humorem spolu neladí. Jean Reno rulezz!

Jojo, Jackson je bůh a já jeho ovečka.