Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Fantasy

Recenze (392)

plakát

Blockbuster (2022) (seriál) 

Sitcomy z pracovního prostředí mám velice rád. A už samotné téma, s kterým tento seriál pracuje, mělo obrovský potenciál stát se skvělou zábavou. Jenomže tady až na herce nefunguje nic. Nulový tah na branku, vyloženě minimum vtipu a postavy i situace nezáživné. A vlastně celé dramaturgické uchopení je trochu bez ladu a skladu. Nedává nám totiž ani příliš prostoru na to, abychom si jednotlivé postavy oblíbili a pracuje s nimi způsobem, jakoby už se jednalo třeba o čtvrtou řadu. No, další promarněná šance Netflixu.

plakát

Blood Drive (2017) (seriál) 

Tak nám skončilo nejspíše televizní překvapení roku. A překvapení to bylo vskutku příjemné. Očekával jsem nekompromisní grindhouse svět a to jsem také dostal, ale plus se k tomu přihodil jednoduchý leč fungující kontinuální děj. Svět je vskutku zábavný a sledovat, co si tvůrci připravili pro další epizodu, je nejlepší část zážitku. Samozřejmě musím, stejně jako ostatní, vypíchnout Colina Cunninghama, který ve své roli vyloženě exceluje. Plus zde máme pekelně sexy Christinu Ochou, který sice moc hereckého umu nepobrala, ale i přesto se na ní sakramentsky dobře kouká. Jsem rád, že stanice Syfy po dlouhé době vytáhla nějaký fajn seriál. Od Battlestar Galacticy tu od nich asi lepší kousek nebyl. 1. série= 85%

plakát

Blood Drive - Booby Traps (2017) (epizoda) 

Opět se vyjelo a opět se paradoxně ubral plyn. Díl jenž asi nejvíce připomíná Mad Maxe, nicméně docela nudný. Manželé však celou epizodu zachraňují.

plakát

Blood Drive - Rise of the Primo (2017) (epizoda) 

Nejnahláškovanější, nejbrutálnější a nejlepší epizoda so far.... Hlavně aby to nebylo předčasné finále.

plakát

Blood Drive - The F*cking Dead (2017) (epizoda) 

Tak to tak vypadá, že nejlepší díly jsou, když se nezávodí. Druhej díl byl nehorázný nášup a pátý jde v jeho šlépjejích. Nahláškované, nápadité a originální. Zatím asi nejlepší díl.

plakát

Blood Drive - Welcome to Pixie Swallow (2017) (epizoda) 

Oproti prvnímu dílu se zde o dost více šláplo na plyn a to i přesto, že se v podstatě zdržíme jen na jednom místě. Přidalo se více absurdity, goru a i hlášky fungují daleko lépe ("I'm so hungry I could eat a dick"). Pokud by zbytek seriálu byl v tomto duchu tak naprostá spokojenost.

plakát

Boba Fett: Zákon podsvětí - Kapitola 3: Ulice Mos Espy (2022) (epizoda) 

Uff. Tentokrát se skoro celá epizoda odehrává v "přítomnosti" a docela to bolelo, jelikož po většinu času převládá cringe. Mladí cosplayeři, otřesná honička, čím dál více do očí bijící efekty a ukázka hlavní zápletky, která příliš zajímavě nevypadá (a postavy tomu taky moc nepomáhají). Ale abych jenom nehanil, tak třeba příchod Rancora byl příjemný fan-service.

plakát

Boba Fett: Zákon podsvětí - Kapitola 5: Návrat Mandaloriana (2022) (epizoda) 

Když zatím nejlepší epizoda seriálu je epizoda, která patří k seriálu úplně jinému, je něco velice špatně. Ano, návrat Manda je super, ultimátní fan-service asi potěší (i když osobně se mi už lehce přejídá, ale BD i finální let cením) a esence Hvězdných válek z toho vyloženě čiší, avšak je to zároveň poněkud smutné. Takže jako samostatná epizoda super, optikou celého The Book of Boba Fett nešťastné a dělá to akorát medvědí službu.

plakát

Boba Fett: Zákon podsvětí - Kapitola 6: Z pouště přichází cizinec (2022) (epizoda) 

Ačkoliv to seriál The Book of Boba Fett evidentně vzdal, tak tenhle další díl Mandaloriana jsem si užil měrou vrchovatou. Navíc je příjemné vidět, že se posily v rámci týmu pro vizuální efekty z konce druhé série vyplatily a jistý element už není tak rušivý.

plakát

Bod obnovy (2023) 

Nádherně rozpohybované obrázky do kterých je zasazená poněkud plytká detektivka, jejíž zápletku odhalíte zhruba po pěti minutách a pak čekáte, až to skončí. Designově je to samozřejmě dechberoucí. Míchání západních vlivů s reáliemi střední/východní Evropy funguje na výbornou a tvůrci evidentně mají poctivě nakoukáno, ale zároveň nabízí svou vlastní vizi. Častokrát přímo citují žánrové klasiky, jako je District 9, Blade Runner nebo Equilibrium, ale pořád to více jako nápodoba působí jako inspirace a vzdávání pocty. Jenom to díky podobnosti s procedurálními kriminálkami, neschopnosti pracovat se zajímavými tématy (a přitom se relativně opakovaně nahazují) a nepřesvědčivým hercům nedokáže strhnout, napnout a spolehlivě bavit. Na české scéně se jedná o úkaz. Moc krásný úkaz. Ale mohl být daleko lepší.