Hellierer

Evil Dead potkává Noční můru v Elm Street. Staré postavy opět táhnou, nové zase skvěle zapadají a hororová část šlape na jedničku. Jestli v tomhle duchu bude pokračovat celá sezóna, máme se na co těšit.

Osmdesátkový blast from the blast! Ale nikoliv v sebeparodickém stylu, který je v posledních letech v trendu, nýbrž přesně tou optikou, kterou si filmy z této doby pamatujeme! Tedy jako ty nejlepší věci, jaké jsme kdy v životě viděli. Kosinski nám tak za dozoru Christophera McQuarrieho a Toma Cruise servíruje jeden z nejlepších blockbusterových zážitků posledních let, který vyloženě s láskou navazuje na svého už staršího předchůdce, kdy si stále zanechává tu nepokrytě přímočarou, avšak tvrdošíjně poctivou filozofii, upgradovanou dechberoucími akčními pasážemi, které vám svou fyzičností nedovolí dýchat. Příběhově prosté, leč emoce to ždímá měrou neskutečnou. Napínavé, bez zbytečných digitálních kejklů, svižné a ještě jednou mistrovsky poctivé! Tohle přesně chceme!

Barry je zpátky v plné formě a po předchozím rozehřátí přichází s epizodou plnou silných scén a vynikajícím závěrem. No moc dobře jsem si vzpomněl, jak mi ten seriál chyběl.

Ačkoliv to seriál The Book of Boba Fett evidentně vzdal, tak tenhle další díl Mandaloriana jsem si užil měrou vrchovatou. Navíc je příjemné vidět, že se posily v rámci týmu pro vizuální efekty z konce druhé série vyplatily a jistý element už není tak rušivý.

Co si přát víc, než gorilu zmasakrovanou motorovkou.

Možná nejpoklidnější, avšak nesmírně uhrančivá a za mě zatím nejlepší sezóna, s dokonalým záběrováním a vtahujícími rodinnými peripetiemi.

I čtvrtá série mého nečekaně milovaného seriálu (ano, kdo by čekal, že seriál založený na vtipu z HIMYM si mě tak moc omotá kolem prstu?) mistrně balancuje na hranici přiznané naivity, nostalgie a emociálního ohňostroje, kvůli čemuž se jedná o jednu z mála sérií, které chci prostě zhlédnout za jeden den, jelikož se nemohu nabažit. Postavy si nejde nezamilovat, a ačkoliv je stále jasným favoritem samotný Johnny, jehož neobratnost v dnešní době je jednoduše dokonalá, tak každá z nich postupně dostává různé vrstvy a všechny nějakým způsobem přirostou k srdci. A já chci stále víc! A to i přesto, že se z toho čím dál více stává telenovela. PS: LaRussová v Neo-stylu je zlato!

Nejosudovější, nejnabušenější, nejdojemnější, nejkomiksovější a paradoxně i nejdospělejší "MCU" film! Just wow!

League of Legends je ve světě her pro mě víceméně sprosté slovo, ale sakra tohle je mňamka! Vizuální stránka je neskutečně strhující (hlavně kvůli tomu, že přináší konečně nějaký neokoukaný styl, trochu připomínající první Dishonored) a příběh vyloženě výpravný, kdy z toho světa potřebuju vidět každou další sekundu (podobně, jako jsem to měl třeba u Dračího prince). Akce dynamická a přehledná, postavy zajímavé, originální dabing živelný, tempo rychlé, skoro až bondovský záporák, no kromě občasných kiksů z pohledu hudby (fakt nechápu, koho napadlo tam dát ty popové cajdáky, naprosto ničící atmosféru) je tam snad všechno dobře.

Tak nám Villeneuve opět přinesl mainstreamový art a já mu to zase žeru i s navijákem. Totiž vizuálně opojnější film aby člověk aktuálně pohledal. Villeneuve má evidentně nesmírný cit na působivé obrázky, jež doplňuje výtečně přimontovaná hudba (fungující v rámci filmu, samostatně už je to horší), parádní casting a příjemná věrnost knižní předloze, kterou jistě ocení všichni fanoušci světa (škrtům jsme se přirozeně nevyhnuli, ale jsou provedeny docela šikovně). Někteří by jistě mohli naříkat, že se i přes nesmírný žár Arrakisu jedná o velice chladný film a mají pravdu. Avšak já si dovolím counterovat tím, že touto chladností oplývala i samotná kniha, pročež je to za mě v naprostém pořádku. A absence humoru ve velkém filmu taktéž velice těší. Takže teď už jen třeba doufat, abychom se dočkali té druhé části.