phamphi

Na film nelze koukat jako na vztahovku, kde manžel spisovatel Javier Bardem bezohledně hostí návštěvy, až se z toho křehká manželka Jennifer Lawrence vypsychuje k smrti, ale jako na podobenství vztahu Matka(!)-Země, Bůh-(S)tvořitel a lidstvo-debilové, co doženou svět k apokalypse. No, jenže Bůh svým lidem stejně nakonec odpustí, žejo, protože se v nich skrývá alespoň atom dobrého, čistého (je to snad láska?), kvůli kterému má cenu to celé zkusit znovu, třeba to tentokrát dobře dopadne. Pokud teda lidi nebudou sahat na to, co se jim řekne, ať nesahaj. A tak dále.

Tomuhle prostě nejde dát míň než pět. Tam je všechno, co má být a je to dokonalé.

Skvělé zachycení psychického stavu, života a pár depresivních nocí jednoho newyorského saniťáka. Srovnej s Nightcrawler.

Vynikající neo-noir z nočního L.A., nikoli nepodobný Scorseseho Taxikáři či Počítání mrtvých. Aneb jak se točí Krimi zprávy.

Směšné souboje (zneškodnění protivníků tričkem), nelogické postavy, naprosto nehodící se hudba k jakékoliv scéně a kupodivu úspěšná snaha vysát si do sebe kyslík z mrtvoly pod vodou (what?).

Přeplácaná pitvořivá prvoplánovka, která úspěšně zničila nadějný koncept prvního dílu.

Velké umělecké prázdno s kulisami krásných žen. Tento muzikál se na sinusoidě kvality moderních muzikálů bohužel ocitl, na rozdíl od skvělého Chicaga, v bodě "průšvih".

What's goin' on here? - Never mind. You'll find out. - Couldn't I be doin' somethin'? - Just turn off the lights when we tell you. - Turn on the phonograph when we tell you. - Yes, ma'am. Oh, no, don't... - Where'd you get those hats? - Not tellin' ya. That's for us to know and for you to find out.

Brutální film. Rekonstrukce toho, co se dělo po převratu v Indonésii v roce 1965, natočené přímo aktéry masového vraždění, kteří se svými činy chlubí a před dánskými filmaři vše ochotně rekonstruují. Velmi zajímavé. Trochu přepálená stopáž.

"What don't you want?" Moderní wetern podle Kamila Fily.