LEGACY

Brněnské podsvětí vyprodukovalo naprosto bezohlednou, ovšem důvtipnou scénu, kde Záviš rozhodně figuruje jako stálice. Můj nejlepší kámoš mě bere ve středu na Melodku na jeho koncert a vlastně se i těším, byť nejsem cílovka. Působí jako na obláčku, legrace je jádro všeho, ale muzikant je to kurva dobrý.

Menšík i Hanzlík jsou legendy českého filmy a tady znovu suveréně dokazují svoji velikost. Film mně byl doporučen vylečeným alkoholikem, který ovšem seděl znovu u piva, a tak  jsem se těšil na komornější a starší verzi Úsměvů smutných mužů. Bylo to ale něco trochu jiného a já se nudil. Zkrátka na dnešního diváka to bylo prostě málo surové a film si mě nezískal.

Dnes už jsem jednu recenzi psal během hektické Cambridge zkoušky a vzhledem k tomu, že jsem poslední část, tedy listening, dosti pokazil, potřeboval jsem se přesunout do jiného světa. Proto jsem dal i přednost před krvavým Napoleonem, byť je zrovna dnes symbolicky vzpomínka na bitvu u Slavkova. No Mononoke to nebyla, hlavou jsem se od zkoušky neodprostil a přestože jsou Japonci velmi kreativní, o animaci nemluvě, nějak mi unikaly souvislosti a nebavilo mě to, tak jak bych chtěl. Jsem ale i dost unavený, takže teď je na čase si odpočinout. Aspoň mám zase chuť na Murakamiho ale.

Cuaron je jedním z nejschopnějších a nejkreativnějších režisérů, který dokáže zvládnout natočit jakýkoliv žánr a nemusí si ani přečíst předlohu, jak tomu bylo v tomto případě. Tento dystopický svět, kde lidskost lidstva vymizela, migranti zaplavují svět a jsou loveni jako divoká zvěř, není zase tak vzdálený. Do toho různé frakce, politický motivy, svět je zde ve velkém nepořádku a pocitově film vyniká. To napětí a beznaděj neukázněnosti a zmaru najít kompromis mezi dvěma nesmiřitelnými světy je prostě filmem přeneseno brilantně a člověk se zavrtá do své kůže a nechce nechce tento scénář zažít.

Příprava na CPE je v plném proudu a tohle byla vcelku vkusná poklona jak paní Austin, tak tradičním gotickým hororům. Zprvu velmi nezáživný příběh, kde je každý do puntíku vyšnořený a mluví jak z učebnice, se brzy převrátilo v docela koukatelnou love story. Nakonec mě to pohltilo, herci se úlohy zhostili řekl bych na jedničku, jde za vidět, že se za nimi táhle šnůra divadelních a dobových představení a tohle je prostě úctihodná adaptace této velké spisovatelce, jenž si pořád musím teprve načíst.7/10

Zvrhlá, rošťácká komedie z hostelu Vagabond, která se bude v budoucnu pouštět znova a znova dokud ji neuvidí všichni kámoši. Takovýchto praštěných komedií je málo a najít je je sakra těžké. Zde je navíc příjemné obsazení a skvělej nápad. Ani se nebáli jít trochu do extrému. Příjemná chvilka, smál jsem se.

Naprostý, neústupný zvíře s neskutečnou mentalitou a cítěním, které z něho udělali superstár lezení. Je to skrytá osobnost Brna, stejně jako třeba Kostelecký. Člověk, co má v hlavě jednu jedinou věc, vše tomu podřídí a klade na sebe nároky, které mu dovolí být o level dál než běžný smrtelník a zdolat stěny, jenž jsou pokládány za nepřemožitelné. Ta jeho vizualizace, sebementoring, řev, dojetí, to jsou věci, které ukazují jak moc může pro někoho znamenat jeho liefestyle. Neskutečně mě nalákal se v tom Brně na nějaké Hudy stěně také ukázat, nikdy není pozdě, obzvláště v 27letech. Jo Nesbo by mohl vyprávět.

Film, který mi doporučila americká hikerka cestou z Killarney do Limericku. Sama zvládla Triple Crown a plánuje trek Grónskem, takové dobrodruhy mám rád a táhne mě to k nim. Mark André věděl, co v životě chce, obětoval tomu vše a byl si vědom toho, že jednoho dne může vše ztratit, přesto lezl dál. Pro ten adrenalin, pocit svobody, kdy víte, že vás to co děláte dostává do euforie, která je nenahraditelná a dělá život krásným. Vědět kým jsme je asi to nejkrásnější, co může být. Hory jsou nesmlouvavé, ale kdyby to bláznům jako je Alex, nebo Marc nedávalo vítr do plachet, přece by tam nechodili. Ty výhledy, východy slunce, stanování na stěně, být krůček od smrti, vědět a nezaváhat, to si potom člověk cení a užívá každé malé kafe, každou sprchu, každou chvilku s blízkými. Jinými slovy, nic nebere za samozřejmé.

Nejlepší filmek do stanu, když vám celý den prší a jste uvězněni na západním pobřeží Irska. Rewatch

Snímek, o kterém jsem ani nevěděl, že jde do kin. Jedná se o první kino během mého irského putování, příhodně ve velmi přírodně laděném Killarney. Člověk má celkem problémy zajít si za peníze do restaurace, a tak jsem klasicky jidlo oželel a za peníze si dal tříhodinovou native american bombu v pohodlí luxusního kina. Škoda, že se teď člověk vrací do nejhoršího hostelu v zemi a zitra zase do mokrého stanu. Herci fenomenální, do jednoho. Applaud.