Jara.Cimrman.jr

"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici.

"Zastavte! Já ty holky ošukám a zabiju, vy to na místě vyšetříte a budete mít další dva vyřešený případy a můžem domů." Tak tady konečně Láďa pochopil, o čem policejní práce je - o statistikách. Skoro jsem se až divil, že major Markovič s tímto návrhem nesouhlasil, když už Láďu nehlídal při převozu, zval ho domů na oběd a málem ho nechal uškrtit figurantku při rekonstrukci. Bylo to celý takový zvláštní, mrazivý a skutečný. Dost mě to bavilo, zejména rozhovory s inženýrem Stahlwerkem Tekverkem byly vynikající, ale postavu poručíka Červenky jsem nedal. Štval mě s každým nezaklepáním a tajně jsem doufal, že ho nakonec Láďa sežere.

"Stoprocentní objasnění případů není obvyklé, takže jsem rád, že Češi i Slováci jsou mnohem lepší jako policajti než jako turisti." V Chorvatsku jsem nikdy nebyl a nehodlám na tom nic měnit. Zejména, když se moudrý policejní hlavy moudře zamyslely a poslaly tam vyšetřovat vraždy frackovitýho kapitána Pokornýho a naivního strážmistra Kose. Vůbec jsem netušil, že před absolvováním policejní školy se dá vyrazit na misi. To mě dojalo. Naštěstí Slováci vyslali mnohem lepší tým. Kapitánka Štefániková vyhrála nejednu moji sympatii a nadrženej poručík Oravec prostě neměl chybu. Navíc to zkušeně jistí podivný duo falešnejch Chorvatů Goran a Nada, kteří do toho zmatku neomylně vnášejí vlastní chaos. Nakonec jsem se přistihl, jak ležím v Chorvatsku na pláži u moře, přiblble se usmívám a vlastně mi vůbec nevadí, jak pitomě se tam řeší nesmyslný případy.

"Dnešek je nejlepší. Vážně nejlepší den, stejně jako ten včerejší, zítřejší a všechny další." Nikdy jsem si nehrál s bezpohlavní mattelovskou nádherou, takže se ze mě nestala krásná, sebevědomá a úspěšná žena. Nevadí, asi to přežiju. Stejně jako jednu návštěvu Barbielandu. To však neznamená, že jsem po ní nemusel navštívit neurologa kvůli epilepsii z barviček, ortopeda s vyvracenými kyčlemi a psychiatra z těch přechytralejch keců. Zkrátka nebezpečnej film.

"Medvěda k smrti neufotíš." Tohle poučení beru vážně. Jsem totiž opravdovej chlapák a proto medvědy zásadně nefotím. Já se radši bavím. Nejlíp u filmů. Na tomhle je toho bohužel zábavnýho pomálu a kdybych znal význam cizích slov, tak bych utrousil cosi o promarněným potenciálu. Z toho nápadu se totiž dalo vytěžit dostatek humoru, ale místo toho se řešila traumata. Sice blbá rodinná traumata, ale zato dostatečně otravná. Já se chtěl prostě jenom bavit, ale nedostal jsem šanci.

"Musí to být nekonfliktní, vtipné, trochu blbé, aby se divák cítil chytře." Kdysi jsem 21 let šontal po štatlu, takže Brno mám po kůží. Oproti tomu Dobrým ránem jsem si nikdy ráno nekazil, takže jsem byl zvědavej, copak se to tam vlastně děje. Čekal jsem, že přitom uvidím nahou zadnici moderátora, lajnu před vysíláním či kokino na kapotě? Nečekal, ale doufal jsem, že mě něco takovýho pořádně rozesměje. Jenže o to tady evidentně nejde. Tyhle fóry totiž vypráví někdo, komu je zcelo jedno, zda se budu smát. On je nahodí se znuděným výrazem režiséra Kurše a nechá to na mě, jestli se budu řehtat nebo si ťukat na čelo. Ze začátku jsem ťukal, ale pak jsem prozřel a začal si to užívat. Dokonalá byla zejména moderátorská dvojice ve složení všehoschopná megera Radka a miloučkej dement Cyril. Ovšem Míra Kurš, tak to je postava z jiný dimenze. Ten nepřestane natáčet pečení bábovky jenom proto, že právě byla odpálená atomovka. A to umím ocenit.

"Vemte paní ven. Přinesla nám něco hodně důležitýho, tak ať jí udělají bukální stěr a daktylky, když nám to tady tak pěkně vochmatala." Docent mě bavil svou znalostí policejního prostředí. Tam skutečně pravá ruka často netuší, co před ní skrývá levá, velký akce nejednou nevyjdou kvůli absurdním kravinám a ambiciózní slečny se na kriminálky většinou dostávají bočním vchodem. Kupodivu z nich jejich nadřízení potom nemají radost a ty holky to "trošku" štve. U toho všeho jsem svýho času byl a baví mě, když je vědoucí autor nařčen filmovými recenzenty z nevědomosti. On se tomu musí smát a já mu tu dobrou náladu přeju.

"Víš, že je nás asi dvanáctkrát míň, než by nás mělo bejt?" Všichni extraktoři mě docela bavili. Dokonce i zasedání moudře kývajících papalášů byly docela zábavný. Ovšem dramatický chvilky v různejch tataristánech a rodinách holek byly na můj vkus zbytečně natahovaný. Stejný to mám s poselstvím. Na jednu stranu mi tam chybí varování nějakýho ministerstva, že holčičí výlety do míst, kde má každej správnej chlap útěrku na hlavě, není úplně bezpečný. Na druhou stranu mě uklidňuje, že po sněhu, písku i moři běhají hláškující týpci, kteří mají všude kamarády, odposlechy, prachy a zbraně. Tak to asi v létě do Itálie k moři risknu.

"Všechno naše poctivě ukradené zlato je pryč." Kancléř mě bavil. Hned bych mu dal princeznu. Ale on by asi radši majetek, takže princezna bude Vodníkova. Ten byl totiž taky celkem fajn. Nicméně nebude. Tohle je pohádka, ve který nudný dobro vyhraje. To byla taková tutovka, že na to Tipsport ani nevypsal sázkovej kurz.

"Vstoupíme do historie, pak půjdeme na pivo." Marek Ztracený je pro mě víc sympaťák než zpěvák, takže jeho tři vyprodaný Edeny považuju za velkej zázrak. Cesta k němu sice byla mdlá a z atmosféry koncertů toho na mě moc nedýchlo, ale jako návod na zbohatnutí a zlikvidování trávníku v Edenu to celkem fungovalo.