Jara.Cimrman.jr

"Na matrace naklademe hrášek, pak přidáme další matrace, na ně dáme princeznu a necháme přes noc uležet." Byl princ deviant? Byla princezna sňatková podvodnice? Obojí bylo možné a vtipné, ale ten vzorec byl nakonec jasný - králík na smetaně, kuře na paprice ...

"Je tedy zcela evidentní, že had mluvil pravdu, zatímco Bůh vědomě lhal." Já se tedy občas rouhám, někdy vezmu Boží slovo nadarmo a s dodržováním Desatera mám nejeden problém, ale Bůh = deviant? Tohle mi přišlo poněkud přestřelené, ale jen do chvíle nalezení symbolu, který může být univerzální odpovědí na jakékoli náboženské otázky. Konečně vím, že poberťáci, kteří ho malují na každou volnou zeď, jsou vlastně věřící. Haleluja.

"Povyšujeme tě z pacienta na doktora." Z nudy se dají dělat různé kraviny, třeba rovnat láhve kečupu do jedné přímky, ale já jsem se přitom evidentně bavil mnohem méně než personál MASHe. Pak naštěstí přišla válka, což jako pacifista píšu velmi nerad, ale v tomto případě vrátila zábavu na tu správnou úroveň. Legrácky na sále mám zkrátka rád a Radarovo neustálé povyšování tomu dodalo tu správnou šťávu.

"Roste mi tady dům z bedýnek, každá bota byla vyleštěna za hranici únosnosti a ten vůl tady dohání skluz ve výrobě hnojiva." Henry je prostě geniální. Jedinou větou vysvětlí takřka kompletní děj celé epizody a kdyby do toho ještě zakomponoval Dr. Radara, Korejku a mimčo, tak už bych si nemusel více ošoupávat klávesnici.

"Proč mě mlátí, když se mě bojí?" Já si tedy myslím, že každý kluk by se měl přibližně ve dvanácti letech stát viceprezidentem, aby si mohl do sytosti užít trampolíny v pokoji, zaboxovat si s tyranosaurem, zaskákat si s šéfem na obřím pianu nebo alespoň štvát kariéristy svým pracovním postupem. Mně se to kdysi nepovedlo, protože tento snímek v mé době ještě neexistoval a já jsem o té možnosti nevěděl. Jinak bych to samozřejmě dokázal. Takhle mi nezbývá než se občas pobavit s Joshem, protože ten kluk ve mně pořád odmítá dospět.

"Dobré jitro, tady Vnitro." Kapitalističtí šmejdi nám zase jednou chtěli ukrást socialistický mozky a je třeba se proti tomu ohradit. Třeba detektivkou, i když ne zcela povedenou. Mně se třeba nelíbilo, jak si soudruh kapitán Marha dělal legraci ze soudruha vrátnýho, čímž znevážil jeho pracovní vytížení v poloze zhroucenýho střelce s čelem na stole. Nejpodivnější ovšem byla chvíle, kdy kapitán Marha nejprve oznámil panu Šimandlovi vraždu jeho ženy a pak mu sdělil, že si není úplně jistej její totožností. To byla celkem povedená taškařice, ale když jsem si napětím nezačal kousat nehty ani při "dramatickým" útěku z požáru, tak mám takovej pocit, že se to celý úplně nepovedlo.

"Bože, ještě než odejdeš, pomoz mi najít novou manželku. S velkým srdcem, ale zas ne příliš silným." Může pracující člověk se pevným charakterem, ocelovým morálním kreditem a duší bez jediného prokázaného hříchu, tedy zkráceně JÁ, fandit takovému hovadu, jako je Maximo? Na začátku určitě nemůže, ale když své stále ještě zlehka dýchající manželce koupil jako dárek McLarena tak, že platila paninka a jezdit si bude on, tak jsem trošku slevil ze svých zásad a začal jsem se bavit. A pak jsem s tím prošedivělým kreténem začal trénovat konverzaci, chůzi a oční kontakt. Jsem však stále nad věcí a vůbec to na mně nezanechalo žádný vliv, akorát si každé ráno kolem poledne skočím do solárka, nechám si vytrhat chlupy z uší, nabarvit vlasy ...

"Vydrýskovi chutnali měkkýši ukrytí ve velkých škeblích. Dokonce se je naučil i otvírat. A protože neměl kamarády, občas si s nimi hrál." V době, kdy na děti z obrazovek útočí fialové krávy či zpomalené záběry běžícího geparda, je pomalé putování malé vydry po domácí přírodě takovým příjemným připomenutím toho, že naše fauna a flóra se před tou exotickou nemá za co stydět a stojí za to ji občas prozkoumat.

"Všechno jde ohnout, všechno jde rozhýbat a všechno jde rozlámat." Vysportované holky mě obvykle přitahují, ale výjimku tvoří ty s obvodem bicepsu větším než obvod mého stehna, ohromnými rameny, rozpláclými nosy, omlácenými klouby a fekální mluvou. Tedy "hrdinky" toho příběhu. Příběhu dostatečně pitomého na to, aby se mohly pořádně poprat. Jenže na to taky tak úplně nedošlo, takže jsem byl svědkem pouze strkanic, nadávek, moralizování a debilních dialogů. Co si přát víc?

"Takže si probereme pravidla: Nevybíháš, dokud nevytáhneš pivo. Kdo udělá bod, udělá jedno pivo. A další navrch na konci lichý směny a čtvrtou směnu se pije celou." Myslel jsem si, že pravidla softbalu tak nějak znám, ale ono je to jinak. No dobře. Tentokrát jsou odpaly na Homerovi, což je záruka skvělé zábavy. Jenže Homer přes veškerou snahu svých břišních špeků nevyhrává, protože pan Burns podal životní výkon při vydávání signálů ke hře, což mě složilo smíchy hned vedle druhé mety.