Jara.Cimrman.jr

"Je mi to fuk." Sexistický majitel firmy Douglas si třetí sérii ukradl pro svůj penis, ale přesto ho duo potrhlých Ajťáků trumflo svým předstíraným fotbalovým fanatismem a Jen zase představením zapůjčeného internetu. Jinak je to ovšem Douglasovo vítězství na celé čáře, ale obávám se, že je mu to tradičně fuk.

"Jako šéfka oddělení jste dala koule na špalek." Kdybych se těšil na erotický kalendář, tak by mě neuspokojily nahé krásky ze 7. patra. Určitě ne. Vždyť je to tak sexistické. Já chci vidět hambaté babičky nebo potrhlé vědce, protože to je umění. Ale jsem já nějaký umělec? Nejsem, jsem jen normální chlap standardně myslící penisem, takže ty holky ze sedmého beru a s tím ostatním můžete zatopit.

"Jak můžete říct mé sexy ženě: Čubko?" Profesionální tenista Moss, chlípná sbíječka Jen i jejich dvě fiktivní děti mě tedy hodně pobavili. Jinak mi ovšem skupina lidí komunikující v jedné místností za pomoci elektronických hraček spíše pije krev. Friendface, Twitter, Facebook i Instagram si zkrátka budou muset můj profil vymyslet, protože já nemám čas komunikovat ani s lidmi, které mám rád, natož s těmi, kteří žijí polapeni v síti.

"Vítej do našeho světa minimálních mezd." Tak děkuju za pozvání, ale zároveň popírám, že bych se mezi podivnými taxikáři nějak zvlášť bavil. I na mě to totiž bylo dost tupé a uřvané, ale mělo to i pozitiva. Třeba jsem se dozvěděl, že v Bílém domě nikdo nebydlí a že Lincoln osvobodil otroky, kteří od té doby nemají práci. To jsou důležité informace, ale pro mě je nejinspirativnější myšlenka zapalovat oheň v krbu plamenometem. Dosud jsem svůj plamenomet XM42 používal jen na takové to rodinné plamenometání a teď jsem pro něj konečně našel i praktické uplatnění. Jen škoda, že zatím nemám krb.

"Musel jsem tahat pracovníka měsíce z osudí." Takže Jen vyhrála naprosto zaslouženě a tak mohla akcionářům ukázat internet. Internet? Proč ne? Vždyť s tím Starostové internetu souhlasili, Steven Hawking ho odmagnetizoval a já jsem smíchy padl pod stůl. Tentokrát Ajťáci dokonce předčili nadrženého Douglase, i když jen o špičku penisu.

Nestávalo se často, aby do země východního bloku dorazila kapela ve vrcholné formě. Koncert Queenů jsem naživo samozřejmě neviděl, protože jsem nedisponoval dostatkem forintů, má matka nebyla ochotna vyjádřit podporu Straně a můj otec nesekal trávu na Nepstadionu. Jinak by to samozřejmě vyšlo. Ovšem do kina jsem si cestu našel, takže jsem s Freddiem několikrát kupoval sídlo maďarského parlamentu a užíval si do té doby nevídanou šou a neslýchaný zvuk. Jen jsem si myslel, že hodnotím tento koncert příliš nostalgicky, takže jsem se na něj mrknul ještě jednou a zjistil jsem, že mě pořád hodně baví.

"Má kysličník dusitej v krvi a místo mozku nádrž." První setkání Doma s Brianem mám rád, protože při něm motory řádně burácí, hudba svědomitě tepe a nepříliš oděné slečny se svůdně promenádují mezi vytuněnými mazlíky. To všechno mě baví navzdory tomu, že jezdím natolik bezpečně, že při mé jízdě obvykle upadá adrenalin do kómatu. A abych nezapomněl, tak je to taky detektivka, která však to důležité, tedy túrování motorů, nijak zvlášť neruší.

"Začal jste dobře. Skoro jsem měla hříšné myšlenky." Kdyby podobnou frázi prohodila femme fatale Rachel směrem ke mně, tak bych se jí vysmál do výstřihu a šel bych si užít s o něco tupější, méně vdanou a o dost chudší kráskou. Jenže detektiv Kyle iniciativně zapojil ptáka do svého myšlení, takže bylo brzy jasné, že tady někdo bude za debila. Já jsem mu tedy celkem fandil, protože byl sympaťák, ale moc mě to nebavilo. Asi to bylo tím, že mi Rachel ani trochu nepřipomínala osudovou ženu, kvůli které by chlap dokázal zahodit mozek do popelnice a poslušně strčit hlavu do oprátky.

"Vy si myslíte, že jsem svině. Ale jestli nám ty kytky pochcípaj, tak vůbec netušíte, co nám udělaj ty lidi nahoře." Tak pořád čekám, že se bude něco dít a ono se pořád nic neděje. Pokud tedy není děj opravování elektriky, šlapání na kole a pouštění elektriky do debila, který nerozezná kluka od holky. Pěstírna mě zkrátka nudí, ale vždycky se v mém okolí najde někdo, kdo si ji za mé přítomnosti pustí a tak nejsem otrávený sám.

"Smál jsem se muži bez kalhot, než mi došlo, že nemám nohy." Robot, gentleman a práskač Arthur mě bavil určitě víc než duo probuzených. Ti sice byli mladí, krásní, jedineční i odhodlaní, ale taky mi způsobili hybernační kocovinu a 612 dalších zdravotních problémů. Pardon, to jsem nebyl já, ale kapitán Mancuso. Mě to tedy nic neudělalo, vlastně mě to celkem bavilo, představoval jsem si 90 let pohody s vlastním kinem, zábavnými výstupy do vesmíru, hláškujícím robotem a vybíráním budoucí matky svých dětí. A asi by to dopadlo jinak než "náhodné" setkání Jima s Aurorou, které nedostalo šanci něčím mě překvapit.