Jara.Cimrman.jr

"Nesnaž se tolik. Užívej si to." Pelého táta mě hrozně bavil a jeho žonglování s mangem bylo vynikající. Škoda jen, že já jsem nikdy neměl mangovník na zahradě, protože to bych se nejlepším fotbalistou světa stal já. Takhle to měl Edson Arantes do Nascimento snadné. Horší to měl s tím, že životopis fotbalového génia a finančního ignoranta celkem dobře znám, takže ta zábava zbyla na fotbal. A ten se moc nepovedl, protože tahle ginga byla vhodná spíše do cirkusu. Nicméně mě pobavilo vykreslování surových švédských fotbalistů jako koupeného výběru Evropy. Tehdy totiž prý za Švédsko hráli samí zahraniční hráči, což je patrné již z jejich blonďaté vizáže a exotických jmen - Svensson, Bergmark, Öberg, Liedholm, Johansson, Parling, Gustavsson, Gren, Hamrin, Simonsson, Löfgren či Olsson. Zkrátka samý cizák, ale před Pelém klobouk dolů a rychle zahnat myšlenky o tom, že nějaká současná nagelovaná primadóna mu sahá výš než po spodní lem trenýrek.

"Někdo mě postřelil, ale jenom trochu." A mě se někdo pokusil zaujmout, pobavit a napnout, ale taky jenom trochu. Tak úplně to Hitchovi nevyšlo, protože zaujmulo mě to skutečně jenom trochu, pobavilo o kousek víc, ale to napětí se nějak nedostavilo. Spíš jsem začal věřit ideám kubánské revoluce, volit Fidela a vítat ruské rakety s dozimetrem v ruce. A to patrně nebyl účel vzniku tohoto snímku.

"To udělal moc špatně pan Brežněv, že mě tam pustil." Tak to je poněkud nepřesné. To nebyl žádný pan Brežněv, ale soudruh Leonid Iljič Brežněv, maršál Sovětského svazu, předseda prezidia Nejvyššího sovětu a člověk s nejhustším obočím na světě. Jinak to samozřejmě sedí. Já jsem tedy velkým obdivovatelem sportovních úspěchů paní Čáslavské a tak jsem rád, že jsem si mohl užít její skvělé výkony i komentáře k nim. O něco méně mě bavil její politický život, klábosení s kamarády a návštěva "velkého dramatika" se mi dokonce snažila tento dokument znechutit. Ale nezdařilo se to, protože prostná jsou prostná, kladina je kladina a bradla, ta byla asi nejlepší.

"Mě nezajímá, že nechtěj poslouchat šikmý držky." A mě zase moc nebaví sledovat, jak šikmý držky neposlouchají. Taky mě nebavil celý ten našlapaný děj - Ondra přišel do práce, omdlel a nedostal najíst. Ovšem konec musím pochválit, protože klaustrofobik v uzavřeném prostoru to konečně rozbalil a já se těším na účet od "sympaťáka" Šembery. Snad se to tím konečně rozjede, protože zatím to pořád víceméně stojí.

"To je ňáké divné model. Nějaké pražské tuning ne?" Rudova radost z domácí palírny neměla chybu, ale krotitel psů npor. Tobrmann mi naložil ještě víc. Jeho analýza zfetovaných sirotků z Klokánku, chlastání z psí misky, močení na fíkus, sebeuklidňování kostkou cukru či vydávání pokynů fotce policejního psa mi nejméně o minutu prodloužila život. Taky už vím, jak sa pálí Perníkovica, takže za mě celkem spokojenost.

"Chtěli jsme jít příkladem a doufali, že se další země připojí." Tak tato ekologická naivita Norsku nevyšla, ale mě donutila popřemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby někdo napadl ČR. Vzhledem k tomu, co jsem viděl, tak to vypadá, že Rusové by převzali moc, Američané by začali těžit lithium na Cínovci, RB OSN by vydala ostrou rezoluci, EU by uvalila sankce sama na sebe a NATO by v rámci naší ochrany napadlo Írán. To všechno potěší, ale kdyby navíc unesli našeho premiéra, tak bych se moc nasmál a čekal bych na to, co s ním budou dělat. A je jedno, jestli by to byl Bohouš, Péťa nebo Mirek v doprovodu Miroslava. Já za všemi totiž pevně stojím a držím je tak, aby se nemohli bránit. A abych nezapomněl, tak Okupace byla skvělá a premiér Berg s velvyslankyní Sidorovovou mě svou politickou hrou přímo fascinovali. Jen mě trošku mrazilo při představě, že tohle všechno vůbec není nereálné.

"Vaši evropští spojenci dali zcela jasně najevo, že do tohoto konfliktu nechtějí být zataženi." To jsou ti evropští spojenci, co do Norska poslali ruskou armádu? Tak tomu rozumím, že se jich to netýká. A Američani mě opět nezklamali, když se "elegantně" zbavili norského premiéra. Mě to tedy bavilo, dokonce jsem přivítal i ten otevřený konec, ale jistým zklamáním pro mě je, že některé dějové linie vyzněly do ztracena a jiné se nevyřešily vůbec. Ovšem "zmizení" šéfky Arnesenové mě opravdu pobavilo, takže přeju všem, kteří po ní pátrají, hodně trpělivosti a lopatku rozpoznávající DNA.

"Kdeže jsou dny, kdy Spojené státy chránily Evropu." Já si tedy takové dny nepamatuju, ale když si to Američané myslí, tak jim kvůli tomu nebudu močit do hamburgeru. Nicméně se mi líbilo, jak je na hraně zrady balancující Djupvik potřebný pro obě strany konfliktu či jak se Norové nenápadně začínají v myšlenkách přesouvat k boji. Přesto si myslím, že Rusko není ideální soupeř na válku. Měli si vybrat někoho podstatně slabšího. Třeba Evropskou unii, když už její elity tak báječně nabídly Rusům snídani na norské ropné plošině.

"Vy mi nemůžete říkat, co mám říkat svému národu." Tak tomu říkám nepochopení situace. Pan premiér se zbraní u své hlavy by chtěl dál dělat svou politiku, hodní a zlí Rusové mi trošku začali splývat a konečně je ve hře i nekonečná dobrota USA, takže se docela těším na to, jak se to dál vyvine. Jen ten Djupvik se ze všeho tentokrát vylhával asi tak stejně důvěryhodně jako ředitelka zpravodajců a je mi až s podivem, že už přežil osm epizod. Patrně to bude hlavní postava, ale to se mezi všemi těmi politiky, diplomaty a teroristy dost špatně poznává.

"Jestli nás chcete zradit, tak mi to řekněte přímo." Upřímnost? Tak to by chtěl premiér Berg od Evropské unie opravdu hodně. K tomu se EU rozhodně nikdy nesníží. Jenže tato epizoda nabízí o hodně víc. Třeba neschopnost Norů chránit ten kousíček své východní hranice s Ruskem, taky vylhaní paní ředitelky z neobhajitelné situace a samozřejmě krysy opouštějící potápějící se politickou loď. Ještěže u nás nemáme nic, co by nám chtěl někdo vzít. Já jsem však klidný, protože i kdybychom něco takového měli, tak to dobrovolně vydáme či levně prodáme, protože v řiťolezectví do zadnic mocností máme dlouhodobou praxi.