Jara.Cimrman.jr

Nemohu se zbavit pocitu, že tento seriál si nenápadně říká svým názvem o čtvrtou hvězdu i při mém hodnocení a já mu ji dám. Jednak proto, že rád plním něčí přání, upřímně se popadám za břicho při poslouchání životních mouder fotbalových ultras, miluju rozhovory s agresivními němými spoluobčany a hlavně zbožňuju hromadně nadskakování, když se chci rozjet výtahem. A nyní mne omluvte, odcházím trénovat Mahjong, abych porazil zástupy namistrovaných Číňanů a když tomu dám fakt všechno, tak snad jednou porazím i toho dvanáctiletého šampióna z Temesvaru.

Mezi provinčními gaunery se obvykle necítím nijak zvlášť dobře, ale tentokrát mi s nimi bylo fajn. Patrně proto, že se hláškami ani bizarními situacemi nešetřilo a to mám rád. Kromě toho se mi dostalo poučení z chyb účinkujících, takže dealera přepadnu s lépe nabitým lukem, manželku sesadím z pozice úchylákova sexuálního lídra mnohem opatrněji, při trapné imitaci Elvise si dobře rozmyslím, kde si nechám zarovnat kotlety a nebudu prodávat trpaslíkům baseballové pálky. Navíc by mě určitě bavilo balit nahé krásky do amerických vlajek, ale každou neděli kvůli tomu v kostele zpívat Halulujá určitě nebudu.

V hongkongských školkách patrně neznají Krtečka, Mrňousky ani Bořka stavitele, protože nunčaky nečekají, až dítě vyroste. Patrně proto jim v dospělosti nečiní žádný zdravotní obtíže, když je někdo kopne do hlavy, mlátí tyčí do krku, porcuje je katanou nebo střílí do libovolný části těla. A jako přidanou hodnotu překypují dementním smíchem a pitomými hláškami. Jenže já jsem na véháeskách s těmito hongkongskými hovadinami vyrůstal a tak si troufám napsat, že tohle spojení akrobacie Michelle Yeoh s kopy Cynthie Rothrock patří k tomu nejlepšímu, co se dá v tomto intelektuálně značně nenáročným žánru najít.

Kdybych filmu z nějaké série udělil odpad, tak již další pokračování nikdy neuvidím, protože by to byla ztráta času. Zdejší vážení kritici však do Kameňákova vyrazí i se stým odpadem nebo ho alespoň udělí od zeleného stolu. Sláva jim. Já jsem však pro každou návštěvu Kameňákova nějakou tu hvězdičku našel a tak jsem se tam vydal znovu. Bylo tam stejně trapně jako vždy, ale poctivě jsem si dělal čárky pokaždé, když jsem se zasmál - pětkrát a to nepočítám ještě nějaké to pousmání. To je na filmově odepsané městečko celkem slušné.

Nerad navštěvuji nemocnice, neboť u některých svých ošetřujících lékařů jsem dosud předpokládal, že mají spíše doktorát z filozofie než z medicíny. A ejhle, oni možná ještě nedostudovali, protože, když se za doktory mohou vydávat američtí medici, tak se to patrně děje i u nás. Ale až mi zase jednou upadne hlava, tak bych snad i do té nemocnice zaskočil, když tam bude dost morbidní srandy. U svatého Alberta se však pacientovi místo pořádného humoru dostane jen řady otřepaných lékařských vtipů, což znamená, že si tu hlavu ke krku raději přišiju zase sám.

Málokdy se cítím býti intelektuálně povýšen nad nějakým filmem, ale tentokrát si dovolím udělit výjimku. Pancéřová holka je totiž tak pitomá, že v reálném světě by nepřežila ani do úvodních titulků a to by bylo jenom dobře. Takhle mne, spolu se zmutovanými klokany, holografickým záporákem a debilními hláškami, otravovala dobrou hoďku a půl. Abych však nebyl jen kritický, tak některé pasáže byly natolik praštěné, že mne možná i bavily. Pokud to však na mě někdo prozradí, tak ho nechám přejet tankem s vřeštící řidičkou.

Při porcování lidí nemám příliš velký zájem být krájeným, krájícím ani tím, kdo krájení sleduje z bezpečného křesla v zamčeném domě se staženými okenicemi a nabitou brokovnicí v rukou. Zkrátka se neumím předpisově bát, takže mi většina hororů připadá směšně zábavných, ale tentokrát nebudu zastírat, že tato na koleni stlučená klasika obsahuje několik pasáží, nad kterými musí úchylovo srdce radostně zaplesat.

Není pro mne krásnější vize budoucnosti než ta, ve které pochodující plechovky neustále skenují délku mého přirození, aby zjistily, zda náhodou nejsem hledaný terorista. Filmová představa, že všechny země kromě USA již tuto vymoženost mají, mne patrně pobavila nejvíc z tohoto snímku. Ovšem ta hlava na neprůstřelné základně nemá žádné charisma a celé její dobrodružství je zážitkem spíše pro oči než pro cokoli jiného. A na to, abych mohl bezstarostně vypnout mozek a užít si to, se to celé tváří příliš vážně.

Podfouknout Sportku se mi patrně nezdaří, protože čeští notáři jsou příliš pozorní, míčky nepodplatitelné a organizátor nerad vyplácí výhry. V USA je to o chloupek lehčí, neboť nad regulérností losování bdí jeden senilní strážný a na toho jedna vychytralá blondýna v pohodě stačí. Já se u toho bavil tak přibližně na půl plynu, ale skvělé obsazení, a Daleova pistole u mé hlavy, mne přesvědčili o tom, že bych měl při hodnocení zaokrouhlovat nahoru.

Mám rád typovačky na téma "Kdo je únosce?". Ten s turbanem? Některý z černochů? Ten holohlavý? Druhý pilot? Ten s páskou přes oko, dřevěnou nohou, papouškem na rameni a kontem na Bahamách? Mne to tedy hodně bavilo a i když jsem přitom zakopl o nejeden logický nesmysl, tak je mi líto, že při případné druhé projekci nemá napětí nejmenší šanci, aby se dostavilo. Při premiéře jsem však byl naprosto spokojen.