Dorama - další japonská (a nově i korjeská) záležitost, ale zatím jsem na rozpacích...kreslené postavy snesou víc růžové a lístků sakury než reální herci (Asiati odbarvení na blond uměleckému zážitku moc nepomáhají)...

Z anime se stala Velká Láska a doufám, že spolu budeme dlouho a šťasně žít.

Dlouho a šťastně žiju i se svými stálými láskami jako western a sci-fi a britský humor.

A úplně nejvíc radosti mi přináší kombinace těchto žánrů:

Z české produkce nekriticky zbožňuju tvorbu 30. a 40 let (jsem romantička, ale léčím se).

A pohádky – z jakékoli země (jsem snílek, ale tajím to).

 And now for something completly different.

Nesnáším

• Horory. Ne proto, že bych pohrdala laciným děsením diváků nebo tak něco. Mám ke své antipatii naprosto přízemní důvod. Jsem strašpytel. A nestydím se za to.
• Americké romatické komedie mě taky nelákají. Nemám je ráda ze stejného důvodu jako horory – děsí mě svou ulepeností a sladkostí. Nechci skončit jako diabetik. Ale abych byla upřímná, občas mě některá mile překvapí.
• Nemusím ani katastrofické filmy (výbuchů se lekám), nekonečné seriály (neustálé odkládání závěru mě štve) a většinu české produkce (jsou to trapné blbosti - až na výše zmíněné výjimky).  
• Uživalele, kteří si pletou komentování filmů s osobním deníčkem (s kým a v jakém gauči se na film dívali, mě teda opravdu nezajímá).
• A z nefilmových věcí nejvíc nesnáším sýry, břečťan, facebook a pokrytce.