Jara.Cimrman.jr

"Kolja, ty něboj sa, hlavně nikam něuběgaj, my si tě najdem. Zdravstvuj! Konec hlášení v ruském jazyce." Milej zlatej violoncellista Louka mě bavil jako skvělý lingvista, majitel čemodanu, sexuální loudil i kritik krav - těch zelených a nenažraných. I to zasazení příběhu do kontextu historických událostí se mi líbilo, ale taky jsem si bystře všiml, že se mě někdo snažil trošku citově vydírat a to já zase moc nemusím.

"Jestli to byl Bůh, já jsem Clint Eastwood." Od zhlédnutí tohoto snímku nevyřvávám do nebes, že bych Boží práci zvládl lépe než Bůh. Byla by to sice pravda, ale zrovna nemám čas to dokazovat. Bruce si na to naštěstí čas našel a já se přiznám, že mě jeho Boží administrativa docela bavila. Sice jsem měl takový pocit, že z tohoto námětu se rozhodně dalo vytřískat víc zábavy a méně moralizování, ale zneužívání Boží moci a gumový ksicht hlavního hrdiny mě vždy pobaví.

"Satan má mnoho podob. Někdy je to zpěvák neslušné písně v rádiu, jindy autor oplzlé knihy. Anebo pán, co číhá u školy a obtěžuje vaše děti. Někdy je to výrobce sladkostí, zdánlivých drobnůstek. Neboť co vypadá nevinněji než čokoláda?" Jsem zastáncem morálky, takže mě tato knězova slova oslovila. Jenže čokoládu mám rád, svoboda je mi nade vše a vždycky jsem byl trochu rebel, takže taky pevně stojím na straně cukrářky Vianne. Tak co s tím? Fandit s davem nebo chránit morálku? Tak v tomto případě mě Vianne přesvědčila, abych byl ovce a bečel s davem v její prospěch. A pak sežeru kus fialové krávy.

"Nerozčiluj se, Wille. Přivodíš si infarkt a zkazíš mi prázdniny." Za romantického týpka mě patrně nikdy nikdo neoznačil, takže jsem očekával, že se se zamilovanou Smrtí budu tři hodiny nudit nebo to spíš nedokoukám. Jenže opak byl pravdou. Dokoukal jsem to a líbilo se mi to. Jen bych požádal tam nahoře, aby si pro mě, až nastane můj čas, nechodil Joe Black. Je to sice sympaťák, ale já bych dal raději přednost Juliet z Lásky nebeské. Už aby to bylo.

"Robin Hood krade peníze z mé kapsy, nutí mě ožebračovat lidi a oni ho za to milují?" Šerif z Nottinghamu byl nejlepší, ale bavil mě i Robin z Locksley, Azim či bratr Tuck. Ovšem Mariana to celé zabila. Ona mi ani trochu nepřipomínala osobu, kvůli které bych začal zamilovaně plánovat složitou vojenskou operaci. Ona by prostě zůstala Šerifovi. Sorry, chlape. Ale jinak mě to braní bohatým a dávání chudým hodně bavilo.

"A teď si v příručce nalistuj stranu: Jsem v prdeli." Příběh je to jednoduchý, typicky bessonovsky přímočarý a mě zaujal snad jen tím, že se odehrává v no-go zóně, jejichž existenci oficiální místa popírají, i když existují jejich mapy či třeba aplikace No-Go Zone Premium. Jinak jde jen o propagaci parkouru a já se přiznám, že mě dost bavilo to skákání po domech, běhání po stěnách, přeskakování aut či dokonalý průlet okýnkem nade dveřmi. A jelikož jsem adrenalinový týpek, tak mě takový zážitek dokázal zvednout ze sedačky a donutil mě vyrýsovat si tělo dvěma kliky a jedním dřepem.

"Kdyby nebyly počítače, tak se svět zhroutí." No tak určitě, ale je to dobře nebo špatně? Já jsem tedy v mládí preferoval velkoměsto, se slábnutím nervů spíše město, s přibývajícími potomky městečko a jednou svůj pobyt na tomto světě zakončím asi offline na vesnici. Tento snímek to vzal rychleji, což je samozřejmě zdrojem zábavy, a poučil mě o tom, že telefonovat za jízdy na koni se nevyplácí. Už to nikdy nebudu dělat. Ovšem úvahu o to, že s kukuřicí mezi nohama je život snadnější, si ještě budu muset nechat něčím projít.

"Chybí ti zábava, viď? Dej se k nám. Zkus terorismus za prachy. Výbuchy. Je to sranda." Neznám platové tarifní tabulky FBI, ale jsem si poměrně jistý tím, že by mi nezaplatili dost na to, abych si nechal namontovat cizí ksicht. Agenta Archera však utáhli na vařené nudli zvané terorismus a mě ta výměna identit dost bavila. Bouchalo to, napínalo to, občas to sarkasticky kouslo a taky mě to trošku zmátlo. Já totiž vždy stojím na straně práva, ale tady jsem si nebyl jist, jestli mám fandit Archerovi hrajícího Troye nebo Troyovi hrajícího Archera. Oba totiž byli skvělí a patová situace před závěrečnou akcí mě dostala.

"Nezapomeňte, že ve čtyři vrážíte Hitlerovi do zadku ananas." Raději mám peklo veselý než to strašidelný, ale Satanův potomek Nicky mě do něj moc nenalákal. Sice by se mi líbilo vytvářet s ním metalový kompilace, hrát basket nebo proměňovat Coca colu v Pepsi, ale dívat se na jeho dementní ksicht a poslouchat příkazy otravnýho buldoka zase tak zábavný nebylo. Ale ono je to jedno, protože mě v pekle stejně nechtějí, takže budu muset do nebe. Doufám, že tam bude alespoň punkovej koutek Joe Strummera.

"Když máš dobrou kartu, vsaď hodně, pak ty obereš kasino." Nemám motivaci, plán ani zbraně a chybí mi přibližně deset parťáků na to, abych vyloupil nějakému mafiánovi trezor a odcizil manželku. Proto to občas nechávám na Oceanově reprezentační jedenáctce, která dokáže ve svých oblecích natolik klamat tělem, že jsem dosud nebyl schopen určit ani její základní rozestavení na hřišti. Nicméně výsledky tam jsou, zábava i napětí také a pro mě je tohle daleko lepší podívaná než originál. A to je co říct, protože já jsem velký fanda klasiky.