Jara.Cimrman.jr

Tohle mě od začátku strašně bavilo. Zábava skončila někde mezi druhou kurvou a třetí pyčou, tedy asi po minutě. Mně totiž sprostý slova nevadí, některý jsou mi i povědomý, ale tohle bylo vyloženě plýtvání vulgaritami na úrovni ožralýho dlaždiče. Tady prostě došlo k omylu - nekorektní humor je něco trochu jinýho. Taky mě dost nebaví komici, kteří se nezřízeně chechtají svýmu "kvalitnímu" humoru. Abych však jen nehaněl, tak jsem se dost bavil ve chvílích, kdy Kozub urážel diváky, protože jsem při sledování jejich reakcí dospěl k názoru, že si o to říkali.

"Vstoupíme do historie, pak půjdeme na pivo." Marek Ztracený je pro mě víc sympaťák než zpěvák, takže jeho tři vyprodaný Edeny považuju za velkej zázrak. Cesta k němu sice byla mdlá a z atmosféry koncertů toho na mě moc nedýchlo, ale jako návod na zbohatnutí a zlikvidování trávníku v Edenu to celkem fungovalo.

"Schováváte se, máte vypnutý telefon a prohodil jste nám šéfa oknem." Tak to by na obvinění z čehokoli mělo stačit. A pachatele usvědčíme pachovkama, jak je v Budějovicích zvykem. U toho jsem dost trpěl. Ovšem major Dvořák byla zábavná figurka. Byl věcnej, stručnej, vtipnej a neváhal svou barelovitou postavu vysílat do boje. To mě fakt bavilo. Pak jsem byl schopem brát vážně ještě státní zástupkyni Veselou. Zbytek týmu totiž stál za prd a o parodii na operativce v podobě kpt. Hudce snad ani nechci psát. Pokud však někoho zajímá, jak se infiltrujou Kelti, jak se pije nealko dvanáctka nebo jak se postupuje právem nasranýho, tak mohu Budějovice doporučit.

"Týmová spolupráce. Kapitán Dítě mu nejdřív přivodil infarkt a já už jsem pak jen zahrála na city." Kapitán karbaník Dítě, kapitán divná Fáberová a bundy plukovníka Schwarze  jsou asi jediný důvody ke zhlédnutí Oktopusu. Případy jsou totiž takový utahaný, nijaký a moc zábavy jsem si při jejich reinkarnaci neužil. A to bych si při vraždách určitě zasloužil. Snad tedy poděkuju alespoň za autentickou postavu nafoukanýho majora Cejchana, protože debilů, kteří si při honbě za čárkami nejsou ochotni ověřovat pravost pachatele, jsou plný kriminálky. Zato poručík Šťovíková, asi vyšetřovatel - sekretářka, mě s tou svou lodičkou přilepenou na hlavě dost vytáčela.

Jsem erudovanej odborník na jadernou fyziku, biatlon, nanoplasty, bolivijskou literaturu a stand-up, takže si dovolím konstatovat, že tady snaha byla, výstupy světovejch hvězd byly slušně nastudovaný, ale výsledek je rozpačitej. Hodně na to má vliv nepovedej nástup, pomalej rozjezd a nudnej konec. Mezitím se dá zakopnout o zábavu, přičemž vysvětlení kompromisu je snad i dokonalý. Času strávenýho s tímto začínajícím stand-up komikem zkrátka nelituju, ale hodina a půl bavení publika je trošku nad jeho možnosti.

"Budu improvizovat. Je to jenom vrtulník." Fortune a jeho tým mě bavili. I Mikeův konkurenční tým mě bavil. Hvězdnej Danny Francesco mě taky bavil. Vlastně mě bavili úplně všichni. Ono je to sice celkem o ničem, ale poměrně originální je zápletka, kdy zloději ukradli NĚCO, ale nikdo neví, co to je a co to dělá. Ono je to vlastně úplně jedno, protože akce je všude, adrenalin stříká na všechny strany a s vtípkama se rozhodně nešetřilo. A já jsem tak jednoduchej, že mi to úplně stačilo.

"Můžeme se potkat u našeho stánku a tam se Vám podepíšeme, kamkoli budeme chtít." Koncerty Poletíme? řadím mezi to nejlepší, co tuzemská hudební scéna nabízí. Proto dávám plnej kotel hvězd, i když je to tentokrát nezasloužený. Obvyklou suverenitu kapely totiž poznamenala mírná nervozita a taky se mi úplně nelíbil výběr skladeb. Namátkou jsem mírně rozladěnej z toho, že můj život nestál za kosočtverec nebo z toho, že jsem se nedozvěděl, kdo nejdál náhulatej doběhne. To rozhodně zahrát měli, stejně jakou mou oblíbenou Dajánu, ale tu jsem od nich letos neslyšel ani na jednom koncertě. Přesto stále platí: "Davy šílí."

"Tenhle příběh je tak neuvěřitelnej, že by se ve skutečnosti stát nemohl ... anebo mohl?" Přiznávám se bez mučení tajnými službami, že tu (J)Aničku, o který tenhle příběh vůbec není, opravdu nesnáším. Prošel-li však její život něčím podobným, tak ji dokážu snad i pochopit. Utěšit nikoli. Ovšem mě politický sviňárny vždycky bavily, takže jsem se nadšeně rochňal v tom bahně. A přemejšlel jsem o tom, jestli jsou větší svině politici, lobbisti nebo novináři. Vítěze sice nemám, ale tohle bylo fakt dobrý. Bavily mě namyšlený ředitelky na ministerstvech, divadelní představení "znepřátelených" politiků před kamerami i nafouknutej kámoš Kája pro řešení problémů. Vlastně si myslím, že v podstatě všechny postavy byly přesně trefený, což je v případě ochočenýho joudy v čele vlády docela problém.

"Je to kluk, který má talent. Jen se na kolo podívá a samo se rozjede." Mám tu smůlu, že patřím mezi blázny, kteří Tour de France 2022 viděli. A to všechny etapy, takže snaha o dramatičnost u mě vyzněla do prázdna. Nicméně strategie jednotlivých týmů a jejich okamžitý změny byly hodně zábavný. Dost mě taky pobavil Jacobsenův souboj s limitem v horách, nepovedenej projekt Stefan nebo ukázka čůrání za jízdy. Záběry byly prostě dokonalý a já už se těším na další ročník. Jen ten dabing dělala skupina idiotů, která o Tour nikdy neslyšela. Nedokázali říct správně ani názvy týmů natož jezdců. Zejména ten několikrát zmiňovanej Počagar v poslední epizodě mě trhal uši. Tohle by zkrátka měl dělat aspoň malej fanda, kterej by si nedovolil zkomolit jméno fenoména Tadeje Pogačara ani týmu AG2R Citroën (fakt se to nečte foneticky).

"Ty jsi mi vlezla do hlavy ...  a bez dovolení." To už tak Vědmy někdy dělají. Někdo tomu věří, někdo nevěří, ale my, kteří občas proskočíme portálem u Blaníku přímo do pyramidy pod Zvíkovem, s tím nemáme žádnej problém. Zato máme problém s nepovedeným předabováním postav a s velkou nesympatičností většiny z nich. Taky je důležitý podotknout, že ten seriál je ... jinej. Prostě není pro každýho a je hrozně jednoduchý označit ho za blábol. Pro mě však přinesl zásadní zjištění - nejlépe informovaní jedinci tráví spoustu času v blázinci. Třeba pan František nebo děda Ondřej. Ti dva mě bavili fakt hodně.