Jara.Cimrman.jr

"Kurva, který šulin to tady zas natáhl? Tady sa člověk nemože ani v klidu projít po džunglmánii." Moravština v džungli mezi všemi těmi střílejícími rejžožrouty a rákoskami na mě působí hodně vtipným dojmem. Navíc potvrzuju, že i já bych si "nasral do kamizolky", kdybych se najednou probudil ve Vietcongu. U mě je však pravděpodobnější, že by mě hned po probuzení v mé oblíbené hře rozmázlo nějaké dvoumetrové Gogo o mantinel a vycenilo by na mě oba své zuby.

"Je nás tady pět a půl a lumpáren na fůry." Četníci na vyšetřování vraždy nemají schopnosti, Okresní pátračka zase chuť a tak se sabotér Říšského válečného hospodářství, slévač a fotograf Honza Zeman vydal po stopách vraha svého otce sám. Pro mě to bylo poměrně zdařilé vykreslení poválečné doby, ve které se v každé domácnosti našla nějaká ta zbraň a hříchy minulosti začaly vylézat na povrch. Ale hlavně to mělo napětí a atmosféru, takže přihlášku k SNB na stůl a hurá na ně!

"Můj zhulenej chlapeček tě zabije a ty to víš." Mně by patrně nevadilo, kdyby mě někdo aktivoval těmi kecy o Mandelbrotově množině či Echo sboru, protože pak by se ze mne stal zabiják, kterým už určitě dávno jsem. Jenom si to nepamatuju a to ani nehulím jako Mike. No nic. Kácel bych subjekty, porcoval je, střílel bych do nich odrazem o letící pánvičku a kdyby mi po boku stála holka do nepohody Phoebe, tak by mě žádná armáda nedokázala zastavit. Zkrátka jsem Mikeovi trošku záviděl a to nic nemění na tom, že tohle byla jenom ujetá hovadina spolehlivě zabíjející čas.

"My o hovně a hovno na botě." Tak to je správná reakce vedoucího, když mu volá jeho zástupce. Major Korejs by, i se svým horolezeckým genem, mohl bez problémů vést jakýkoli útvar policie. Tohle bylo opravdu jako ze života. Navíc mě potěšil nástup mjr. Vrány, jehož přísný výraz se patrně nelíbí vůbec nikomu, ale v tomto případě pouze chtěl, aby jeho parťák uměl střílet, aby se při vyšetřování dodržoval trestní řád a rozhodně to nebyl on, kdo odmítl podanou ruku. Předpokládám, že se v dalších dílech bude chovat jako kretén a já budu mít chuť zabít ho 17-ti způsoby holýma rukama, ale zatím bych ho nehaněl, protože tento díl byl skvělý.

"Všechno bylo v pořádku, ale doufal jsem, že by se něco mohlo změnit." Doktor Ari má solidní práci, v posteli se mu střídá víc samiček než nadrženému křečkovi, zamilovat se neumí a chce změnu? Tak tomu moc nerozumím. Nicméně je mi sympatický tím, jak myslí ptákem, je upřímný, varuje sám před sebou a klidně se nechá vyhodit z vlastního bytu. Vlastně jsem mu i celkem fandil, ale nějak jsem nepochopil, o čem to celé vlastně bylo. O lásce, sexu, přátelství, odpovědnosti nebo o finské muzice? Ta muzika mě svou zvláštností opravdu bavila, sex nic nepokazil a v tom ostatním jsem se tak nějak ztratil.

"Lo Pan? Kterej Lo Pan? Ta stará popelnice na kolečkách nebo ten deset stop vysokej zátaras?" I já jsem byl v době otevření prvních videopůjčoven hladový po snímcích, ve kterých se akce mísila s humorem a kouzly. Velké nesnáze v Malé Číně tato náročná kritéria vždy splňovaly, i když se jednalo jen o osvobozovací akci dvou slečen, kterou Burton skvěle odhláškoval, Wang snaživě odbojoval, Gracie s Miao Jin prokrásněly, Hrom s Bleskem i Deštěm pročarovali a Lo Pan rentgenově prokoukal. Mé hodnocení je samozřejmě ovlivněno nostalgií, ale ve svých nejlepších letech Nesnáze na čtyři hvězdy určitě měly.

"Já nešmíruju. To je přirozenej vedlejší produkt nudy." Takové štěstí, abych tři měsíce musel zůstat doma, mne patrně nemůže potkat. Kale je však příliš mladý na to, aby to viděl stejně. Nudí se a přestože nemá kávu ani koblihu, tak policejně šmíruje své sousedy za užití techniky počátku třetího tisíciletí. Mě přitom pobavil zejména potencionální vrah Turner, ale jelikož jsem se již díval nějakým tím Oknem do dvora, tak mě Kaleův příběh neměl čím překvapit. Přesto na mě působil svěžím dojmem a o okamžiky lehkého zamrazení taky nebyla nouze.

"Jenom debil by hrál ruletu. Vypadám snad jako debil? Sázím 4600 dolarů na číslo 23." Já se tedy nezbavuju hotovosti při hraní rulety jako Latigo Smith, ale zase se mnou není taková zábava jako s ním. Taky neumím pravidelně vysávat finance z nadržených dam a už vůbec bych nedokázal s usměvavým nadhledem sledovat nekompromisní boj o získání zlaté žíly v Očistci. Latigo je zkrátka skvělý, a i když jako původní šerif byl ještě zábavnější, tak jeho souboje s pravým či falešným pistolníkem Swifty Morganem stály za to. Možná by to tedy chtělo nějaký smysluplnější děj, ale jako slepenec více či méně vtipných scének to na mě funguje.

"Zaútočila na vás mnohonásobná přesila? - Ani ne. Byl jeden a takhle malinkej." Asterix sice na úvod stylově sejme čtyři Římany, ale pak je to už jen o tom, kterak si společně s Panoramixem dělají srandu z římských věznitelů. Marně jsem čekal na pořádnou záchrannou akci Galů nadopovaných zázračným elixírem, kterak si udělá letecký den s legií Římanů. Asi to něco vypovídá o mé neznalosti papírových příběhů, ale bez pořádného boje víc hvězd dát nemohu.

"Napadli nás takovou přesilou, že jsme takticky ustoupili. - Kolik jich bylo? - Dva." Nepoučitelní Římané se už zase pokusili dobýt galskou vesnici a to je vždy zdrojem dobré zábavy. Já bych tedy dal Římanům větší výhodu než drobnou indispozici Panoramixe, který je po ráně do palice nepoužitelný k čarodějnému vyvařování, ale alespoň něco. Panoramix je správně potrhlý, podvodný konkurenční druid taky není špatný, jenom toho boje by mohlo být trošku víc. Létající Římské legie mne totiž patrně nikdy neomrzí.