sheldonka.

Zavřít skupinu žen do luxusního domu a dávat jim stupidní úkoly, za které si můžou předělat "fasádu"? Ti Američani už opravdu neví, co by vymysleli.

Do detailů propracovaný děj. Opravdu všechno bylo promyšlené na 100%. Libuji si ve filmech, ve kterých se jedná o cestování časem a hraní si s myslí. Nemám co dodat k Leonardovi, toho můžu vždy a všude. Je pravda, že na začátku jsem se ztrácela v ději, ale jak vám všechno do sebe začne zapadat, nestačíte se divit. Pět hvězd jsem dala až po druhém shlédnutí, protože tohle je jeden z těch hodně složitých filmů, nad kterými musíte po skončení přemýšlet a hlavně je pochopit. A takové já mám setsakra ráda!

Dlouho jsem přemýšlela, jestli má vůbec cenu se dívat na filmové provedení a teď vidím, že bych zase o tolik nepřišla. Ano, je nemožné do dvou hodin nacpat celou knihu, ale tady byly vynechané klíčové scény a důležité věci. Přišlo mi to docela laciné, narychlo točené a amatérské. Mrzelo mě, že nebylo nabídnuto více prostotu vztahu mezi Christiane a Detlefem. Soundtrack skvělý, kamera laciná a hlavní hrdinové mi taky moc nesedli. Zase nemůžu tvrdit, že na mě film nezapůsobil, protože téma je opravdu silné a o filmy s drogovou tématikou se docela zajímám. Nicméně, kniha je nesrovnatelně lepší, radši sáhněte po ní.

Mám moc ráda filmy o obyčejných lidech, každodenních situacích a normálních problémech. Hned mi přijde, že jsou mi něčím blízké a okamžitě se do nich dokážu vcítit. Je vážně opravdu skvělé, že jeden takový film pochází i z českých rukou.

Filmy o rakovině mě nějakým neznámým důvodem přitahují a ráda se na ně dívám. Všechny jsou si podobné, ale každý je zvláštní něčím jiným. Now Is Good pro mě bylo milé překvapení. Dakotu mám velmi ráda, hrála s lehkostí, i když na začátku jsem nemohla přetrpět její nezájem k nemoci a protivné chování. Od začátku bylo jasné, jak všechno dopadne, ale i přes to jsem celý film sledovala se zaujetím a těšila se z krásného úsměvu Jeremyho, kterým mě okouzlil už ve War Horse. Sama sobě jsem se divila, že jsem si u konce docela dost pobrečela, naštěstí se mi nálada zvedla hned při prvních závěrečných titulcích, které doprovodila jedna z mých velmi oblíbených písní.

Jedna z nejslabších sérií, jakou jsem viděla. Nikdo mě neupoutal, úkoly nevynikaly a celé to bylo takové zdlouhavé a nudné. Na vítěze nemám co bych řekla, měl prostě štěstí, protože ve hře byli určitě lepší hráči.

Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?

Tak..hlavně, že jí je pořád do smíchu.

Pro mě dosud nejinspirativnější film (to samé se dá říct o knize), s jakým jsem se setkala.

Očekávala jsem krásu Norska a poutavý příběh. Ani jedno se mi nesplnilo. Závěr se dal předpovědět už v první třetině filmu. Chyběla mi tam hudba a větší zaměření na nemocného otce.