tenebrae86

Druhý hraný mondo dokument Bruna Matteiho, kde nás rozverná reportérka Emanuelle (Laura Gemser) seznamuje s neobvyklými sexuálními aktivitami a praktikami z různých kultur ze všech koutů světa. Opět tak jde o bizarní sled krátkých soft erotických scén, ukázky primitivních rituálů, ale třeba i vyspělosti japonské transplantační chirurgie. Uvidíme zde například spiritualistickou sexuální seanci, ďábelský sexuální obřad a orgie, svádění a felaci poníka před chlípným publikem, hromadnou masturbaci důchodkyň, skutečnou porážku prasete, nebo detailní operaci penisu... Zkrátka divák musí být hodně "nad věcí", aby se u toho bavil, což mě nedělá žádný problém a film jsem si dokázal užít. Doporučit ale mohu pouze podobně naladěným divákům a fanouškům pokleslé sedmdesátkové sleazy/sexploitation zábavy. Ostatní se filmu obloukem vyhněte.

Hraný mondo dokument, kde nás usměvavá Laura Gemser v roli Emanuelle provádí (nejen) nočními kluby z celého světa a přibližuje místní sexuální nezvyklosti a extravagance. Soft erotika se zvířaty, přeměna pohlaví během kouzelnického čísla, škola sexu... Zkrátka ukázky nevídaných bizarností, u kterých jsem se hlavně zasmál, ale najde se tu i několik drsných sekvencí z různých domorodých rituálů, kde se pro useknutou hlavu či genitál nejde daleko. Navíc skutečné obětování kohouta, při zajímavém rituálu macumby. Obsah tedy dostatečně zvrhlý, vtipný a za hranou běžné divácké snesitelnosti, aby mě to jako fanouška těchto ujetých italských filmů bavilo. Režisér Bruno Mattei natočil většinu materiálu, přidalo se pár scén z filmů Joe D'Amata a několik málo záběrů ze skutečných mondo dokumentů. Celkově příjemné překvapení.

Poslední díl Černé Emanuelle je takový slabší odvar toho předchozího, což byl WiP film Violence in a Women's Prison z roku 1982, který režíroval Bruno Mattei a mám dojem, že některé scény se točily souběžně právě s tímto filmem. Později projekt zřejmě dotočil Caudio Fragasso a celek tím podle mě hodně utrpěl. Snímek je strašně nevyrovnaný, zábavné scény se střídají s debilními, v jednu chvíli jsou herci jakoby nepřítomní, načež začnou v jiné scéně až trapně přehrávat a často se tu někdo snaží neúspěšně napodobit D'Amata. Jasně, Bruno měl taky své mouchy, ale Fragasso je opravdu tvůrce bez jakékoliv sebereflexe. No snažil jsem se na to dívat co nejvíce nekriticky, ale na filmy o Emanuelle z roku 1977 to nemá ani náhodou, úplně to pozbylo všechny umělecké hodnoty. I sexploitation prvků výrazně ubylo, Laura se dokonce ani nesvlékne a soundtrack tentokrát taky za moc nestojí. Kdybych chtěl nutně srovnávat, musel bych s hodnocením asi níž. A to já nechci, takže raději vypíchnu pár překvapivě krvavých scén, brutálních přestřelek a relativně uspokojivé množství násilí a nechtěného humoru. Jako osmdesátkový akční trash to není úplně k zahození.