tenebrae86

Levná italská kopie australského paranormal hororu Patrick z roku 1978. Telekineze a podobné schopnosti mi ve filmech nic neříkají a původní Patrick mě moc nebavil, ale i tak jsem byl na tuhle verzi zvědavý, jelikož Italové byli jak známo v hororovém žánru mistry. Bohužel první půlka je totální nuda. Vlastně celých 50 minut se doslova vůbec nic neděje! Celé to působí děsně amatérsky a nebýt krásných žen a všudypřítomné nahoty, pravděpodobně bych film po 20 minutách vypnul. Erotiky je tu opravdu hodně, až jsem si chvílema říkal, jestli náhodou nekoukám na nějaký soudobý porno horor od Joe D´Amata. Stylem by to odpovídalo, ale troufám si říct, že D´Amato by to natočil lépe. U jeho filmů se totiž nenudím, ani když se v nich nic neděje. Vydržet těch 50 minut bylo utrpením, ale pak se jako lusknutím prstu změní tempo, zhoustne atmosféra a začnout se dít věci. Scény úmrtí a gore efekty jsou tady možná přehnaně perverzní a samoúčelné, ale naprosto libové a i zkušeného diváka dokáží zneklidnit. Už se mi dlouho nestalo, abych u filmu na znamení obdivu zhnuseně kroutil hlavou. Bravo! Fakt škoda té první půlky, tu tvůrcům neodpustím a více než 3 hvězdy filmu neudělím, ale jsem rád, že jsem ho vydržel zkouknout celý. Vyplatilo se to.

Standardní, pěkně natočený spaghetti western, který by mě asi úplně minul, nebýt tří jmen v titulcích: Franco Nero, George Hilton a v prvé řadě Lucio Fulci. Fulciho tvorbu znám dobře a ani zdaleka to pro mě není pouhý "Godfather of Gore", takže jsem od filmu nečekal nic, co bych nakonec nedostal. Rejžův výjimečný cit pro jednotlivé záběry, plus výkony (nejen) obou zmiňovaných herců, dělá z jinak spíše průměrné žánrovky celkem zajímavou podívanou. Ale přiznám se, že Hiltona jak ho mám rád, tak tady mě fakt sral. Respektive jeho postava mě srala. George byl super, ale jeho charakter Jeff byl zralý akorát tak na facku. I proto nakonec udílím "pouze" tři hvězdy, i když do své sbírky blu-ray si tento kousek rozhodně pořídím a všem fanouškům spaghetti westernů jej mohu vřele doporučit. Hodnocení 70%.

Film u kterého chápu jakékoliv hodnocení. Ultralevný sedmdesátkový mix pokleslých podžánrů jako women in prison, sword&sandals a blaxploitation v totálně trashovém provedení nemusí zaujmout každého. Objektivně je to příšerný brak, ale pro mě osobně i dobrá zábava a to je to, co u filmů hodnotím. Hlavně druhá půlka se mi moc líbila a dokonce jsem si i během ní vytvořil k postavám vztah. Ústřední partu holek jsem si hodně oblíbil a o jejich osudy se strachoval. Nejvíce zaujaly Pam Grier, Lucretia Love a Maria Pia Conte. K tomu Rosalba Neri v záporné roli, hodně násilí, minimum studu všech zúčastněných a legendární Aristide Massaccesi za kamerou. Žánrový fanoušek tu zkrátka má na co koukat.

Kvalitou srovnatelné s prvním dílem. Opět tu není moc napětí, ale zábava je to dobrá. Nudil jsem se pouze při ubíjejících dialozích řešících naprosto nezajímavé vztahy mezi postavami. Ale jinak si nemám na co stěžovat. Odpočinkový krvavý slasher z táborového prostředí s fajn obsazením a skvělým soundtrackem. Hodnocení: 75%.

Vkusně a stylově natočený "horor" plný nostalgie, oblíbených klišé a typických žánrových rekvizit včetně krvavých a gore efektů. Moc mě bavila ta dobová stylizace. V devadesátkách jsem vyrůstal a hodně detailů mě tady chytlo za srdíčko. Nemluvě o tom parádním soundtracku. Scénář je sice děravý jako řešeto, mnohokrát jsem se pozastavil nad  logikou některých situací a musel překousnout časté pubertální výlevy dospívajících postav, ale čert to vem. Příběhy o čarodějnicích mě většinou zaujmou a nejinak je tomu i tady. Jediné co mi opravdu chybělo, byla alespoň špetka napětí. Postavy mi byly spíše sympatické, ale strach jsem o ně bohužel neměl (kromě úvodní scény s Mayou Hawke, ta byla fakt děsivá a navnaďující ). Zvláštní, že dnešní slashery se prakticky úplně obejdou bez napětí i strachu a přesto tak nějak fungujou. A koukám, že i když jde o horor pro teenagery, vyšší hodnocení tomu tady dávají spíše lidi přes třicet. Zajímavé :). Každopádně povedená první část trilogie. Už se těším na pokračování. Hodnocení: 75%

Soubor budovatelských písní, jejichž interpreti byli pečlivě vybráni na základě politických názorů, rasové příslušnosti, sexuální orientace a genderové identity. Neomarxistická propaganda v celé své nepokryté "kráse" a v neposlední řadě totální audiovizuální teror.

Odpočinková, lehce morbidní záležitost pro všechny vyznavače toho nejperverznějšího humoru a hrubozrnného filmového násilí. Místním úchylným zvědavcům a pokryteckým moralistům, kteří  berou vše smrtelně vážně a tak rádi dávají podobným věcem  odpad! film výrazně nedoporučuji. Srpski film už je dnes vlastně klasikou, hlášky jako "To je film", "Naše hvězda vyskočila z okna", "Začni tím klukem" a v prvé řadě "New born porn" doslova zlidověly (sám je v osobním životě často používám) a na postavy Vukmira a Miloše zkrátka nelze zapomenout. Nejkrásnější scény: Znásilnění a dekapitace ženy připoutané k posteli, šukání vlastního syna do zadku a pak samozřejmě pedo-nekrofilní závěr, který nemá ve světě filmu obdoby. Samotná slavná scéna mrdání novorozeněte mě sice moc neoslovila, ale jinak se má zvrácená duše naprosto skvěle bavila po celou stopáž. Prostě kultovka, na kterou se výborně balí holky (bez ironie).

Dějově lehce zmatený mix gialla a poiziotteschi, který mi sedl až při třetí projekci. Ze začátku mi trošku dělalo problém udržet pozornost, ale nakonec jsem přistoupil na Martinovu hru a film mě bavil. Největší problém bylo skousnout ty cirkusácké čísla a podivný dětinský humor v některých scénách. Celkově je ve filmu hodně povedených vtípků a hlášek, ale na můj vkus je toho "bláznivého" humoru chvílemi až příliš. Hudba je taky občas super (ústřední motiv) a občas příšerně kolovrátková. Neznalým zájemcům o tento žánr bych tedy raději od Sergia Martina doporučil jiné tituly. Ale i tak musím hodnotit kladně, jako zkušený žánrový fanoušek jsem si tam to své našel. Bavili mě známí herci, hezká děvčata, sedmdesátkový styl, kamera, mistrovsky nasnímané scény vražd, povedené akční sekvence, honičky, přestřelky a spousta neotřelých režijních nápadů i tvůrčích postupů. Hodnocení 75%.

Další skoro až raritní italská žánrovka, která je v současnosti dostupná na Netflixu. Po relativně slabším "Na plný plyn" tu máme další poliziotteschi od Stelvia Massiho a tentokrát je to opravdu zábavný a výborně natočený kousek o černých sázkách na hardcore motokrosových závodech. Ne že bych byl zrovna fanda motokrosu, ale film mi zkrátka sedl. Má dobrý spád, adrenalinovou akci, chytlavý děj i napínavé scény. Plus sympatická ústřední dvojice závodníků (Fabio Testi, Vittorio Mezzogiorno), krásná krajina, skvělá kamera i obraz. Nuda se v žádném případě nekoná. Závěrečný závod mě pak totálně rozsekal - brutální a efektní smrtelné nehody, srážky a krutá zranění, figuríny létající vzduchem, regulérní vraždy a publikum dělá jakoby nic. Vše totálně přepálené až se člověk musí smát, ale dobré, velmi dobré :).

Je strašně super, že Netflix začal houfně přidávat tyto polozapomenuté italské žánrovky. Konkrétně zařazení tohoto sedmdesátkové poliziotteschi mě velmi potěšilo, jelikož bych se k němu asi jen tak nedostal. Luc Merenda byl fajn, hodně se mi líbil místy až dark synth soundtrack a akční sekvence, honičky i přestřelky mě bavily. Na druhou stranu, scénář mi přišel až moc na hlavu. Sacchettiho práci mám rád, ale tady bylo až příliš nepravděpodobných a nelogických vyústění, hloupých hlášek a podivného chování postav, že to bylo moc i na mou tolerantní povahu. A do toho humor. Ten to celé táhl o třídu dolů. V poliziotteschi bývá humor zpravidla obsažen, ale občas je to opravdu špatný a dětinský humor, jak z nějaké přiblblé grotesky. Bohužel, Napoli si ribella je právě tento případ.