Jablkohruska

Povrchní slátanina. Symbol dnešní doby, ve které si na nějakou hloubku často už jen hrajeme. Kam se v této "pohádce" poděly hodnoty, etika, poselství? Nevzpomínám si, kdy naposled mě nějaký film natolik znechutil. Kdo chce modernizovat pohádky, ať se podívá na loňské Sedmero krkavců. V něm je totiž obsažené všechno to, co tento snímek zoufale postrádá.

Ano, z obsahového hlediska je to docela hodnotné video, které o lecčems vypovídá. Je bizarní a šokující a umožňuje nám náhled do způsobu života (nebo spíše přežívání) lidských trosek, které občas potkáváme na ulici. To však nic nemění na tom, že je to stále jen video, prosím vás, není to film! To, že je tento "výtvor" hodnocen zde na ČSFD jako nejlepší amatérský film, je výsměchem nejen všem skutečným amatérským filmům, ale zároveň i těm filmařům, kteří se podobné tematice, jaká je v tomto videu zachycena, věnují profesionálně - například Heleně Třeštíkové. Pokud by měla být jediným kritériem hodnocení výpovědní hodnota, mohli bychom sem rovnou přidat jako amatérské filmy třeba záběry různých požárů, povodní a podobných katastrof, které natáčejí televizní diváci na své chytré telefony a televize je následně používají v sestřizích ve svých zprávách. A pokud bychom měli hodnotit dokonce pouze bizarnost, měly by právo se tu jako amatérské filmy objevit (a pět hvězd dostat) desetitisíce anonymních videí z YouTube, za všechny uvedu alespoň již legendární Foku me. Snad uznáte, že je to hloupost a že takovéto věci si zkrátka a jednoduše těžko označení "film" zaslouží a stejně tak těžko budou na filmovou databázi patřit. Takže - za výpovědní hodnotu pět hvězd (nebo možná čtyři, protože mluvenému slovu ne vždy bylo rozumět), za bizarnost taky plný počet, ale JAKO FILM si to nezaslouží nic jiného než odpad! - a snad ani ten ne, protože to tady vůbec nemá co dělat.

Devadesátiminutové nic. Pár momentů, ve kterých člověku mírně zacukají koutky, se tu sice najde, ovšem je nutné je hledat pod mikroskopem. O to více se však dá zažít chvil, ve kterých nelze dělat nic jiného, než prostě jen nevěřícně civět na obrazovku a říkat si, jak je něco takového vůbec možné. Koneckonců - jak může vůbec vypadat film, ve kterém se na jednom místě objeví Hroch spolknutý hrochem, zpěvačka s brýlemi pro nedoslýchavé a "zákeřní kontrarevolucionáři"? Celkovou "atmosféru" dokresluje umělohmotný tlustokožec (který už nemohl působit nepřirozeněji), nesmyslné dialogy a nulová kvalita zvuku. O absenci jakéhokoliv vyústění - vlastně přesněji řečeno o absenci jakéhokoliv znatelného děje - už pak není ani třeba mluvit. "Dnes byla zrušena cenzura. A kdo se o to zasloužil? Hroch!" 5%. A to ani nevím, za co vlastně.