Ragdoll

Zhruba za půlkou už jsem měl co dělat, abych film dokoukal až do finální 229. minuty a upřímně bylo potřeba více, než jen láska ke kinematografii. Ano, je to překrásná podívaná doprovázená impresivní hudbou s penězi nevyčíslitelným hereckým obsazením a kdo řekne jinak, měl by se navěky stydět. Ale vydržet pouhé dvě hodiny u dramatu, které se většinou nedá ztvárnit příliš poutavě a pokud trvá delší dobu, vyžaduje velkou dávku odhodlání a ustát to po téměř dvakrát tak dlouho je opravdu nelehké. Proto myslím (jako jeden z mála), že by filmu výrazně prospělo zkrácení alespoň o hodinu. Je ovšem pěkné, jak si snímek dokáže hrát s vašimi pocity...

Film, z něhož se postupem let stala naprostá klasika, po které se nikdy nemusím bát sáhnout v případě nudy. Sylvester Stallone ukázal, že není pouze svalnatá gorila hodící se do béčkových akčňáků, ale že je hereckou ikonou pro spoustu lidí. V jeho kariéře je více kvalitních snímků, Rambo je však jednoznačně nejlepší, ať už kvůli dobrému soundtracku či scénáři. Žádných hollywoodských přehnaností (stovek mrtvých, přebytku nerealistických akčních scén) se díky bohu nedočkáme a výsledkem je velmi dobrý, nenucený film, se kterým budete spokojeni. 95%.

Ano, mírný pokles již lze vidět a je jasné, že po pátém díle se jedná o nejhorší film ságy, ale já jsem se výborně bavil. Jde to pořád dokola, Rocky si najde nějakého hlavního protivníka, Rocky trénuje, Rocky bojuje. A vždy vyhraje. Mimo to, že snímek má opravdu na chlup stejný průběh jako předchozí díly, jsem žádný hrozivý pokles kvality nezaznamenal. Mr. T je po usměvavém Weathersovi zcela jiný typ záporáka, tudíž i zápasy s ním probíhají trochu jinak a bylo příjemné se dívat, jak tou svou velkou hubou konečně dopadl na zem ringu. Contiho tvorba, zvláště track Eye Of The Tiger, mě dokáže adrenalinově nabudit více než cokoliv jiného (kromě RATM) a je perfektní volbou, když si jdete například zaběhat. Rocky je tak trochu srdcovka, nedokáži říci, kolikrát jsem si celou sérii nebo jen jednotlivé pasáže pouštěl, a vždy mě bavily stejně. Smířlivých 80%.

Atmosféra... Jaká atmosféra? Prosím vás, vždyť to nebylo ani kapku napínavé! Na svou dobu určitě skvělá vizuálnost, tajemná hudba a příjemný Kurt Russel, který mimochodem jako jeden z mála něco hraje, ale nálepku horor bych okamžitě strhl a nahradil ji slovy brutální akční film. Měl jsem chuť se bát a v pár chvílích to i vypadalo nadějně, ale po půlce už mi bylo jasné, že mě Věc nevyděsí ani trochu. A podivné zakončení na mém dojmu nepřidalo. Někdy už musím přestat věřit všem kladným ohlasům a pěkným hodnocením, a podívat se sám za sebe, abych neměl tak vysoká, a ve finále nenaplněná očekávání. 50%.

Kouzelný seriál, který mne rozzáří pokaždé, když ho vidím na obrazovce a připomene mi krásu mého překonaného dětství. Nedokázal bych spočítat, kolikrát jsem ho dokola celý viděl, ale vím, že mě to nikdy nepřestalo a ani nepřestane bavit. Dnešní české seriály i filmy jsou jen urážkou těm tehdejším, kde se vyskytuje jen pramálo nepovedených, ale i ty horší jsou většinou přijatelné. Arabela je opravdu jedinečná, plná skvělých postav a pohádkové atmosféry, která si svou cestu najde úplně ke každému. 90%.

Nevidí se, aby měl v pornu příběh hlavu a patu, dokonce jsme se dočkali kvalitních herců, takže z filmového hlediska jsem víceméně spokojen. Dobré je, že stopáž není zbytečně přepálená, hodinka a půl je tak akorát, déle už bych v pozoru zůstat nevydržel. I erotická stránka se povedla, ale to je otázka preferencí, někomu se atmosféra a vzhled žen v osmdesátých letech nemusí zamlouvat. To však není můj problém a mohu říci, že Taboo je zatím nejlepší pornofilm, co jsem viděl. 80%.

Solidní snímek, který sice pochází z prostředí boxerského ringu, ale ve skutečnosti je o životě psychicky nevyrovnaného muže, jenž si namlouvá, že je úplně normální, i když tomu tak ve skutečnosti není. Četl jsem zde přirovnání k Rockymu, ale ten je přeci natočen úplně jiným způsobem, kde box je opravdu na prvním místě, takže jakákoliv filmová podobnost je vzdálená na míle daleko. Vykreslené a velmi příjemně zahrané charaktery jsou toho důkazem, stejně jako realistický a každou minutou rozkvétající příběh, který vyvrcholí k očekávanému konci: za každým úspěchem přichází pád (v tomto případě poněkud tvrdý, kde si Jake konečně uvědomí, že celou dobu chyboval on). Jen nechápu, proč je film černobílý, vždyť není tak starý :). 90%.

Pokaždé, když na konci finálního zápasu rozhodčí odpočítává a Rocky vyhraje o jedinou vteřinu a rozezní se epická, emocionální a především velmi heroická hudba, člověk se cítí naprosto povznešený a má chuť jít okamžitě cvičit, jelikož ten adrenalin v sobě nejde násilně dusit. První snímek, kde Sylvester ukázal své režijní kvality, protože je správně depresivní, snad i více než jednička a příběhově se nejedná o nějakou z vody uvařenou patlaninu, kam tvůrci cpou všechny možné kraviny, aby zabrali co nejvíce času a mohli se konečně dopracovat k onomu souboji. Rockyho problémy totiž působí věrohodně a tudíž se člověk rád podívá i na, někdo by mohl říct zbytečné pasáže, které předcházejí očekávanému vyvrcholení. Jeho trénink opět bere dech a přidává sebevědomí a kuráž, kde slavný výběh schodů s celou Philladelphií za zády je dnes ještě legendárnější než podobná situace ve Forrestu Gumpovi. Zase příliš podceňované hodnocení u mne nenachází ospravedlnění. 90%.

Sci-fi neholduji a pokud mohu, tak se mu vyhýbám. Jenže neshlédnout tuto legendu by byl zločin a tak jsem po dlouhé době odolávání konečně film stáhnul, nahodil titule a sluchátka a pozorně koukal. A doteď zůstává tím nejlepším hororem, jaký jsem kdy viděl. Atmosféra by se dala krájet, strašidelností a bojácností tvůrci neplýtvali ani náhodou. I vizuálními triky se film dokáže vyrovnat těm dnešním, některé bez problémů předčí (i po třiceti letech vypadá postava Vetřelce velmi realisticky). Ridley Scott zvládl něco, co jen tak někdo nezopakuje (jen finální scéna s monstrem v kokpitu nastavila laťku nedosažitelně vysoko).

Po celý film jsem nepocítil žádný záchvěv zamrazení, nebyl jsem vůbec napnutý, spíše pro mne sledování bylo nudné a nezáživné. Lekl jsem se pouze jednou, když Michael zavraždil dívku v autě, ale jednalo se pouze o element překvapení, strach je příliš silné slovo. Trvá dlouho, než se děj dá do pohybu a skoro nejde poznat, jestli už ten okamžik konečně nastal. Řekněme, že to je posledních dvacet minut. Několik mladých, rozmazlených teenagerů je v této sekvenci ubodáno či uškrceno, bohužel jsem jednotlivé scény přešel bez mrknutí oka, jelikož hlavní hrdinové jsou krajně nesympatičtí a tudíž mi byl jejich osud brzy ukradený. Navíc mě přímo bolelo pozorovat jejich otřesné logické chyby (prozkoumávání domu naprosto po tmě s vědomím, že něco není v pořádku, celý útěk Laurie před vrahem byl směšný, až jsem se přímo smál té stupiditě a finální chvíle v domě vůbec nemá smysl komentovat) a neschopnost herců vyjádřit jakékoliv emoce nám neumožňuje užívat si film naplno, je to jako koukat na parodii. Slabý průměr, s mými očekáváními jsem tvrdě narazil. Asi si jdu pustit Pátek Třináctého pro zlepšení nálady...