pipapa

Skvělí tzv. neherci (víme kteří) = hvězda. Jinak co se těchto lidově-intelektuálních patlanin, hrajících si na velké umění a sebraných pod hlavičkou "nová vlna alias zlatá šedesátá", týká, není opravdu o co stát = snaha o zatažení západní dekadentní kultury do socialistického kina skončila téměř vždycky uměleckým dyzástrem, oslovujícím jedině tak kulturní analfabety a anti-socialistické vypláchnuté mozky.

TOP satira na tzv. demokratické vlády a na falešnou demokracii vůbec (v ČR před r.1948 a od r.1989 nanovo a tentokrát i donucená pod tlakem boje o světovou moc postupně odhalit svoji pravou tvář - fašistickou!). TOP herecké osobnosti. TOP dynamická režie. Jeden z TOP filmových počinů v historii čs.kinematografie na stále více a více aktuální téma. .....Tupí obdivovatelé "nové vlny" šedesátých let, jděte se vycpat!!!

Tuctový námět a totálně nezvládnutý. Komika chladná, mrtvá, vlastně veškerá žádná. Všichni mluví extrémně rychle, jako kdyby někam pospíchali, k tomu se chvilkami polykají celá slova nebo jejich části a to všechno leze divákovi enormně na nervy. Alastair Sim nebude komický ani kdyby se na hlavu postavil, Margaret Rutherford má zde ještě daleko do slavné "Miss Marple" a ztrácí se v kontextu této šedivé a nezábavné rádobykomedie jako jehla v kupě sena...V podstatě se celou dobu díváme jen na bandu učitelů v čele s Alastairem Simem a bandu učitelek v čele s Margaret Rutherford, jak lezou sem a tam a kvůli rozdílnému pohledu na věc neví, jak vyřešit situaci vzniklou ubytováním dívek v chlapecké škole...Ne, děkuji, nikdy více!

Stačí vidět jednou za deset let - dvě hvězdy. Třetí hvězda je za přepychový původní dabing, který pro čs. obecenstvo zvedá tuhle taškařici ještě o třídu výš. V tomto dabingovém přepychu je dokonce jeden naprostý unikát - Miroslav Homola jako milionář Osgood Fielding (Joe E. Brown) v telefonátu mezi Osgoodem a Josefínou (Tony Curtis) - pro mě nejzábavnější minuta z celého filmu, vlastně jediná, na kterou se vždy po deseti letech těším. Závěrečný dialog s nečekaným vyústěním (bombou!): "Nikdo není dokonalý" je geniální - v té době opravdu překvapivé, komické a odlehčující.

Prostředí ženské věznice mě vůbec nepřitahuje a film, který se komplet celý odehrává jen zde, jakbysmet. Ale vsadila jsem na záruku kvality = režisér a obě hlavní představitelky, donutila jsem se to zkouknout a vyšlo to. Dvě úplně odlišné herecké extratřídy se tu pod unikátním vedením skvělého režiséra dokonale doplńují. "Šílená" Magnani srší opět nadpřirozenou energií a je kouzelná a strhující, Masina dovede bravurně zahrát nejen ušlápnuté děvenky nebo "klauny", ale dokáže to i jak se patří rozpálit. Ke všemu jsou i všechny ostatní "vězeńkyně" herecky vynikající. Malý "štěk"(minirole) Alberta Sordiho je zahraný neuvěřitelným a nenapodobitelným způsobem...Vedle úchvatné adaptace "Romeo a Julie"(1954) další filmový skvost Renata Castellaniho.

Ó, Matko! Nový pokus a opět jsem to celé nedala. Je to stupidním námětem nebo nepovedenou   režií nebo obojím? Hrůza sledovat hereckou elitu, jak se plácá v něčem tak bezduchém, nicneříkajícím a totálně nudném. Slavínský musel mít slabou chvilku nebo se zbláznit či měl nějaký nám neznámý důvod, proč zfilmoval takový blivajz. Snad pro děti a skalní milovníky hrubosrstých foxteriérů? Doba vzniku nemůže být omluvou = je totiž holý nesmysl si myslet, že Slavínskému drželo SS bouchačku u hlavy s tím, že musí natočit právě tohle a takhle a v té samé době se točily i kvalitní filmy. ...Bobíka jsem viděla a už ho nechci ani vidět!

Pro mě napoprvé téměř nekoukatelné hlavně díky dosti nesnesitelné (projevem i hlasem) Boženě Obrové (slečna-desátník)...Film, který mě oslovil až po několika reprízách. A nakonec jsem si zvykla i na Obrovou, které se musí přiznat, že zahrála roli slečny-desátníka perfektně. Malý Emánek-naháček je rozkošný.

Když nezpívají nebo neřvou žáci, tak řve Štěpánek a jiní ochmelkové. Film, kterému jsem dlouho nemohla přijít na chut´...Temperamentní Míla Pačová je v roli Markyty (a jako vždy a všude) skvělá. At´ tak nebo tak, už dávno a hlavně dnes patří i tohle dílko do pokladnice světové kinematografie.

Ani pár explicitních obrazů chlapeckého a ženského těla ani Ingrid Thulin nezachrání tohle skandinávské dekadentní fiasko. Už úvodní zdlouhavý teatrální porod se spoustou blábolů a šaškaření kolem mě totálně otrávil a po všem tom otravném lezení po domu sem a tam a přitroublém filozofování se rázem zbavíme dlouholetého psychického traumatu tím, že vyhodíme něco do povětří!? Mě tedy Mai Zetterling nešokovala, ale unudila k smrti. Už nikdy více!

Podružný námět, zpracovaný totálně nezábavnou formou. Netrvalo dlouho a brala jsem to rychloposuvem. Stále se jen leze sem a tam, blábolí se o tom i jiném, děvenka hledá vzrušení v hororové červené knihovně a občas v bujné fantazii vidí sama sebe jako součást toho, co právě čte. Nakonec v touze po hororových prožitcích přijme pozvání do starobylého opatství, kde se její bujné fantazie přehoupnou do zcela jiné a nečekané reality... Díky, nikdy více!