padina

"Jako kluk jsem si hrával u Berouna v jednom lomu." Česká scifi z let minulých s morálním přesahem do současnosti, a tím pádem dosud věčně zelená. ... Má všechno, co má scifi mít - sci i fi, emzáky, romanci, napětí, tajemství, skepsi, naději, konspirační nádech, chladný nehysterický thrill... To všechno decentní, nenásilné, rozvážně plynulé, neklipovité, neagresivní, civilní, střídmě logické, neokázale heroicky prosté, a tím mnohem působivější, než uřvané explozivní přehnaně akční počiny ušácké provenience. Plus jsou tu sympatičtí herci, slizští zloduši v čele s mým milovaným Otto Ševčíkem, a poněkud beznadějný konec bez happyendu, zlehka tklivě bizarní, ztracené světlo na konci tunelu. A naprosto dokonalá hudba.

Poeticky teskná balada o osudové osamělosti metaforických modrých ptáčků a cestě nelítostného meče, překonané cestou ctnosti, mravnosti a milosrdenství. Atmosféra se nese v snovém souznění, děj pozvolna a malebně plyne jako čas poznání, nadějeplný konec uzavírá rozhodující kapitolu příběhu protříbeného života.

Mám ráda Momou, Indiány i motorky, ale tady je všechno naprosto zabitý. Nuda, střihem zničená atmosféra, Indiáni jako vystřižení z gipsy vesnice, nesympatické zlomkovité postavy. Zdlouhavá depkoidní slátanina.

Tak tohle jsem neměla dělat. Kdysi příběh, který ve mně zanechal matný, leč silný dojem působivé středověké atmosféry, dnes notně vyčpělý, zbytečně zdlouhavý a nudný. Protivné postavy, a ani jediná sympatická osobnost. Sofii Loren jsem snad nikdy a nikde neviděla tak hrůzně a pateticky přehrávat, o zbytek katastrofy se postaral prapodivně sekvencovaný děj. Ne, dvakrát do stejné řeky se prostě nevstoupí. Dvě hvězdy za vzpomínku a za kostýmy.

Klišé - nuda - klišé - nuda... atd da capo al fine. Sci-fi? Leda omylem. Psychodrama? Ani náhodou, jen školometské "odhalování" toho, co o sobě jako lidé dávno a dobře víme. Mírně hororovou atmosféru ubije v druhé půli rozvleklá monotónost, a jedna protivnější postava než druhá. Logika nula. Asi tak 2 minuty před koncem se "nečekaně" ukáže, že druh člověk je ještě větší sviňa, než jsme doufali. A to je tak všechno. Což je dost málo. Stejně jako Hapretor jsem spíš čekala, že (cituji) "na konci vyjde najevo, že jsou všichni živí a že emzáci si váží života více než my - lidé". Nebo aspoň že i ta zrůda, která prasácky všechny přežije, nakonec taky chcípne, potažmo se jako vítěz za odměnu stane pokusným králíkem v emzácké laboratoři. Jenže to by asi tvůrci považovali za příliš předvídatelný závěr a zvolili jiný, - SPOILER - //od začátku avízovaný. // Takže celkový smysl mi unikl, pointa veškerá žádná, snad kromě trapného deja vù, které vzbuzuje obavy z pokračování ve stylu "pes jitrničku sežral" (ale u toho už já nebudu).

Po protrpěných šesti epizodách to vzdávám. A ne, ani oplešalej Spader to nezachrání, spíš naopak.

Tupá neakční nuda. Do toho nervydrásající chlapečkové synáčkové Kosugi, nesmyslné úniky... Souboje minimalistické, sporadické, kratičké a dost chabé - Kosugi dělal choreografii bojových scén? To snad měl celou dobu těžkou kocovinu. Zlatej, a přitom o dva roky starší, Ivan Kračinskij. Je mi líto, ale ani za JCVD (kvůli kterému jsem to zhlédla), ani za Třísku to na žádnou hvězdu prostě není.

Ona to ve světě pohádek může být taky pěkná drsňárna. Ale neskutečně mě štval ten pes proměněný v prince. Viděno až v dospělosti, takže bez nostalgie, a přesto jsem propadla romanticky lehce absurdní pohádko-fantasy atmosféře příběhu. Asi jsem infantilní, a jsem tomu ráda.

Takhle to dopadne, když se scénárista/režisér magistr Kelly namísto tvoření Sirael montuje do (kvantové?) fyziky.

Milá dobrodružná fantasy, sice žádné hlubokomyslné sondy, ale to snad ani není očekáváno. Příběh v mezích B+ normy. Sympatické postavy, hlavně příjemně nesupermanovsky talentovaný pan Ridley. Ironse nemám ráda, takže mě jeho výkon neiritoval, jen patřičně zapadl do mojí dávno mu vyhrazené škatulky. Naopak mám ráda Bruce Payneho, který odvedl padoucha jak se patří. Trpaslík a elfka nechyběli, i když byli trochu jen tak do počtu. Drobné nedostatky hladce přehlédnutelné. Občasné pomrkávání na příbuzné filmy potěšilo. Konec mohl být dotaženější, a poslední scénu jsem nějak nepobrala, nicméně lze se domýšlet čehosi pozitivního. Celkově spokojenost, bavila jsem se. Souhlas s hodnocením Ryuuhei.