padina

Po praštěném Elysian Kingdom z první série tvůrci vyplodili cosi ještě mnohem strašně strašnějšího. Dokonce i horšího, než bych při svém pesimismu čekala. A přitom to mohla být tak emotivní kapitolka! ---- Jediné dva světlé okamžiky: 1) Chapel/Spok - vyřešeno - SLÁVA!  ---- 2) Zmíněna Carol - příjemná reminiscence. ------ Ovšem  brežněvovsky obočnatý Kirk mi vadí velice i se svým bráchou vzhledu Milouše ze Saturnina. V alternativních realitách byl alternativní vzhled částečně, ač jen nepatrně, přijatelný. Ve "skutečném světě" je pro mě nesnesitelný. --- A La'an budou muset asi utopit jako Tashu, aby Jima navždy neklofla. --- Závěrečný heroický sbor už jen dílo zkázy dokonal, chyběly jen jazzové ručičky.  ---------- P.S. Pořád mi vrtalo hlavu, co mi připomíná Spockovo "I am ex" - a už to mám - Kukurovo "Nech brouka žít".

Vůbec to nebylo tak špatné, jak to tady vyznívá. A po strašlivých naprosto plytkých, prázdných stupiditách dvou předchozích let jsem letos spokojená. ---- Není to úplně prvoplánová pohádka, ačkoli zase je to pohádka, takže filosofické pozadí přece jen vyčnívá méně než třeba v Mistrovi a Markétce, který mi scéna svodů hodně připomínala. --- Konec s převědčováním, že a jak peklo vlastně prosazuje spravedlnost, je téměř heretický, ale když se nad tím člověk zamyslí, ono tomu peklu nic jiného ani nezbývá, než spravedlivě trestat. ---- Denis Šafařík přes svoji hubenost a subtilnost má v sobě něco, co je vnitřně silnější než jeho křehký fyzický vzhled a starší než jeho 25 let. Snad se na něm podepsala baleťácká dřina v dětství, nebo fyzické obtíže z ní plynoucí, možná světoběžné zkušenosti, prostě má v sobě něco… je ne sais quoi, co mu dodává skryté a na první pohled naprosto nenápadné, nicméně bytelně mužné charisma. - A jo, taky mi připomínal mladičkého Neckáře. ----- Zato Anna Kadeřávková jako by se nedokázala oprostit od postavy puberťácké Roziny, princeznovského v ní moc nebylo. ----- Nepochybnou vadou na kráse byly zpěvy a tance, které se sem moc nehodily, ačkoli samy o sobě nebyly nijak nesnesitelné, jen by bez nich bývalo bylo lépe, roztříštily a oslabily děj. ------ A vztahování k Jiráskovým historkám o Žitovi pocházejícím z Dubraviovy verze? Ale no tak, to je taky jen neověřitelná legenda - a nakonec, tohle je přece povídání o Žitově raném mládí… (¨V zájmu subjektivní objektivity o jednu hvězdu nadsadím)

Děj nudný, roztahaný, bez invence. Splácanina všech myslitelných žánrů a klišé. Herci buď tragicky přehrávají nebo se přetrapně pitvoří. Jedinou výjimku z tohoto pravidla tvoří mladší klon Zdeňka Trošky, Martin, který se "jen" slabomyslně usmívá ať se děje cokoli. A krutě maskovaný Vaculík tomu nasadil korunu.

Příšerná karikatura Fringe. Nuda, chaos, nuda… absurdní logika… já nejsem já… jediný řešení - zabít… nuda… retrospektiva… ještě větší chaos, nuda, nuda… Ani laciné psychologizování, ani postelové hýkání, ani jak pravil BoPo: "Nadužívanie odhaleného ženského poprsia" to rozhodně nezachránilo. A vůbec žádný dobrý, nebo aspoň sympatický, herec, natož postava.

Nemám ráda westernové prvky ve fantasy/sci-fi (SPOILER - spory o vodu a potažmo "ranč"). Nemám ráda, když hrdinové "realisticky" chátrají a degenerují, a nemám ráda, když moudří starci dementnějí. Hrdinové mají umírat mladí a silní, bohatýrskou obětní smrtí (SPOILER - ne náhodným nabodnutím na klacek), nebo vůbec. Moudří starci mají umírat jako stoičtí filosofové v zájmu vyššího principu mravního ( SPOILER - ne jako sešlé fňukny). A nemám ráda laciné začlenění dětí v akčňácích, zejména těch "roztomilých" s velkýma očičkama. Ale na druhou stranu jsem se nenudila. A oceňuji poslední záběr.Takže takový průměr.

Totální znechucení, zvyknout se nedá, naopak - čím dál, tím hůř. Asi všechno už vypsali FrediaK, loki5, biergof, Katka232, Gimp, DarkSikorski, Panfik a KeittoRoche. Ale na rozdíl od cyphercz pro mě to Lorca to nezachránil, a dokonce ani Michelle Yeoh, kterou mám ráda. Silou vůle jsem dokoukala 1. sérii, na další nemám ani chuť, ani sílu.

Když budu děj brát jako komatózní stav, tak se všechno dá celkem pochopit, ve snech mají logika a reálie své vlastní zákonitosti hraničící s naprostou absurditou. Budiž, to bych skousla. Ale ze zakončení jsem volaako zmätená. Vyznačuje se totiž tak silnou koncentrací iracionality, že po shlédnutí posledního dílu mám podezření, že se chlapec z toho komatu zřejmě neprobral, to si jen my máme myslet, že se probudil do skutečného současného světa. Možná dokonce, že vlastně umřel, jinak se to vysvětlit nedá.

Asi jsem měla přehnaná očekávání. Těšila jsem se na film o baletu a jeho různých výrazových polohách, o hledání vlastního stylu. Dostala jsem splácaný útržkovitý příběh s tančícími hlavami, od ramen dolů mimo záběr. Občas se mihne ruka nebo noha, nicméně ztvárnění baletu je chudičké. Namísto hledání svého osobitého projevu to spíš vyznívá tak, že hrdinka prostě není dobrá tanečnice a skončila by přinejlepším někde ve sboru (byť třeba Bolšího teatra), a ve výrazovém tanci ani tam ne. Zběsilý střih mě štval ještě mnohem víc než při šermovačkách nebo kung-fu. Abych byla spravedlivá, tak dvě zdařilé baletní sekvence se vyskytly, ale přišlo mi to málo. Za každou z nich jedna hvězda, jinak nezajímavé.

Slibný začátek - meč kontra kniha. Tím větší zklamání. Pořád jsem čekala, kdy "chlapec" uplatní své načtené vědomosti a moudrosti, a těšila jsem se, že dojde ke konfrontaci dvou koncepcí "pravých rytířů" - síly proti moudrosti/intelektu. Marně. Představitel silové stránky rytířské povahy Vaculík skvělý, syn ovšem nejen slabý, ale i hloupý, z načtených knih nenačerpal ani zbla vědomostí, které by se mu mohly hodit (např. aspoň že chtít mečem propíchnout čaroděje je nesmysl). Kdy, kde a jak se z chlapce stal pravý rytíř, a hlavně čím se to tak výrazně projevilo, mi zůstává záhadou. Nebýt tatíka Vaculíka, měla by princezna absolutně smůlu. Krom toho nechápu, kam se poděli z našich pohádek pohlední princové a krásné princezny. Na tyhle se moc dívat nedalo. Jedna hvězda za Vaculíka, protože jediný celkem typově odpovídal rytířům, kteří fakt byli magoři, a navíc i celkem hrál.

Co to jako mělo bejt? Ani pohádka, ani parodie, dokonce ani karikatura, natož postmoderní experiment, potažmo steampunkové absurdní dívadlo, nebo psychedelický tripajzník. Na to by "to" totiž muselo mít aspoň nějakou úroveň. Takže co? Nestravitelná septikoidní trapnost bez jakéhokoliv smyslu. Nepotěší a urazí.