deLaFere

Šestou sérií se seriál de facto stává konspiračním, k velké škodě konspirace není dotažená, jakoby seriál nevěděl čím chce být. Dění je místy zjevným ekvivalentem k 11. září, ale tvůrci si to nedovolili dotáhnout do konce a to je velká škoda. Přestože scénář slábne, díky Carrie, Quinnovi a Saulovi si Ve jménu vlasti stále udržuje zajímavou atmosféru, která mě jako diváka stále táhne. Obávám se, že bez Quinna to ale už nebude ono. Zajímavé postavy ubývají a nejsou nahrazovány. Uvidíme.

Troufám si tvrdit, že se jedná společně s Andělem páně o jasně nejlepší porevoluční pohádku. Výborný casting, osvědčený příběh Boženy Němcové a hlavně scénář. Jak je to jednoduché, tady se nikdo nepitvoří, není tu ten neustálý odporný hluk, žádné podbízivé a laciné postavy, příběh o opravdové lásce a ne o těch umělých a bezcenných vztazích s laciným "humorem", které jsou nám denně médii předkládány. Jde to, ale evidentně se v drtivé většině případů nechce.

Moc dobré, autentické, druhá série je dramatičtější, ale na kvalitě neubrala. Kromě Brucha se mi moc líbila Lisa Fries, velmi zajímavá herečka, která si určitě zaslouží pozornost. Myslím, že je třeba vidět jasný podtext německých tvůrců, velká snaha ukázat, že ve Výmarské republice byla spousta lidí, kteří bojovali za demokracii a neinklinovali k jakékoli radikální ideologii. Jednoduše řečeno, ne všichni byli fašisté a podporovatelé Adolfa Hitlera. Distingované podání tohoto faktu umocňuje právě období roku 1929, kdy nacisté ještě nepředstavovali tak zásadní sílu. Perfektní mix atmosféry tehdejšího Německa dotváří komunisté, soudobá kultura a chudoba obyčejných Němců. V kombinaci s kriminální zápletkou se jedná o opravdu velmi povedenou záležitost.

Z mého pohledu se jedná o možná nejlepší seriálový scénář vůbec, minimálně ho řadím po bok The Fall nebo Temný případ. Jestli někdo v Unabomberovi vidí jen psychopata, tak nic nepochopil. Jen pro zajímavost trochu jsem brouzdal po anglofonních stránkách (na českých se nic nenajde) a mimo jiné řešil údajnou paranoidní schizofrenii. Informace se značně rozchází, co mě ovšem zaujalo byla čtyřletá studie, kdy dva psychiatři DENNĚ navštěvovali Tedda a žádnou schizofrenii nezjistili. Z psychologického hlediska je film perfektní. Nikdo není úplně dobrý ani úplně špatný. Jestli v seriálu vnímám nějaký podtext, pak je to problematika lidí s velmi vysokým IQ. Kaczynski je jasným důkazem, jak obtížné je pro tyto osoby se zařadit do běžné společnosti. Z toho co jsem se dočetl je zjevné, že mu nikdo s vnitřními démony nepomohl a Tedd se víceméně postupně "desocializoval". Z jedné strany jsou zde neodpustitelné zločiny, ze strany druhé manifest a varování civilizaci, což svědčí o humánním myšlení vraha. Jen představa toho jakým vývojem si ten člověk prošel a proč se dostal až tak daleko je velmi zajímavá a seriál se opravdu snaží alespoň nastínit možně příčiny Teddovi odtrženosti a následných činnů. Společnost historicky odmítá jedince, kteří se vymykají, ovce se bojí nahlédnout do povrchnosti svých životů a vizionáře raději odsoudí (manifest v žádném případě není jen o technickém pokroku), odstrčí a ostrakizují. Nevšímavost je prokletím této společnosti a má spoustu obětí, kdy jedním z vrcholů ledovce je právě Kaczynski, jednoduše proto, že se nabízí otázka, jak by vypadal Teddův vývoj, kdyby mu někdo pomáhal s náhledy na osobní vztahy. Je běžné, že tito lidé mají něčeho hodně a něco jim zase úplně chybí. Protipól v postavě agenta Fitzgeralda je také zajímavá postava. Velmi pěkné vykreslení empatické osobnosti, která hluboce přemýšlí a uvažováním se naprosto liší od drtivé většiny rutinérů. Zároveň v rámci svojí absolutní snahy ubližuje těm nejbližším okolo sebe. I tato výjimečná osobnost není přijímána většinou (byť tady je největší faktografická slabina seriálu, těch klacků pod nohy tolik nedostal) a postupně se dostane do úplné izolace a nutnosti se také vyrovnat s vlastními problémy. Seriál je svým způsobem sondou a mementem současné společnosti, která nevidí a nechce vidět.

Naprosto prázdný a zbytečný snímek, který nemá ani kapku atmosféry předchozích dílů série. Stallone mi vůbec nevadí, je to frajer ve svém věku, ale tuhle recenzi píšu asi týden po shlédnutí a nevybavím si takřka žádný moment, který by stál zato. Záporáci jsou směšní, stejně jako spousta prázdných keců hlavního protagonisty. Vztah mezi Johnem a tou slečnou je vyprázdněný úplně stejně, vůbec mu nevěřím. Akce byla opravdu trapná, naprogramovaní robůtci jednali přesně jak bylo třeba. Závěrečný proslov jen korunuje tuhle soap operu.

Labutí píseň Výmarské republiky, kterou definitivně odepsal Černý pátek na burze v New Yorku, perfektně natočené. Děsivá chudoba velké části Němců kontra bavící se střední třída a smetánka (v tomto období střední třída málo početná). Volker Bruch se mi velmi zamlouval již ve Válečné generaci a tady je jeho role neurotického inspektora opravdu povedená. Seriál má vynikající scénář, skvělou atmosféru a velmi povedený casting. Naprosto správně prakticky nulová role nacistů, kteří v období dočasné konjunktury měli minimum voličů a ti byli především v Bavorsku. Naopak role komunistů je naprosto žádoucí, v roce 1929 znamenali pořád mnohem větší nebezpečí než NSDAP. Hvězdu dolů dávám za to, že jsem postrádal větší dramatičnost a napětí, seriál drží divákovu pozornost díky dialogům a atmosféře, ale určitě není na škodu ho vidět.

Hrál jsem první díl, líbil se mi. Četl jsem první knihu a vůbec mě nezaujala, nelíbilo se mi, že je příběhově udělaná a nemá nosný děj. Seriálové zpracování Zaklínače mi připadá jako výstřel úplně mimo. Nepochopím proč nebylo možné nějak výrazněji oddělit časové linie, že sleduji jiný úsek jsem si uvědomil až na konci druhého dílu. Mám pocit, že jsem sledoval fanouškovský prequel, který má za cíl připravit diváka na skutečný děj v následujících sériích. Z jedné strany chápu, že se autoři drželi knižní předlohy (byť bratr, který to má načtené, říká, že si tvůrci spoustu věcí vymysleli) na druhou stranu seriálová forma by asi přeci jen chtěla výraznější nosnou linii a především jakési přátelštější prostředí pro diváka neznalého. Tohle je ovšem faktor, který bych asi ještě ustál, ale některé dialogy byly tak násilně umělé, že nad tím zůstával rozum stát. Scénář je jednoduše takřka nezkousnutelný. Geralta bych si představoval staršího a především ne tak příšerně toporného, obecně bylo obtížnější si najít vztah k postavám. CGI a výprava mi připadaly celkem ucházející, ale v tomto směru nemám vysoké nároky. Celkově jsem ale spíše zklamaný, dějové linky mi připadaly násilně vsazované, nesrozumitelné a ze 70 procent naprosto zbytečné, podle hodnocení se to ortodoxním fandům asi líbilo, mě jednoduše ne. Postrádal jsem jakékoli napětí, svět mě vůbec nedokázal vtáhnout, neměl žádnou atmosféru, prostě zklamání.

Počátek snímku a jeho vizuální ztvárnění, paráda, pak již jen nuda a nuda. Naprosto povrchní a prázdný scénář, který zaujme jen velice těžko. Vztah mezi otcem a synem je prázdný a bez jakýchkoli emocí. Divák si těžko hledá vztah k jakékoli postavě (ono jich tam také moc není), příběh nemá žádnou šťávu. Jediné co si zapamatuji je ten úvodní pád.

Kontrast ráj versus peklo v autobiografickém obalu s poměrně slušnou historickou věrností. O černoších je známo, že pokud se jich zmocní krvavé šílenství, přestávají být lidmi. Genocida ve Rwandě je toho symptomatickým příkladem. Režijně ani herecky to žádný skvost není, koneckonců Dupuis není žádná herecká hvězda, ale téma je natolik silné, že umělecké nedostatky hravě přejdete. Těžko říct co je ve filmu odpornější, naprosto zvrácená politika OSN, milice nebo armáda? Velice silný dojem zanechává právě onen kontrast: krásná příroda a milí lidé kontra krvavé šílenství a hromady mrtvol posekaných mačetami. Celý snímek je žalobou na koloniální systém a mezinárodní politiku, od Belgičanů po OSN. Explicitního násilí ve filmu není tolik, ale obrazové vyjádření hrůzy je dostačující, stejně jako tísnivá atmosféra před propuknutím vraždění. Film určitě stojí za vidění již jen z toho důvodu, že informativní hledisko je vysoké a poskytující dostatečnou představu co je moderní společnost schopná dopustit.

Poláci nejsou zrovna mí oblíbenci, ale jejich kinematografii jim můžeme jen tiše závidět. Kam se hrabou třeba Úsměvy smutných mužů (a to je ještě lepší, český snímek). Má to sílu, ten člověk to dokázal, byť je tam pár věcí trochu navíc, aby to bylo více emocionální. Vyobrazení smažky je prostě dokonalé, stejně jako středověké metody odvykačky z osmdesátých let. Bohužel jen málo lidí dokáže překonat samo sebe, ale tady tomu beze zbytku věřím. Skvělý výkon hlavního protagonisty, obzvlášť když to není sportovec. A nebudu zapírat, že Kamila Kaminska mi tedy opravdu imponuje.