Idego

skvěle paranoidní atmosféra

Zbožňuji britcomy, ale tohle mě prostě nudí. Třeba je to tím, že jsem to neviděl v originálním znění, každopádně zatím nejslabší britský komediální seriál, na který jsem narazil.

Příběh jednoduchý a přesto tak silný. Cyklicky se opakující scény, ale přesto to není nudné. Úžasná ukázka toho, že láska opravdu hory přenáší. Maggie i Miki jsou skvěle napsané i zahrané postavy, celé to dobarvuje podmanivá melancholická hudba a občas se i hořce zasmějeme. Co víc si přát?

Snímek bych shrnul citátem: "Hit them with the sun lamp" - UV lampa, která má zabít upíry, protože je to prý umělé slunce. Takhle tupý je celý film. Kostýmy byly opravdu příšerné - Rob Roy vtipně poznamenal, že hlavní upír vypadal jako kancelářská krysa. Debilní až tristní skoroodpad s hrozným příběhem i zpracováním.

Omluvte prosím a ignorujte následující text, který nic nevypovídá o seriálu samotném: Povinná součást hodin zeměpisu s prof. Dvorníkem v našem skromném ústavu... Tento dokumentární cyklus navždy zůstane v našich srdcích jakožto památka na nezastavitelné záchvaty smíchu, které v nás vyvolávala už úvodní znělka :) A jakmile se ozvalo souvětí "obligátní hrneček" - to byla teprve erupce :)

Divné - to je asi to slovo, které napadne mnoho diváků při závěrečných titulcích. Nejvíce vyniká vizuální stránka. Způsob ztvárnění mizejících vzpomínek je to nejlepší z celého filmu. Jsou zde silné zvraty (např. bortící se dům) i jemné náznaky (scéna, kdy si Joel a Clementine povídají v knihkupectví, Clementine rovná knihy a z nich postupně mizí potisk, je naprosto skvělá) a pokud se v tom člověk neztratí, má o neobvyklý filmový zážitek postaráno. Ovšem na plné hodnocení to nebude. Film má v mých očích mnoho drobných nedostatků. Hlavně bych jmenoval docela nudný děj. U mnohých filmů mi nevadí, že nemají téměř žádný, ale Eternal Sunshine mezi ně nepatří. Hodina o tom, jak chlap běhá ve vlastních vzpomínkách (i když krásně zpracovaných), to je prostě dost slabé. A ještě musím říct, že Elijah Wood jako Patrick je jednou z nejprotivnějších postav, se kterými jsem se zatím ve filmu setkal.

Nuda, víc se k tomu říct nedá

Isabelle Huppert hraje svoji postavu mrchy Jeanne naprosto skvěle. Svoji zapšklost a nenávist postupně přenese na Sophii, která si tak kompenzuje vlastní pocit méněcennosti ze svého analfabetismu. Malé semínko závisti vyklíčí ve strom nenávist a zla, který Sophii zcela pohltí a přetvoří ji v monstrum. Úžasné ^^

Trapas nad trapas. Carreyho ksichty, primitivní zápletka a stupidní vtipy. Nemám víc co dodat...

Potomci lidí vynikají hlavně svojí vizuální stránkou. Zobrazení budoucnosti je tak realistické, že člověka až zamrazí. Špinavé ulice, které nikdo neuklízí, zdevastovaný venkov, všeobecná anarchie, která zavládla poté, co si lidé uvědomili, že už není o co se starat, resp. není důvod se o to starat... Také ruční kamera je skvělá a smekám před celým týmem za ty dlouhé záběry bez střihu. Na druhou stranu jsem četl knížní předlohu od P. D. James a troufám si říct, že se z ní dalo vyždímat daleko víc. Nehledě na to, že děj je osekaný až do takové míry, že to dle mého názoru filmu škodí. V jistém smyslu vítěžství formy nad obsahem. Ale ani tak nedokážu dát nižší hodnocení. Je to neobyčejný filmový zážitek.