honzii

Jeden z nejvýstižnějších filmů naší doby. Ne náhodou je příběh zasazen do Tokia, které ideálně symbolizuje celý svět, zábavný, plný světel, hluku a rozkoší, kde je jednoduché podlehnout pokušení, ale těžké dosáhnout opravdového spojení. A právě jedno takové se povede navázat dvěma osamělým duším, které nedokáží najít cestu ani k vlastnímu partnerovi, ať už na začátku manželství, nebo v jeho pokročilém stádiu. A oba brzy poznají, jak důležité a vzácné to spojení je. Protože právě takové spojení nás dokáže naplnit nadějí, že se v tomto šíleném světě nemusíme cítit úplně sami. Jednoznačně nejlepší role Billa Murrayho a Scarlett Johanssonové.

Je to takový ten klasický sportovní/gamblerský film, který má hned několik es v rukávu. Prvním je jasný Al Pacino, který může podobnou roli zahrát milionkrát a vždycky vás strhne. Další je McConaughey, který zde překračuje stín průměrnosti a dává pocítit talent, který naplno vyvrcholí později. A tím posledním esem je příběh. Ten se totiž ke konci chytře obtočil kolem zajímavější postavy Al Pacina a nakonec dodal filmu emocionální punch jak se patří a to dokonce s myšlenkou. Nečekal jsem nic extra a byl jsem spokojen.

Temný případ je starosvětská detektivka. Pracuje s klasickými archetypy a klasickými prostředky (možná až na časovou osu). Je to detektivní klasika, pomalá, hodně upovídaná s hlavními postavami, kterými zmítá lidskost (nebo temnota, chcete-li). Některé jeho myšlenky jsou natolik fundamentální, že se divím, že je ve filmech a seriálech nevídám častěji. Témata jsou natolik klasická, že nás vlastně ani tolik nepřekvapí. Proč je tedy Temný případ vynášen do nebes? A proč se k těmto názorům přidávám? Je to jednoduché. Protože to tu všechno perfektně funguje. Obě postavy vytvářejí skvělý kontrast a dávají tak prostor pro ztotožnění se s oběma pohledy na svět. Zároveň zjišťujeme, že oba ty pohledy vlastně splývají. Všechny černé a nihilistické myšlenky dávají smysl nejen díky neútěšnému prostředí sériových vražd, ale hlavně díky jejich racionalitě a McConaugheyově sugestivní interpretaci. Jsou to hlavně postavy, kdo vás donutí obětovat 8 hodin svého času. A jsou to jejich vlastní bitvy mezi dobrem a zlem, bitvy které svádí samy se sebou a které každý z nás dobře zná, které nás zajímají, se kterými se ztotožňujem a pro které si přejeme, stejně tak jako sami pro sebe, závěrečné vykoupení. Pro ty, kteří dají přednost myšlence před napětím, kteří už prostě vidí svět tak trochu v černých barvách a asi tomu nikdy nebude jinak, je tenhle seriál jako ušitý. Ostatním doporučuji stylizovanou pohádku Dexter nebo Kriminálku dle libosti.

Tohle je prostě skvělej film.

Jeden z mála filmů, kde hlavní hrdina využívá svou nově nabytou schopnost k chlípným úmyslům a to mé chlípné srdce baví. Navíc triky jsou dost dobré. Jinak to ničím nepřekvapí ani nevytrhne.

Dnešním měřítkům tenhle film těžko vyhoví. Málo akce, málo humoru, Johnny Depp nevýrazný a Rebecca Hall klasicky trošku nudná. Morgan Freeman nudil nudu nudou v podobné roli už milionkrát a Murphy působí, že by si snad raději zahrál právě Deppovu roli. Jeho talent je zde využitý naprosto minimálně. Navíc je to hodně pomalé, ukecané a bez adrenalinu. Naštěstí má film jiné zbraně a překvapivě je jím námět. Opravdu mě šíleně bavila myšlenka inteligence, která je schopná využívat veškerou digitální moc nejen ve svůj prospěch, ale ve prospěch lidstva. Líbilo se mi, že to není klasická antitechnologická zelená agitka (i když si nejsem jistý, jak to teda ten film nakonec vlastně myslel). A ať je ten film sebeobyčejněji natočen, zahrán i zrežírován, sílu tohohle sci-fi námětu se jim nepodařilo zadupat. Transcendence dává pocítit návrat nostalgie k podobným starosvětským scifi filmům a proto si mě nakonec film získal. I trochu z trucu proto zaokrouhluji nahoru, protože to opravdu není takovej průser, jak se tvrdí.

Cením snahu o příběh, ale ten stejně nikoho moc nezajímá. Nepřinesl nic moc nového, pouze celou show zkomplikoval a natáhnul. Chápu, že chtěli dvojku vyšvihnout o ligu víc, ale nakonec se jí stejně daří nejlíp v tom, v čem byla jednička božská. V nekonečných vyčerpávajících a krutopřísných bitkách, které nedovolí ani nadechnout. Ten tam je pocit beznaděje uprostřed baráku pekla. Alternativa bezvýchodné situace v podobě infiltrace do zločineckého podsvětí, kde po tobě jdou všichni, prostě tolik nefunguje. Cením příchod dalších uberzlounů s různými kladivami, pálkami a karambity, ale svoji démoničnost si rozdělili mezi sebou a žádný z nich to netáhnul jako v jedničce Mad Dog. Celkově ambicióznější, ale méně působivé než první díl. Awesome faktor tu hraje o dost menší roli, nicméně stále se jedná o velkou frajeřinu.

Škoda, že není víc zkoumáno, zda lidé opravdu začínají naprosto svobodně kouřit, nebo ne.

Wes Anderson je vizionář, který svojí režii, hravost a styl dotahuje skoro do dokonalosti. Všechno je naprosto perfektně načasované, vypiplané, vymyšlené, až z toho máte pocit, že nesledujete film, ale nějakou taneční choreografii. Postavy navíc mluví tak rychle, že jim skoro nejde rozumět (tituky nestíhám číst už vůbec). A přes tuhle až groteskní vlastnost filmu se k postavám dostává trochu těžko. Jde tedy o nádherný film, formálně naprosto dokonalý, s úžasným castingem (Fiennes je komik jako ďas!), který však úplně nenašel cestu k mému srdci. A myslím, že je to tak trochu kvůli odtažitému literárnímu scénáři.

Energický prosluněný film, který si užijete jako rychlou jízdu na kole. Ano, zápletka ke konci trochu smrdí a trestuhodně odbyté finále taky nepotěší, ale dlouho mi s filmem nebylo tak dobře. Tempo, akce i humor skvěle fungují a Gordon-Levitt zase potvrzuje, že je jedním z nejsympatičtějších mladých herců současnosti. Palec nahoru.