honzii

Je to supersize menu z Mekáče, je to hloupá ale krásná blondýna, kterou zvete celý večer na drink a ona vám v noci dá, je to přesně to, co to mělo být. Na nic si to nehraje, dělá si to srandu samo ze sebe a nabízí tu nejčistší epickou zábavu i se vší náležitou hloupostí. Sam Worthington perfektně sedí do tohoto typu filmu. Není přehnaně patetický, s kamennou tváří drtí všechny bestie, které si na něj tvůrci vymysleli a ještě si dokáže zachovat nefalšovanou skromnost a tím i sympatie diváků. Já říkám, že jsem se krásně nacpal. Co také od takového filmu chtít víc.

Překvapivě docela zajímavý film. Nerozumím lidem, kteří odsuzují tento film, protože je to vymývačka mozků. Vždyť ten film sám je extrémní sebereflexe. A to je jeho velká výhoda. Na extrémech vyniká naprostá absurdita lidské zábavy a film se tak může řídit pravidlem, čím víc, tím líp. A je zajímavé pozorovat ne tak to, co se děje na plátně, jako spíš vlastní pocity při jeho sledování. Některé momenty jsou nám důvěrně známé a nám se na tváři objeví úsměv, který ostatní nepochopí, jiné jsou srovnatelné, ale vyvolají v nás úděs a já jen přemýšlel o té hranici, která dělí šílenou zvrhlou zábavu od té opravdu nelidské. Je to malinká sonda do každého z nás. Akorát po americku, no.

Oceňuji, že si oba tito chlapící nezadají s podobně drásavými tématy. Touha po světovosti, opravdovosti a vážnosti z Nevinnosti přímo křičí, ne však samotná světovost, opravdovost a vážnost. Hlavní problém přisuzuji překombinovanosti postav a jejich nesprávné využití. To nejzajímavější není samotný děj ale jeho aktéři a na to, zdá se mi, oba tvůrci zapomínají. O motivacích a vůbec o charakteru Ondřeje Vetchého se dozvíme pramálo, což nahrává postavě Hynka Čermáka, který se tím stáva de facto hlavní postavou. Škoda, že s tím tvůrci nepočítali a nedali mu více prostoru, jednalo se o nejlépe načrtnutou postavu filmu. Manželka Ondřeje Vetchého v zásadě neplní žádnou jinou roli než že ubližuje postavě Hynka a zastává se postavy Vetchého a její dcera ani to ne. A postava Gaislerové? Nevyzní, protože její propojení s mladou pacientkou zkrátka nevyšlo. Proč? Tvůrci prostě zapomněli zkoumat její lásku k Tomášovi. A její kamenný výraz a řeči typu "bylo to s ním krásný" nám opravdu v tomto nepomůžou. Pramálo pochopení a empatie pro své vlastní postavy shodilo tento film na průměrnou úroveň a to, že to není vlastně úplně blbé, nestačí.

K plnému hodnocení mi chybí údernější konec. Srovnání s mou milovanou Melancholií se samo nabízí: Ta byla výjimečná, protože veškerý děj byl naprosto pochopitelný pro vývoj postav. A konec nám definitivně odpověděl na všechny otázky. Zde? Nejsem si jistý. Nemám moc rád konce, u kterých si člověk není jistý, jak byly myšleny. Samozřejmě se nebráním odmakat si tu svou část v hlavě a pokusit se vyložit si to po svém. Ale mě víc baví rafinovaný konec, kde je vymyšleno konkrétní a uspokojující vyústění. Nejsem si jistý, do kterého patří Take shelter a to mě otravuje. Nejsem si jistý, zda jsem ten film pochopil správně. Michael Shanon je však neuvěřitelný a svou roli pojal sympaticky nesypaticky. A jak moje hlava váhá, zda je mi sympatický nebo ne, stejně tak váhá, zda mu důvěřuji či nikoli. Příjemná hra, která mě bavila, spolu s kouzelnou hluchoněmou dívkou a neskutečnými meteorologickými výjevy a atmosférou.

Film, u něhož jsem cítil potenciál překročení stínu klasické americké akční školy. Bohužel se tak nestalo. Tento styl sedí lépe panovi Bayovi, který v něm dokáže prodat pořádné americké emoce. Tento film si však hraje na psychologickou drámu o konci světa, přitom postavy si nevymění jediný překvapivý nebo zajímavý dialog. I ty vojenské kecy šustí papírem. Opravdu film zrovna neurazí, jen naznačí, že mohl být mnohem lepší, než jaký je. A Zimmerův soundtrack neustále mi připomínající Skálu mě zde poprvé opravdu sral. Kéž by si v tomto filmu Scott uměl najít svou vlastní polohu.

Bezesporu půvabně melancholicky laděný sníměk, kterému hraje vše do karet. Perfektní ústřední dvojice, dojímavé téma života a smrti, pár filmogenických symbolů jako je duch nebo pták a indie soundtrack podkreslující podzimní obraz. Byla to však prázdnota, ne dojetí, co se u mě po naskočení titulků dostavila. A řekl bych, že to má co dělat s příběhem, který nepřináší nic nového, nic okouzlujícího ani dojemného co se týče děje i vývoje postav. Celé to snažení najednou přijde vniveč, klasické prvky začnou působit klišovitě, intimní dialogy uměle a i ty nekonečné polibky mě začnou po chvíli otravovat a já mám rázem pocit, že jsem viděl Potěmkinovu vesnici. Velká škoda.

Seriál Walking Dead možná není přiběhově strhující, nelze mu ale upřít velkou tematickou rozmanitost. Nejsilnějšími momenty zde nejsou krvavé boje s infektovanými, nýbrž proměna těch, kteří jsou k těmto aktům nuceni. Andrew Lincoln jako Rick sice možná trochu přehrává (i ten svůj americký akcent), na druhou stranu ale perfektně ztvárňuje tu hrůznou proměnu racionálního policisty ve vůdce přeživší skupiny, který s těží (a já bych se mu nedivil) dokáže unést tíhu svých rozhodnutích a který přestává mít pojem o tom, co je správné a co ne. A to vše ve chvíli, kdy má vychovávat svého syna a zachránit své manželství. Právě tato ne-jednoznačná témata o lidskosti jsou středobodem seriálu a jsou přesně tím prvkem, který mě na Walking Dead neuvěřitelně baví. Pokládá totiž divákům otázky, na které se těžko hledají správné odpovědi, a tím je dráždí. A takové dráždění já si nechám líbit.

Ve srovnání se svými kolegy Iron Manem, Kapitánem Amerikou a Thorem tento film jednoznačně překonal má očekávání. Byl to jednoduchý a přehledný příběh, který mě přikoval k sedačce, spolu s mým oblíbencem Nortonem, i svižná režie. Příšlo mi, že autoři přesně znají balanc mezi akcí a klidem a tak jsem se ani na chvíli nenudil. A ani jsem nebyl zahlcen. Mínusy se vždycky najdou, mohly by to být jednorozměrné postavy, mohla by to být ne zrovna úplně nápaditá akce a mohl by to být ten omastek popcornu a klišé. Jenže já si tak nějak říkám, že to tak má být, konec konců je to jen pohádka :)

Nebyl to vůbec zlý film. Jeho největší smůla tkví v tom, že vychází z klasické planecrash šablony, která se promění v šablonu vyvražďovací. O to více oceňuji, že se někdo pokoušel o existencionální rozměr a dal filmu opravdu zajímavé téma. Myslím si však, že právě tento existencionální rozměr nebyl úplně dobře vybudovaný. Kupříkladu flashbacky k Liamově ženě byly sice nápaditě propojené s realitou, ovšem nedovolili nám se s jejich vztahem úplně sžít, znát ho. Napětí ale funguje skvěle, stejně tak jako Liam, který se u mě stává kandidátem na bouráka století. A přestože se film nevymaní ze škatulky nevýrazných dobrodružných filmů, stojí za to uznat, že spousta věcí v tomto filmu funguje dobře.

Dobře využitý formát panem Vaňkem, který nabízí sympatickou zpětnou vazbu české gastronomii, potravinářství a restauratérství. Dobrý projekt.