honzii

Star Trek: Do temnoty je asi logické vyústění popcornové jedničky dle klasického vzorce "uděláme to celé ještě bezútěšnější a temnější". Paradox je, že v prvním filmu se to tvůrcům dařílo lépe. Proč? Jednoduše. V prvním filmu je motiv hlavního záporáka pomsta za celou svou planetu. V druhém to ani není pomsta, jako spíš plán pro záchranu svojí vlastní posádky, což, uznejte, není zrovna hrůzostrašná představa. Takže zatímco v jedničce hlavní postavy zachraňovaly svět, ve dvojce se snaží vyznat v tom, kdo je tady zlej a proč je zlej vlastně zlej, až se přijde na to, že je zlej někdo jinej.

Pět hvězd pro SW honiče, kterým stačí jeden nepříliš povedený souboj světelňáky, čtyři hvězdy pro shovívavé, které ta remake-oidní novoverze prostě potěšila a tři hvězdy pro lidi, kteří čekali svěží restart s novými nápady, ale uspokojila je slušná řemeslná práce a pár humorných momentů. Zápletka přináší nové, ale vyloženě na tom nestaví, a to staré si nechává jako jistotu. Jenže když i člověkovi, který o původní trilogii sotva zakopnul, připadá to všechno tak nějak až moc povědomé, je tu něco špatně. A když je celá druhá polovina naprosto předvídatelná a nevýrazná, člověka to prostě zklame. Každopádně bylo ale osvěžující vidět SW v rukou šikovného režiséra, což vzhledem k Lucasovým schopnostem zase tak velká výzva nebyla. Slušné, nesporně lepší než nová trilogie, ale chtělo to víc invence.

Nerozumím, každý se rozplývá nad dokonalostí snímku a nikoho nenapadne dát plné hodnocení. Běžte se bodnout.

Film, který nepřekvapí a vlastně trochu znudí. Danny Boyle, můj audiovizuální guru, tu dělá psí kusy, aby z toho ukecaného divadla udělal film, ale nestačí to. Scénář shrnul základní vztahy, fakta a ukázal týpka, který začal svou dceru uznávat až potom, co použila Macpaint. Ne, takhle si ten vývoj/pochopení charakteru nepředstavuju. Co je to za koncept, kdy místo děje vezmu pět postav, nechám je chodit v útrobách divadla a odříkávat základní témata a vztahy nahlas. Mě to zklamalo.

Vesmírná blbina, která vám prostě sympatická buď je, nebo není. Určitě se dalo čekat více humoru, jeho nedostatek ale vyvažují právě sympatie k tak trochu trhlým postavám. Zároveň se dal čekat zajímavější příběh s neotřelým záporákem, jenže zde jakoby to bylo jedno. Záporák nabízí dostatečně zajímavou podívanou co se týče charismatu (Lee Pace jede), ale i hrozby (zničení galaxie) a v neposlední řadě funguje i to, že se záporák, snad narozdíl od všech ostatních postav bere příliš vážně a tím to celé působí jakoby klasicky až parodicky (scéna, kdy Petr před Ronanem zpívá a tančí). Vyprávění ve stylu "origins" nabízí úsměvné konfrontace mezi hlavními postavami (Gamora vs. Quill, všichni vs. Rocket atd) a jejich sblížení a utužování vztahu je velmi nosným prvkem filmu. K tomu si připočtěme další atraktivní postavy (roztomilý Groot, švihácký Yondu, Collector..), atraktivní lokace a jejich design (Knowhere, vězení, vesmírné lodě atd.), dostatek různorodé akce, stylový soundtrack, a vyjde vám prima zábava, která svým způsobem dává vzpomenout i na to, proč byl skvělý takový Červený trpaslík - parta nepříliš inteligentních outsiderů/blbounů se tu stává hrdiny a i přes počáteční vzájemné nesympatie přáteli. Pár podivných much se najde hlavně v logice, ale o tu v takovém filmu opravdu tolik nejde. Je to příjemně sebeironické, dostatečně cool, skvěle nadesignované, obsazené (Pratt je v roli Quilla přesný) i natočené a v celém tom světě Guardiens of the Galaxy je mi prostě dobře a nedivím se, že to sklízí finanční úspěchy napříč zeměkoulí.

Film roku, ne-li film desetiletí hlavně pro film samotný. Terrence Malick není senilní, naopak je v plné síle, schopný vyprávět eposy o lidskosti, víře, snech a odpuštění. Podle mého názoru zde patos, který mnohým může vadit, používá cíleně a účelně, stejně jako všechny jiné formální či režijní prostředky. V zásadě je důležité, že Malick našel určitou formu vyprávění, se kterou jsem se ještě u filmu nesetkal (u Tenké červené linie tyto tendence teprve tušíme) a funguje podle mého na výbornou. Tento film je ovšem na více zhlédnutí, na rozbory, analýzy a já se těším, až budu objevovat nové a nové roviny, které mi při první projekci utekly. A herecky je to neskutečné (ty děcka!!), stejně jako formálně (neotřelá kamera, široké sklo, přirozené světlo, barvy, kompozice.. a dokonalý zvuk). Tento film nemůže působit perfektně, protože je tak nový, tak autorský a tak subjektivní. Když se ale napojíte, čeká vás neuvěřitelný prožitek.

Demonstrace obrovské moci filmového média. Znovu a znovu si dopřávám tento zážitek se stále narůstající zvrhlou slastí z pocitu naprosté tíže, která dokonale ztvárňuje téma filmu na emocionální úrovni. A myslím, že ta síla nikdy nevyprchá.

Tady nemá cenu nějaké složité analýzy. Je to prostě dobrej film o pochybách jednoho profesionála a o jedné opravdu prekérní situaci. Napínavé, vtahující a Hanks mě potěšil - opět našel svojí novou rovinu.

Danny Boyle v zásadě natočil dokonalý film o záchraně planety, který nejen skvěle vypadá, ale i skvěle funguje (lehkost, s jakou Danny Boyle buduje atmosféru a emoce je neuvěřitelná, s rozporuplným finálem ať se každý popere po svém, pravda je, že přestože finále jde tak trochu proti tomu, co do té doby Boyle nastolil, své obrovské opodstatnění má). Film, který můžu vidět nekonečněkrát.

Za triky, Kevina Speceyho a Kate Bosworth. Myslím že jako pokračování série nezklamalo.