honzii

Film, který si kvalitativně protiřečí. Prý rutinní režisér Joel Schumacher se filmu chopil zajímavě a obléknul ho do efektivního stylového kabátku. Naproti tomu Jim Carrey, mě lehce zklamal. Po skvělém Svitu nějak nepředvedl své charisma. Ale řekl bych, že na tom bude mít podíl i scénář. Ten totiž balancuje. A vratce. V jednu chvíli je to slibný napínavý thriler a v druhou skoro až béčkový film s náznaky hororu. Zajímavé rozjezdy brzdí maličkosti, které mi kazily celkový dojem spolu s patetickým koncem, který mě až rozesmíval. Možná to, Jimmy, nebyla role pro tebe. Sečteno podtrženo jde o ne nudnou zábavu, při které dokážete zapomenout na čas.. ale neuvěříte jí.

Sympatický malý film, který je zajímavý sledovat jako vývojový přestupný bod Dannyho Boylea. První spolupráce s kameramanem Dod Mantelem nádherně předznamenává styl, jakým bude natočen Slumdog (DV není celuloid, ale i přes pár pixelů jsem byl kamerou okouzlen). Boyle zde klade ještě větší důraz na formální a filmařské hrátky, které naplno rozjede u 127 hodin (kde se také částečně navrátí k formátu DV). Nezkušenost v žánru pomohla Boyleovi natočit zombie horror v odlišné atmosféře než jsme zvyklí. Infikovaní zde tvoří pouhou kulisu a ne středobod Boyleova a Garlandova příběhu. Boyle jimi tedy neplýtvá a nenastavuje laťku šoku moc vysoko, vrcholem akce je tedy výměna kola taxíku, zatímco na vás utíká pár infikovaných. Na jednu stranu jsou jednotlivější randevous s infikovanými výraznější, na druhou stranu se pocit nebezpečí moc neprohlubuje a to byl můj částečný problém, který jsem s filmem měl. Můj druhý problém se týká finále. Rozumím tématu, že i infikovaný člověk je menší nebezpečí než zdravý člověk, když na to přijde. Je to velmi zajímavé téma pro zombie horor. Nejsem si ale jistý, jestli neměl Danny Boyle přitlačit celkově na pilu. Nejsem si jistý, jestli mu jeho střízlivost k žánru nakonec nepodkopla nohy. Na konci už jsem nebyl tolik napojený.

Už se mi trochu zajídají ty příběhy o otcích, kteří zasvětili svůj život nějaké organizaci na úkor rodiny, aby to pak doháněli v důchodu. A co čert nechtěl, zrovna, když mu to začne se starou rodinkou opět klapat (protože takhle to přeci často bývá), musí zneškodnit teroristickou organizaci, protože v CIA se prostě nenajde nikdo lepší než záchvaty a halucinacemi trpící, pomalej a starej pardál na sklonku života... Costner celý film táhne na zádech jako globus, zatímco mu neustále lítají klacky pod nohy v podobě klišoidního příběhu, naprosto trapné Amber Heard nebo toporných dialogů. Zachrání to jen charisma stárnoucího Costnera, pár dobrých humorných momentů a slušná režie.

Krásný film, který k zaujetí diváka a k vyprávění příběhu nepotřebuje mnoho slov. Sílou obrazu, hudby, ale především skvělých herců dokáže 3-iron dojmout, napnout a navodit snovou, melancholickou atmosféru. Je zajímavé, že film diváky buď okouzlí, nebo unudí. Ty, co se nudili, rozhodně lituji. Já jsem byl napnutý jako kšandy po celou dobu. Místy jsem se pousmíval, místy skoro plakal. Bylo skvělé sledovat ústřední dvojici a zvláštní pouto mezi nimi, které vznikalo. Někde uvnitř jsem měl nutkání vykřičet na ostatní postavy: "Tomu nikdy neporozumíte, lidi jako vy něco takového nikdy nemohou pochopit!". Chcete vysvětlit, co tím myslím? Podívejte se na ten film a zjistěte, jestli se můžete nechat unést do snového světa, nebo jestli jste už ztracený případ...

"Usama." "Usama." Ti, kteří byli zklamáni u Hurt Lockera zde nejspíš jásat nebudou. Zero Dark Thirty není film, od kterého byste měli očekávat "zábavu" nebo "parádu". Zde opravdu nejde o vzrušení z draze natočených honiček a stříleček. Podobně jako v Hurt Lockerovi je středem filmu postava, která si projde od nezájmu (na začátku filmu říká, že se pro tu práci dobrovolně nepřihlásila, stejně tak jako v Hurt Lockerovi byl Renner převelen do nové jednotky) po zaujetí až k posedlosti. A tento její příběh se náhodou protne s příběhem Bina Ladina. Je neuvěřitelné, jak Kathryn Bigelow s naprostým klidem a nadhledem konfrontuje tento syrový, dramatický a velmi ženský příběh s honem na Ladina. A já nevím, jestli mě více zasáhnul příběh jedné cílevědomé zrzky, která porazila nepřítele USA, nebo ten místy nesnesitelně napínavý špionážní hon, který tak miluji díky Greengrassovi. Poslední půlhodinka mě nenechala vydechnout. Vřele doporučuji.

To, že se od toho žádnej zázrak čekat nedá, je jedna věc. Ale že to místy připomíná levnou parodii první 300, to už je trochu na pováženou, s přihlédnutím ke skoro dvojnásobnému rozpočtu. Herci nic moc, obraz o třídu dvě horší a místy nechutně přeplácaný nebo přepálený, atmosféra nebo kulervoucnost skoro nikde. Tohle není film pro srdcaře, ale pro desetiletý kluky, co nikdy neviděli prsa.

Takový napínavý thriller s přímočarým tahem na branku. Neeson mě upřímně bavil a jeho drsných 96 hodin jsem si neméně upřímně užíval.

Je to tak, že teprve druhý díl se stal opravdovým guilty pleasure. Ano, je to nahlavu, ale ve své prostoduchosti vlastně upřímnější než jednička. Jednička chtěla být plnohodnotným thrillerem, tady jde o čistou zábavu. Není to skvělé, ale když víte, jak se na to dívat, dá se to dobře slupnout jako malina.