VanTom

Roztřepaná kamera, zběsilý střih a nepolevující tempo definují tuto 12kolovou "hru", v níž poctivý detektiv skáče, jak pomstychtivý terorista píská. Za mě celkem sympatický počin, přestože v závěru, s větším měřítkem (zastavení tramvaje, pád helikoptéry), už se rozpadající a atakující nižší béčkovou úroveň.

Romantická rovina seznamování náhodného turisty se záhadnou "femme fatale" vykazovala (mezi nimi) docela příjemnou, nevyřčenou přitažlivost. Plus Benátky byly krásně fotogenické a Howardova hudba emotivní; jen obdivnou reklamu na vyzáblou Angelinu Jolie, za kterou se tu ohlédne snad i slepý teplý holub, si chcete odmyslet. Jakmile však došlo na kriminální zápletku s neschopným Interpolem/CIA a směšným ruským gangsterem, něco se pokazilo (a nejenom po technické/trikové stránce, viz šaškovská honička po střechách před zeleným plátnem). Definitivně pak srážím hodnocení kvůli "šokující" pointě, která snad musela každého napadnout už ve vlaku.

Nádherná, výpravná animace sice ohromí kostičkovou LEGO stylizací (nebo naopak i přes ni?), ovšem scénář svůj stavebnicový základ využije jen asi ve dvou případech. Vypráví totiž klasickou parodickou historku na ninja/kung fu filmy, reklamně navázanou na Ninjago brand, se silným motivem (ne)vztahu otce padoucha a syna hrdiny. Jako hlášky padají ostošest a občas donutí k hlasitému zasmání, nicméně stejně to celé působí poněkud vyvařeně… a s ucamraným rodinným finále.

[Director's Cut, 2007] Poctivý historický velkofilm se hodně zaměřuje na postavy, jejichž motivace či vnitřní konflikty přehledně prokresluje – a dlouhé dialogové scény polidštěných hrdinů tak v sobě mají víc tenze, než rozmáchlé tisícihlavé bitvy. Ty překvapí nekompromisní krvavou brutalitou, jinak představují spíš vysoký, "povinný" standard – proto nejvíc v paměti uvízne skvělý souboj Hektor vs. Achilles (na Elfmanovu hudbu z Planety opic!). Dospělý scénář se však, kromě určitého opakování, dopouští naprosto zásadní chyby – celé dobytí Tróje vypadá, že se namísto bájného 10letého obléhání sfouklo za sotva pár týdnů.

Už se na konec fakt těším (žel v negativním slova smyslu). 1. třetinu, klasicky roztříštěnou do několika skupinek, vyplňují urputná rozhodnutí a křečovité snahy, včetně konfrontace s další nesmyslně útočnou nepřátelskou "rodinou" (partou vraždících militantních vojáků). 2* 2. třetina to se Smrťáky naštěstí bleskurychle vyřizuje a soustředěním na začleňování do velikého Společenství, stejně jako na (zprvu neopodstatněný) odpor a nedůvěru k jeho mocenskému zřízení a politice, zábavnost nečekaně pozvedá. 4* Ve 3. části nabírá na síle nudné politikaření, čistky, vykonstruované soudní procesy a vůbec, pošetilé hraní na civilizovanou společnost (pod libozvůlí elity). Perzekuovaní hrdinové se však ani v trestaneckém táboře nezlomí. 3* Celkově mě sice závěr nechal chladným, ale ani nezklamal, "rozloučení" proběhlo důstojně – tudíž na(ne)shledanou v mnohých spin-offech.

Detektivka à la Agatha Christie o vyšetřování vraždy v zákulisí úspěšné divadelní hry Agathy Christie, která se chystá ke zfilmování, končí v salónku Agathy Christie svoláním všech podezřelých (– i akční scénou! ;)). S hravostí a nadhledem připomíná pravidla a typické znaky/zvraty jejích děl, vehementně odkazuje na klasický Hollywood (tady mi toho hódně uniklo), přitom si bere na paškál (neuctivé) adaptace či malicherné ambice herců, scénáristů, režisérů. Něco navíc, nějakou jiskru v samotném případu, by to však k tomu uvědomělému pomrkávání ještě chtělo, když už se nerozeznívá jenom komediální struna. Takto baví především snaživá strážnice Saoirse Ronan dělající ukvapené závěry a stylizovaná výprava. Lepší 3 *

Civilní, neokázalý příběh muže, který při bombovém útoku na bostonském maratonu přišel o nohy,  zároveň se z něho stal symbol naděje a odhodlání lidského ducha. Nevyžádaně – přestože "buranská" rodina se na tom snaží profitovat. Boston Strong! Vyrovnávání se s bolestí, invaliditou a náročnou rehabilitací, (ne)vděčné (ne)přijímání pomoci bližních – zejména od obětavé přítelkyně (svého času ex), maniodepresivní stavy (čím jsem si to zasloužil) – to vše věrohodně svazuje bravurní Jake Gyllenhaal aspoň na slabší 4 *.

Vůbec ne špatný nápad, jak přivést Drákulu do moderního světa, a poměrně zábavné, jakkoliv nesmyslné finále na ani průměrné béčko nestačí, pokud si chabá režie neví rady se zbytkem. Nudný scénář nahrazuje logiku metalovou (rádoby)efektností, hereckým nevýkonům pak "kraluje" šišlající Gerard Butler, jehož démonické obličeje ukazují ponejvíc na mírnou formu postižení.

Pohádka o nezapadající 13leté holce, které se v den jejích narozenin splní bláhové přání být "přes noc třicítkou" (ovšem nedojde k tomu tím, že náhle vyroste, ale že se přesune o 17 let do budoucnosti), nemá zkušenějšího diváka vůbec čím překvapit. Samozřejmě se jí nelíbí, jak žije a kým se stala, takže se výchovně moralisticky napraví (jak svoje dospělé, tak dětské já). Jestli něco stojí za vypíchnutí, tak je to přesná Jennifer Garner, která je ve svém živlu a nelze si ji nezamilovat (a ještě Andy Serkis jako její přepracovaný šéf).

V porovnání s mistrovským Mooreovým grafickým románem samozřejmě došlo k brutálnímu zploštění košatého příběhu i konspirační teorie, ukazující v souvislosti s vraždami Jacka Rozparovače na nejvyšší místa monarchie. Ponurá atmosféra špinavého, zkaženého viktoriánského Londýna nicméně bezezbytku vtáhla (pokud tedy připustíte její lehce kašírovanou, "komiksovou" stylizovanost) a unesla i občasné videoklipové manýry režisérské dvojice.