VanTom

Na to, jak prostý příběh nám vypráví, dokázal jej mistr Hitchcock (opět) podat poutavě, vzbudit pohoršenou účast i udržet pozornost po celou dobu (snad jen psychické sesypání manželky byl takový úkrok stranou). Nevím, nakolik odpovídaly skutečnosti, ale nejvíc mě z dnešního pohledu šokovaly diletantské postupy policie při zadržení a usvědčování podezřelého. Nespravedlivě obviněný, bezmocný Henry Fonda pak velmi věrohodně netušil, co se kolem něj děje.

Jak může Bůh dopustit takové nestoudné znečišťování, drancování a ničení naší planety, svého výtvoru? Po setkání se zoufalým ekologickým aktivistou, který se zdráhá přivést na svět bez budoucnosti dítě, začíná tato otázka silně rezonovat i v nemocném reverendovi (vynikající, vnitřně zápasící Ethan Hawke), přestávajícím (nejen) kvůli tomu vidět ve společnosti a církvi naději. Formálně strohé, minimalistické, náročné (také akademicky pomalé) drama předkládá silné téma i hloubavé myšlenky; nedořečený, ba přímo utnutý konec pak nechává rány otevřené (opravdu by je dokázala zacelit láska, aspoň jako milosrdný přelud muže rozežíraného zevnitř?). 70 %

Už prvotní cíl mise (nukleární raketová sila) spadal do hodně přetažené béčkovosti, no jako záminka pro futuristickou válečnou akci za nepřátelskou linií, proč ne. Jenomže plán hi-tech androida (SPOILER: mj. na obejití vlastních bezpečnostních protokolů ve stylu „Ex Machina“) se ještě násobně komplikovaně, „bondovsky“ zamotal (logice navzdory), zatímco scénář furt dokolečka neobjevně omílal morální rozpor válečných hrůz na monitoru dronu oproti přímé účasti na bojišti. Nekompromisní nadlidské akční scény něco zachránily, naopak šeď východoevropských kulis ničemu nepřidala.

Začátek mi připadal lehce uměle vykonstruovaný a křečovitě tlačený „sexuálním“ humorem, nicméně postupně (jsem) se uvolnil, jelikož sympaťák Ryan Reynolds dokázal být pohotově vtipný i pohodově přirozený. A především všechny 3 jeho osudové lásky mě jednoduše okouzlily (včetně 4., maličké Abigail Breslin), konec i krásně dojmul (pravá kniha Jane Eyre).

Vědomě tentokrát o hvězdičku nadhodnotím, protože takhle dobře natočené, šlapající, na nic si nehrající komediálně-hororové béčko jsem dlouho neviděl – a v případě invaze přerostlých chrobáků jsem ho rozhodně nečekal. Je to samozřejmě volovina na entou, ovšem s parodickým nadhledem, přirozenými postavami, jejichž jednání, špičkování či hlášky netlačí na sílu ani nešustí papírem, a úsměvně slušnými, umělými efekty. Navíc závěr v hnízdě s královnou jasně vzdává hold Vetřelcům (a mutace Věci), takže za mě velmi dobrý.

Nejlepšími nájemnými vrahy v oboru budou logicky lepá blondýnka a sotva dospělá dívka se ztrátou paměti (případně pětileté děcko). Jak postupně zjišťují, zakázky po celém světě váže existence mocného starobylého řádu Soldátů, který s nimi má dalekosáhlé záměry a jejich životy směruje již od narození… protože dle biblicky osudové tradice právě ony představují (kandidátky na) elitní zabijácké duo Pravý Noir. Dospělejšímu vyprávění škodí absence krve i fádnost statické přestřelkové akce, kdy naše hrdinky každého sundají odkudkoliv jednou ranou, zatímco padouši samozřejmě automatem netrefí nic ze 2 metrů. Díky prokresleným charakterům a vynikající hudbě se to dá přehlédnout, stejně jako trochu větší „mystická“ roztahanost.

Povedený „cosplay“, hezký ženský (Eva Lovia!) a přiměřeně vtipná variace scének předlohy (počítáme-li také úsměvné neherectví). Samostatně děj nedává pochopitelně pražádný smysl a přes kvalitní, takové decentní celkové záběrování a střih se pornočísla stávají svou délkou až úmorná.

Rodinka se nastěhuje do domu se strašlivou minulostí, začíná z toho churavět / šílet a (ne)všímá si podivností. Líbila se mi obyčejnost (a filmařská vyzrálost), která netlačila lacině na pilu v efektech, úkazech, krvi ani lekačkách (kromě jedné zavřískající kočky za oknem). Rád bych dal víc, nicméně na druhé polovině se až příliš podepsalo, že chyběl pořádný smysluplný děj, tudíž ve chvíli, kdy mělo vše gradovat, vládla apatická jednotvárnost.

„V podstatě jde o to, že jeden mladík s přáteli v Rimini, 500 metrů od teritoriálních vod, postavil ostrov a vyhlásil nezávislost.“ - „Nechápu. Zopakuj to.“ Příjemně civilní, pohodová komedie / odlehčené drama s romantickou linkou vychází z absurdity výjimečného námětu / nápadu, který se opravdu stal. 70 %

Zlatá idylická, nevinná, homofobní, rasistická padesátá. Důsledná formální stylizace do filmů té doby (pohyby a úhly kamery, hudba, „technicolorová“ barevnost, studiová načančanost) nejenže je naprosto lahůdková, především výrazně posiluje vyznění melodramatického příběhu s tématy v této formě natolik neočekávanými až nemyslitelnými, že o to víc vyniknou a rezonují. Své samozřejmě dělají též vynikající herecké výkony, zejména Julianne Moore už musela z přetvářkového úsměvu dostávat křeče, než její vzorové manželce popraskaly všechny masky.